10.4.2017 Nýrsko - ČR

Jedeme za přáteli do Nýrska.

Jsme tam dlouho domluveni na zastávce a na setkání jsme se moc těšili. Petr a Irenkou jsou skvělý lidi, hlavně Petr se věnuje práci s mládeží a vede místní klub, kam si chodí místní omladina zahrát stolní fotbálek, podívat na film anebo zacvičit na posilovačích.

Přesto že je Nýrsko malé městečko, dětí, kteří se nudí a nebo jednoduše nemají kam jít je tady dost.

Takže, kdokoliv se pokusí jim zpříjemnit život a pomoct najít cestu do života si zaslouží náš obdiv a úctu.

Nýrsko je vlastně přímo na hranici Chráněné krajinné oblasti Šumava a to nejcennější co na Šumavě je, je ještě kousek dál, v Národním parku Šumava. Je to překrásný kout země a právě Nýrsko je takovou vstupní branou.

Kousek od nás je ohromná Nýrská přehrada s absolutně čistou vodou, kde platí nejvyšší stupeň ochrany. Nesmí se tady vlastně vůbec nic. Lovit ryby, koupat, bydlet. Na okolních pastvinách neexistuje jakýkoliv chemický postřik nebo hnojivo. Voda v Nýrské přehradě je zásobárnou pitné vody pro široké okolí a mnoho měst a vesnic. Jdeme se aspoň podívat po hrázi, je krásný den a tak se jen kousek projdeme.

Nýrsko je poměrně mladé město, které díky fabrice Okula uniklo zbourání a zrušení. Před válkou tu bylo několik fabrik a hlavně, převážně židovské a německé obyvatelstvo. Mizivé, tuším jedno procento české populace to nemohlo zachránit. Židé byli většinou odvezeni do koncentračních táborů akorát hrstce se podařilo uprchnout. Němci byli po válce zase odsunuti a díky znovunastartování fabriky a klasickému osidlování pohraničí, které tenkrát probíhalo, se podařilo, jak už jsem psala, Nýrsko, jako takové zachránit.

Večerní povídání a grilování bylo skvělé. Zítra nás čeká Povydří a rádi bychom se ještě jedním okem koukli na Orlík a hurá do Benešova. Ve čtvrtek začneme s obvyklým kolečkem zařizování a na pořadu dne bude založení Eurového účtu na kterém jsme pracovali už několik měsíců. Mám na mysli ověřování, doplňování a sbírání informací. Opět nás velmi pozlobil alarm. Včera se definitivně zbláznil a přesto, že jsme seděli jen pár metrů od auta a na auto jsme koukali, posílal nám stále zprávy o vniknutí nepřítele.

Alarm a pohybové čidlo máme ještě do září v záruce. Hned jsme to řešili s poskytovatelem, tak uvidíme. Údajně , vymazali, přehráli, znovu nahráli program a doporučili snížit citlivost na čidle. Jde jen o to, aby čidlo vůbec bylo schopno vniknutí zaznamenat. Takže, naše cvičení s koštětem nemělo moc význam a cenu. Jak by řekl Jára Cimrman, tudy ne vážení, tudy cesta nevede. Problém je jinde a my zatím nevíme kde. Na druhou stranu, aspoň se nenudíme a o zábavu je postaráno.

Dnešní trasa je 20 km