11.4.2017 Antýgl Šumava - ČR
Před námi je nádherná Šumava. Pohoří, dlouhé 190 km je rozčleněno do několika vrchovin, hornatin a tak podobně.
Není to jednoduché se vyznat v poměrně složitém členění a rozdělení. Pak tu máme ještě pláně, prales, mokřady, hvozdy se spoustou jezer a krásných říček.
První historicky doložený název pro toto pohoří je keltský název Gabreta (Pohoří kozorohů), který uvedl v názvu pro zdejší les ve své mapě Klaudios Ptolemaios (hule Gabreta). V Čechách se pohoří označovalo za les. Jméno Šumava patrně jako první použil Antonio Bonfini v roce 1565. Název Šumava pochází od praslovanského slova šuma, což znamená hvozd, hustý les.
Centrální části Šumavy/Bavorského lesa jsou dnes chráněny jako národní parky. Společně tvoří jeden z nejznámějších a s celkovou plochou více než 900 km² i jeden z nejrozsáhlejších bilaterálních národních parků Evropy.
Od roku 1990 je také území Šumavy o rozloze 167 000 ha chráněno jako Biosférická rezervace UNESCO. Šumava je také významné ptačí území (163 000 ha) a ptačí oblast.
My jedeme na Antýgl, kam jsem v minulém životě hodně často jezdila na kola anebo jen na výšlapy pod stan anebo jen pod širák.
Klasická srdeční záležitost plná vzpomínek. Vracím se sem se Zdeněčkem na překrásná místa a jen se nestačím divit, jak se za pár let změnilo celé parkoviště, kde se dříve mohlo stanovat a bez omezení parkovat.
Dneska je to vše placené, ale cena 70,- Kč za celodenní stání není nijak tragická. Jen by to chtělo aspoň jednu popelnici na odpadky, protože nejsou všichni zodpovědní, aby si svůj nepořádek odvezli zpět.
O toaletách snad ani nemá smysl se zmiňovat a les plný papírů v okolí parkoviště mluví za vše. Platíme a jdeme podél překrásné, divoké Vydry, která se za ty roky naštěstí vůbec nezměnila. Stále je plná pstruhů a ohromných balvanů.
Od nepaměti tvořil přirozenou hranici České kotliny pomezní prales, tedy naše Šumava a v roce 1273 ho natrvalo připojil ke království Českému král Přemysl Otakar II. Ohromné a neprostupné území osídlovali svobodní sedláci, kteří podléhali pouze králi. Odtud plyne jejich název – Králováci. Za to, že svoje statky budovali v nepřístupných oblastech a podíleli se na ochraně přirozených hranic, měli několik privilégií, na které byli patřičně hrdí. Měli právo lovu zvěře, právo rybaření, právo pálit kořalku a vařit pivo. Právo čižby, tedy odchytu zpěvného ptactva. Mimo dalších práv ještě za zmínku stojí právo volně se ženit, věnovat se řemeslu a tak podobně.
Jednotlivé horské dvorce Králováků se sdružovali do správních celků, rychet. Na Šumavě jich bylo devět.
Po Vydře se také plavilo dřevo, ale jen za vysoké vody, což bylo pouze za jarního tání a s velikými ztrátami. Zkrátka Vydra s ohromnými balvany není vhodný potůček na splavování dřeva.
V roce 1800 vzniknul Vchynicko-Tetovský plavební kanál, který obchází nesplavný úsek Vydry. Antýgl byla první zemědělská usedlost na Vydře a byla to původně sklářská huť o jedné pánvi. Usedlosti byl vlastně shluk několika stavení, zpravidla patřící jedné rodině. Typickým znakem jsou věžičky se zvoncem na střeše hlavní budovy. Později kolem roku 1849 s rozvojem turistiky se Antýgl změnil na zemědělskou usedlost, kde se nabízelo pivo, uzené maso a chleba a naposledy sloužil jako ubytovna. Dneska je tu ohromné parkoviště s autokempem a dokonce se tu nově budují elektrické přípojky pro bydlíky. Paráda. V létě tu musí být nádherně, ale ono je tu krásně i na jaře, na podzim a v zimě na běžky to musí být pohádka. Teď jsme tu ještě mimo sezonu a Antýgl je uzavřený a nikde nikdo není.
Domnívám se, že už bychom se také mohli naučit, že není jen hlavní turistická sezona, ale i v průběhu roku sem přijedou návštěvníci a pokud je zkasíruju, tak bych jim měla i za to něco málo nabídnout. Samozřejmě, minimálně pár odpadkových košů a alespoň suchou kadibudku.
Vzpomínáme na Norsko, kde i na absolutně odlehlém parkovišti pro pár aut byla kadibudka. Čistá a pěkná. Takto můžeme vzpomínat dál, na Estonsko se svým systémem parkovišť RMK, na Itálii, kde jsou kadibudky téměř jistotou, zkrátka, myslím, že už je na čase začít se alespoň trošku učit od sousedů. Stále pokukujeme po tom, jak se tam mají dobře, jak to tam mají hezké, čisté a upravené, ale doma je to někdy hodně smutné.
Tak, třeba se časem zem otřese a odpovědní lidé prozřou a rozhodnou konečně správně, ku prospěchu všech. Hlavně té přírody, o které všichni tolik mluví. Všichni mají plnou pusu řečí o ochraně přírody, co by se mělo a nemělo, ale dát sem ksakru jeden jediný odpadkový koš, neřkuli popelnici, tak to je problém.
Dnešní trasa je 120 km
