9.5 2017 Svidnica - Pl
Dneska je v plánu spousta kultury, krásného počasí, dobrá nálada a asi i první samostatná aktivace internetu. Ale, vezmu to hezky po pořádku. Kousek od nás, kde spíme je největší zámek v celém Slezku.
Zámek postavil koncem 13. století kníže Bolko I. s krásným přízviskem Surový. Trošku jsem pátrala, proč měl za svým jménem ještě doplněk surový, ale neuspěla jsem. Nejspíše se krutě choval k poddaným, ale to je klasická písnička tehdejší doby.
Zámek je v lesích perfektně skryt a není odnikud vidět. Je krásný a až když jsme téměř na dostřel a nevedeni na vyhlídku, najednou se nám ukáže. Máme to k hradu skoro dva kilometry a ty uběhnou jako voda. Počasí je naprosto příšerné.
Ráno bylo obdivuhodných 3 °C a několik sněhových přeháněk mě doslova uzemnilo. Je 9. května a tady je zima jako na Sibiři. Fouká vyloženě ledový vítr. Pokud se ukáže sluníčko tak je krásně teploučko, ale mraky se honí a sluníčka je opravdu pomálu. Jsem nabalená jako pumpa a hořce lituji, že mi stud nedal a nevzala jsem si rukavice.
Už je mám uklizené s kulichy v zimní výbavě a nechtělo se mi je vyndávat. Udělala jsem chybu a klepu se zimou. Dobrou náladu mě ještě kazí rýma, která se mi spustila. Musela jsem někde pěkně nastydnout anebo chytit bacil, ale je to nepříjemné. Jen doufám, že se z toho nevyklube nic dalšího. Jako třeba nějaká roztomilá chřipka.
Tak směřujeme do areálu zámku, který je neskutečně pečlivě upravený. Zámek má úctyhodných 415 místností a několikrát byl přestavován a dostavován. Každopádně, jak jsem si pročítala dějiny zámku, tak zámek přivedl některé své majitele na buben, někteří se rozvedli a někteří ho museli opustit.
Zkrátka, někdy je to vysloveně za trest mít takový majetek a jak je patrné, ani majitelé, kteří byli na bohatství zvyklý si mnohdy s tím svým bohatstvím neví rady.
Na prohlídku nejdeme, ale je možná za 40 Zl. Nám bohatě stačí procházka po okolí. Obdivujeme celkovou upravenost a nádhernou výsadbu květin a keřů a spoustu kamenných soch.
Hezké a za zastávku zámek rozhodně stojí.
Jedeme dál do města Svídnice, kde nás čeká lahůdka v podobě celodřevěného kostela zapsaného na seznam světového dědictví UNESCO, unikátní kostel Míru, nebo po Polsky Pokoju.
Po třicetileté válce v letech 1618–1648, udělil císař povolení postavit celkem tři kostely Míru. Jeden z nich je právě ve Svídnici a je neskutečně krásný.
Povězme si jen něco málo o této zajímavé stavbě. Nejzajímavější je, že protestantský kostel musel stát za hradbami, nesmělo se použít kamene a musel být postaven do jednoho roku.
To, že nesměl stát ve městě chápu, jednalo se o protestanty a nikdo nepotřeboval mít ve svém městě kverulanty. To, že se nesmělo použít kamene taky chápu.
Kámen, jako základní stavební materiál byl velmi vzácný. Stavěly se z něj všechny katedrály, kostely, hrady a zámky, domy bohatých kupců a opevnění. Na nějaký kostel, který nebyl úplně v milosti je kamene škoda. Třetí podmínka je i na dnešní dobu šokující.
Chcete kostel? Dobře, ale do roka ho musíte postavit! Skutečně za deset měsíců, v roce 1657, se zde sloužila první mše. Celý kostel je opravdu dřevěný a všechny spoje jsou dřevěné kolíky, které drží vše pohromadě. Kostel byl pojmenován po vestfálském míru, uzavřeném v roce 1648.
Samozřejmě, v průběhu dalších let byl kostel různě přistavován a doděláván. Nicméně, základ je původní a velmi nádherný. Zapomněla jsem ještě na jednu podmínku, kostel nesměl mít věž, zvonici. Zvonice byla postavená mnohem později, kousek od kostela. Na kostele byla maličká zvonice s malým zvonem. Při bohoslužbě se nejprve rozezněl malý zvon a pak až velký, který je uložen u vchodu do kostela.
Nejzajímavější jsou nádherné varhany, ale protože se stále opravovali, mecenáši pořídili kostelu druhé varhany, takové rezervní. Nejzajímavější je dvouposchoďová galerie a několik balkonů a honosných míst pro nejvýznamnější dárce a mecenáše. Nejzajímavější je překrásný vyřezávaný oltář, který je jedinečný.
Faktem je, že těch nejzajímavějších je tady více, ale to už by bylo hodně dlouhé povídání.
Pro milovníky kultury a historie uvedu více podrobností v kartě UNESCO – Polsko.
Pomalu jdeme zpět k autu, vlastně přes celé město. Opět tu máme to krásně upravené polské městečko, jak jsme si zvykli a jak jsme si pamatovali z minulého putování.
Hezký rynek, perfektně upravené domy a všude čisto a pořádek. Ohromná katedrála nám stojí v cestě. Nedá se nic dělat, jdeme se podívat.
Farní kostel sv. Stanislava a Václava je mohutná kamenná gotická stavba z 15. století. Vida, vida. Tady máme kámen, který byl sousedovi odepřen.
Kostel má ohromně vysokou věž. 103 m, je to druhá nejvyšší kostelní věž v Polsku.
Každopádně, i když je interiér kostela vyzdobený nádherně gotickými reliéfy, vitrážovými okny a barokními obrazy, oproti dřevěnému kostelu Míru působí studeně, odtažitě a neosobně.
Můj soukromý a ryze ateistický dojem je, že v jednom kostele se na odiv dává monumentalita, nadřazenost a takové to, padni na kolena hříšníku a v druhém je to taková domácí, poklidná a milá atmosféra.
My jedeme kousek dál na velké parkoviště, kde nemáme problém přespat. Ve městě je několik parkovišť, kde bychom mohli stát, ale jsou placené.
Nechce se nám nějak složitě hledat kam složit hlavu, a tak vše řeší parkoviště u nákupního centra. Večer jsme úspěšně aktivovali neomezený internet do počítače za 49 Zl, na měsíc! Pro úplnost 1 Zl = 6,75 Kč. Podrobnosti napíšu zítra, pro dnešek toho je až dost, že ano.
Dnešní trasa je 20 km
