13.5.2017 Ostrów Wielkopolski - Pl

Ostrów Wielkopolsky, jezero a den D. Máme velký úklid.

Je nádherně, na parkovišti jsme skoro sami, a tak nehrozí, že budeme dělat ostudu velkým úklidem a s tím spojeným nepořádkem okolo auta.

Takže, peřinky ven, koberce ven a vše prochází kompletní očistou. Vozíme sebou klasický malý lux, který se nám velmi osvědčil. Příbuzná si za velké peníze koupila nabíjecí lux do karavanů a přesně po první dovolené ho vyhodila s tím, že zbytečností už vozí dost a toto je přesně ta zbytečnost, kterou teda ani náhodou vozit nehodlá. 

Poučeni jsme při první cestě koupili kdesi, tuším v Bulharsku, klasický malý lux, který je dost výkonný a během chviličky mám všechna zákoutí vyluxovaný. Jen je potřeba mít trošku silnější měnič. Hlavně ho občas vyndám jen na vyluxování písku a nepořádku v roletě u vchodu. Tam je hodně nešikovně zabudovaná spodní vodící lišta a jak se chodí dovnitř, tak se pomaličku zanáší, a i když jí smetáčkem vymetám, pořád je nejlepší luxem vysát všechen nepořádek, který se tam bohužel nashromáždí a už se mu nechce ven. Hrubou sílu nelze použít, protože struna, která je tam natažená, by mohla prasknout a celý mechanizmus by nám byl k ničemu. Stejně si nedělám iluze, že to kdovíjak dlouho vydrží. Zdenda už studoval vedení, aby ji v případě uvolnění uměl natáhnout, opravit, vyměnit a tak podobně.

Koberce mám rozdělené na čtyři díly, abych je mohla pohodlně vyndat a vyklepat. V kuchyni pod nohama a v obýváčku, kudy nejvíce chodíme dopředu k sedadlům mám ještě koberečky, které skoro každý den vyklepávám. Přestože v autě chodíme v ponožkách a já v zimě ještě v bačkůrkách, tak se nám stejně daří dovnitř nanosit spoustu všeho možného. V kuchyni taky občas něco nepozorovaně upadne a pak je nejjednodušší, když dovařím, kobereček vyklepat. Stejně, jak jsme zjistili nám koberce v autě nevydrží déle jak dva roky. Po dvou letech jsou to nevzhledné chudinky a pak už poslouží jen jako střih pro nový koberec.

Zdenda si dělá pro změnu pořádek v nářadí a ve své skříni. Očista motoru je jaksi samozřejmá. Faktem je, že kdyby se někdo podíval na náš motor, bude v přesvědčení, že ho máme nový. Domnívám se, že tak vypucovaný, naglancovaný a zářící ho neměli ani ve fabrice.

Odpoledne se jdeme projít okolo jezera a jen koukáme, jak se tady umí bavit a jak je vše pěkné, čisté, upravené. Velký zábavný park je vražený hluboko do lesa, aby nikoho nerušil.

Několik lávek ve stromech pro děti i dospělé má různé obtížnosti a podle toho, kolik dětí bylo uvázáno v sedácích a viselo na lanech, je zájem velký. Vše korunuje příjemné posezení ve venkovních restauracích. Jak jsem koukala, místní pivo za 30,- Kč půl litru není žádná velká drahota.

Večer jsme se konečně, po dlouhém čase, dostali k prvnímu grilování na cestách. Máme rádi bramboráčky a já si udělala kousek kuřátka a Zdenda má špíz z vepřového, klobásky, cibule a výjimečně si dal jednoho Kozlíka.

Já jsem zůstala klasicky u čaje. Zastavil se u nás opět jeden pán, a radí nám velké jezero za Poznaní, které by mělo být mnohem, lepší, hezčí a tak vůbec. Velmi ohrnoval nos nad tímto a vřele nám doporučoval, abychom si tam zajeli. Že prý tam parkují i kampery a není problém se stáním. Doporučované jezero máme při cestě, takže se tam určitě zastavíme, jakmile odjedeme z Poznaně. V Poznani budeme stát opět ve městě, minimálně jednu noc a následné parkování u jezera bude určitě velmi příjemné. Zítra sundáme kola a pojedeme na průzkum okolí.