30.4.2017 Chmelná - ČR

Vše zvládáme, jak jsme si naplánovali a plánovaný odjezd se pomaličku blíží. Ještě aby úterní servis dopadl dobře a můžeme odjet.

Čarodějnice jsou úžasným svátkem, na který se těší většina lidí v celé republice. Ohně byly vidět dokonce ze satelitu, který zachytil množství jednotlivých ohňů po celém našem území. Nejvíce jich bylo na Vysočině, gratulujeme.

U nás, v Chmelné máme taky impozantní hranici a Ondra vyrobil krásnou čarodějnici. Jen odletět. Samozřejmě, všemu předcházelo stavění máje.

Další krásný zvyk, při kterém se sejde celá vesnice. Dámské osazenstvo vše dozoruje zpovzdálí a pánové staví nádhernou máj. Stavění se účastní celá vesnice a dvacetimetrový smrk je teda pěkně vysoký.

Takže, jen pár slov k těmto dvěma velmi starám zvykům. Česká máje má formu celého stromu, zbaveného – s výjimkou horní části – větví a kůry. V některých případech se holý kmen nechává stát více let a mění se pouze vrchní část, jindy se zas skládá ze dvou či tří na sebe napojených kmenů k dosažení větší výšky.

Použitým stromem jsou nejčastěji jehličnany jako smrk, ale lze se setkat také s májkou z břízy. Horní část se zdobí stužkami z látek nebo krepového papíru a zavěšuje se na ni zdobený věnec.

Se stavěním máje je spojen i zvyk jejího nočního hlídání před muži ze sousedních vesnic, kteří se ji snaží porazit nebo odříznout její vrchol.

Pokud se jim to podaří, je to pro vesnici velká ostuda.

Naštěstí nám jí nikdo neporazil, ale už se to tady taky stalo. Ze sousední vesnice se brzo ráno podařilo záškodníkům máj porazit, ale během chvilky byla zase postavená a čest zachráněná.

Večer, když už je máj na svém místě, podpálí se vatra s čarodějnicí. Opět je na louce celá vesnice a všichni se baví, přihlíží a samozřejmě se probírají novinky.

Pro mnohé je to jedna z mála příležitostí, vidět se se sousedy, posedět, popovídat a popít. Na zahnání zimy je báječný grog, ale tady se podává zcela osobitá receptura. Grog s rumem na lžičku. Poprvé v životě jsem to okusila a mohu říct, že takto je to smrtící. Rumu je totiž přesně do výše prohlubně v lžičce postavené v hrnku.

Ve skutečnosti jsou to minimálně tři velké panáky. Příšerný. Je pravdou, že grog nádherně zahřeje, ovšem druhý den byl tragický. Zvláště, když si dáme ty grogy dva, což se samosebou okamžitě neprojeví. Stavění máje a pálení čarodějnic je velmi starý a dodnes živý lidový zvyk a zvláštní jarní svátek, rozšířený o tomto datu zejména v Evropě.

Tuto noc se lidé scházeli a scházejí u zapálených ohňů, z pozemků vyčištěných pro příští obdělávání pálí staré klestí, a slaví příchod jara. Na některých místech se staví májka.

Dětičky si taky užívají svoje ohně. Samozřejmě, pod dozorem rodičů má skoro každé děcko svoji pochodeň. Ohromně si to užívají nejen děti, ale i dospěláci. Strejda s Ondrou nakonec odpálí tašku rachejtlí a řekla bych, že je to skvělé zakončení. Všichni se vrací k májce, kde je občerstvení, velký oheň a popíjí se dál.

Tyto lidové zvyky vycházejí z různých svátků pohanských, církevních a s nimi souvisejících pověr.:

Pohanský slovanský svátek vyhánění Smrtky (Morany), jež má připadat na Smrtnou neděli před Velikonocemi, nebo na masopustní slavnost, se v posledních desetiletích také spojuje s pálením čarodějnic. Hadrová smrtka vycpaná slámou jako panák na kůlu se nosí v průvodu, a nakonec vhodí do řeky nebo spálí v ohni.

Svátek svaté Valburgy (710–779), anglické misionářky a abatyše benediktinského kláštera připadá na 1. květen, v katolické kalendáři se vždy slaví vigilie, tj. předvečer a noční bdění každého svátku. Valburga platí za selskou patronku dobré úrody, proti hromu a blesku, ale také plodnosti a šestinedělek. Pálení ohně je v tomto smyslu pozitivním očistným rituálem. Lidové pověry s ním od středověku spojovaly také rej čarodějnic, který pod označením Valpuržina noc literárně zaznamenal například Johann Wolfgang Goethe v dramatu Faust.

Svátek svatých apoštolů Filipa a Jakuba, připadá rovněž na 1. května, a byl tudíž pro křesťany krycím datem lidového kultu.

V kalendářním pořadí druhý z osmi satanských svátků v roce. Na tuto noc připadal největší sabat satanských kultů.

Noc z 30. dubna na 1. května byla pokládána za magickou. Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice na prokletém místě (například na popravišti) slétají na čarodějnický sabat. Tato noc byla jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých jsou ukryty poklady. Hlavním smyslem tohoto starého lidového zvyku byla pravděpodobně oslava plodnosti.

Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony obecně, čarodějnice jsou až výsledkem inkvizičních procesů) se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto ohňů stávalo „pálení čarodějnic“. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti.