23.4. Káraný - ČR

Musíme jet taky na chatu, kde máme sídlo, zázemí, základnu.

Původně jsme měli v plánu, že se tady sjedeme a budeme grilovat, jenže, počasí je tak příšerné, že bychom stejně seděli uvnitř a bylo by to jen o cestě tam a zpět.

Pro všechny bylo mnohem příjemnější se sjet u Andulky a my se sem dosali až dneska. Bohužel, opět od rána několikrát pršelo a drobná sněhová přeháňka mě vzala chuť trávit čas na zahrádce, nebo na jarní úklid v chatě.

Chvilkama se roztrhala obloha a pár foteček je maličkým bonusem za příšerné počasí. Teď na jaře je Grado čisté jako sklo. Bývalá pískovna tu fungovala už ve válečných letech jako významné přírodní koupaliště a velká odpočinková pláž byla příjemná pro vláčky pražáků, kteří sem jezdili na víkendy.

Dříve tu byl převozník, který převážel na Grado výletníky, kteří přijížděli vláčkem. Tenkrát tu nebyly žádné chaty, jen výletní velká dřevěná restaurace. Taková ta klasická s terasou a nedělní hudbou k tanci nebo poslechu.

Pro představu, my jsme na jakémsi ostrohu, kdy z jedné strany máme veliké jezero Grado a z druhé strany je Labe.

Grado má nejen svoje prameny a prosakující vodu z Labe, všude je tady písčitá půda, ale je nápajeno vodou z Labe kanálem.

Na místě, kde je nové stavidlo a kudy voda z Grada odtéká tradičně stojíme. Je to jedno z mála míst, kde můžeme stát, protože na pozemek chaty nevjedeme a pokud stojíme v uličce, tak nikdo už neprojede.

Labe

Nebyl by to takový problém, upravit vjezd na náš pozemek, ale zatím jsme to neřešili. Osobním autem se dá vjet pohodlně ale na našeho Flíčka jsou vrata moc úzká a na těch pár dnů to zatím neřešíme.

 Grado

Stejně spíme v autě a do chaty si vše přenášíme. Je to sice nepraktické, ale už jsme si tak zvykli, že se nám ani v chatě nechce spát v posteli na perfektních matracích. Stejné jsme si koupili do auta a tak rozdíl je opravdu minimální. Přitom máme chatu nově zařízenou, vnitřek je zrekonstruovaný a velmi pohodlný, ale tak nějak jsme si zvykli a je nám to v autě příjemnější.

V poledne se přemístíme zpět do Benešova, zítra tam máme další zařizování. Cestou to bereme ještě k našim báječným přátelům Danušce a Jiříkovi na Sázavu.

Je to už taková tradice, že vždy, když se vracíme, tak zajedeme aspoň na kávičku a kus řeči. V létě to bude příjemnější, bude teplo a určitě budeme zase grilovat. Jiřík dělá naprosto úžasnou jehlu na oheň plnou vynikajícího naloženého masíčka a zeleniny.

Celému procesu dává ohromnou lásku a péči. Danuška je zase přebornice v salátech. Jejích několik speciálních salátů si vždy užívám a nesmírně se na ně těším. No a na nás bude obstarat pitivo. Už aby bylo léto. Není nad to posedět u ohně s přáteli a povídat a povídat o všem možném.