9.4.2017 Kdyně - ČR

Dnešním cílem cesty je rozhledna na vrchu Čerchov a s tím spojené značné fyzické úsilí.

Velké parkoviště je příjemným bonusem před strastiplnou cestou, plnou nástrah a nepřízně, jak ze strany přírody, tak osudu. Bereme jídlo pro případ nouzového přežití a vyrážíme, téměř až k nebesům.

Zdolání vrcholu v 1024 n.m, je pro nás ohromnou výzvou, kterou musíme dát. 100km dlouhé horské pásmo, které vede od Všerubského horského průsmyku až po Dyleni na Chebsku a tomuto pásmu vévodí právě náš Čerchov.

V roce 1894 zde Klub českých turistů vystavěl první dřevěnou rozhlednu a mohu jen říct, škoda, že tu nezůstala. Pokud se nedáme a přírodním živlům odoláme, dostaneme se do původního vojenského prostoru, který je něco neskutečně ohyzdného.

Čeští turisté sice po válce byli donuceni se svého původního vlastnictví vzdát a dobrovolně, povinně odprodali za směšný peníz další vystavěnou rozhlednu, ale už kamennou a po revoluci jim rozhledna byla navrácena, ale to co je okolo, je něco hrozného.

Je to vlastně nynější rozhledna, ovšem už mnohokrát opravovaná, vyspravovaná a různě zajišťována plus další ohavnost, která stojí hned vedle.

Vojáci zde měli perfektní přehled o zahraničních vysílačích, které vysílali do Čech rozvratné rozhlasové pořady.

Je ohromná škoda a člověku to rozum nebere, jak je možné, že víc jak 25 let po revoluci je zde několik totálně vybydlených bývalých vojenských budov, ohromná další rozhledna, která sloužila jako vysílač, rušič a pozorovatelna.

Je to tak něco neskutečně ošklivého, že bych se nestyděla to nazvat, národní ostuda. Přesto, že je nádherný den a návštěvníci se stále trousí na vrchol, rozhledna je zavřená.

Klub českých turistů zřejmě nemá síly, nebo zájem o další příjem peněz z návštěvy vyhlídky anebo mají zmapováno, že se jim to nevyplatí, nevím.

To bych nerada křivdila, protože opravená původní vyhlídka je to jediné, co je tu pěkné. Otevírá se jen na tři letní měsíce.

Přitom, každý by rád zaplatil za ohromující vyhlídku na celé pohoří Šumavy. Speciálně dneska je nádherný den, a přestože je obzor v dálce zamlžený, rozhled a výhled by si nenechal nikdo ujít.

Jediné občerstvení zajišťuje dost příšerné bistro, které se chlubí celoročním provozem vybudované v polovině rozpadajícího teskobaráku. Je to ostuda. Toalety, kde na dámách se skví místo dveří tři prkna a uvnitř je nechutná výstavka komunistických hesel, transparentů a obrazů prezidentů to jen taková perlička, drobnost. Tomu všemu vévodí český pan majitel v kožených bavorských kraťasech. Pominu dětský koutek, který je spíše noční můrou každého rodiče maličkého dítěte, ale mrzí mě, že dobrá polovina návštěvníků je ze sousedního Německa a ti, bohužel mohou srovnávat. Ostatně, několik fotografií mluví za vše.

Velmi milujeme naší rodnou zemi, velmi si vážíme toho, co nám poskytla a vážíme si rodné hroudy, ale to neznamená, že nebudu kritická a ani náhodou nebudu zavírat oči před takovou hrůzou, jen s poukazem na okolní nádhernou Šumavskou přírodu. To by bylo hodně laciné. Jdeme dolů za krásného slunečného dne a marně si lámeme hlavu, nad tím, jak by šlo tento kouzelný kout naší domoviny vylepšit, vymýšlíme, co by se zde dalo vše dělat, a porovnáváme, co jsme už viděli v jiných zemích a co by se sem hodilo.

Mnohdy a mnohde dokázali za málo peněz vytvořit hodně muziky. Tady by to předně potřebovalo všechno, kromě krásné rozhledny, srovnat se zemí. I jen zelený palouk by byl lepší, než to co tam nahoře je. Jak říká Zdenda, asi ještě musí uplynout hodně vody.

Jedeme do Kdyně, protože víme, že je tam bazén, ale nevíme jaký. Ovšem to co se z toho vyklubalo, nás ohromně překvapilo.

Kdyně je maličké městečko, nebo spíše, větší vesnice, která má naprosto skvostný a nádherný bazén. Parkujeme hned u bazénu a jdeme se vycachtat. Zdenda hlavně touží po sauně a tady mají údajně rovnou tři možnosti, jak se napařit a vypařit. Cena je ohromující. 60,- Kč na hodinu bazénu včetně pěti atrakcí anebo 1,5 hodiny bazén + sauny a luxusní odpočívárna za 150,- Kč.

Vše je v perfektní čistotě a nádherně esteticky sladěné. Naprosto ojedinělá sedačka pro postižené, která jim pomůže dostat se do bazénu je příjemná, protože zde už mysleli na lidi, kteří by taky rádi, ale nemohou.

Umělé vlny, vířivka, tobogán a šikovně zasazený bazén pro maličké dětičky. Ohromě příjemné, a pokud by někdo jel kolem Gdyně, vyplatí se zastavit a smočit tělo.

V Kdyni zůstáváme na noc a zítra pokračujeme do Nýrska a dál k Vydře na Antýgl.

Dnešní trasa je 40 km