8.4.2017 Domažlice - ČR

Vracíme se domů, domů, domů, domů. Opět jsme celý rozechvělý a šťastný.

V takové to chvíli si tak trochu představuji lidi, kteří byli odsunuti, kteří byli vyhoštěni a kteří museli anebo jednoduše neměli jinou volbu a museli jednou pro vždy odejít. Odcházeli s tím, že už se nebudou moci vrátit a to musela být strašná představa. My se můžeme vrátit a můžeme si užívat krásné vesničky, kopečky a českou řeč. I když jedeme jen na krátko anebo, jako teď na delší dobu a vracíme se, vždycky si vzpomenu na Čechy, kteří se vinou svého smýšlení, přesvědčení a názoru vzdali a odjeli. Nerada bych do dnešního nádherného dne zatahovala politiku, ale nedá mi to a všem těmto lidem věnuji vzpomínku.

Šumava, tou jsme se zatím domů nevraceli. Překrásný kout naší kouzelné zemičky. Jsme sice rozlohou malý, ale jsou mnohem menší a mnohem větší země a státy, ale tak krásné to není nikde.

Už jen když přejedeme hranice, tak na nás dýchne malebnost hlubokých lesů a hned prvního města a to Domažlic. Nemohli jsme se trefit lépe.

Domažlice, to je prastaré, město, které bylo svědkem bitvy, která změnila jednak chod dějin a hlavně, pohled na rebelující Čechy, kacíře, husity. Právě tady, u Domažlic, byla poražena světská moc v podobě papeže a katolické církve, husity, kteří zde vybojovali ohromnou bitvu, proti skvěle vyzbrojeným papežským vojskům.

Pět křížových výprav bylo proti husitům vypraveno a pátá 14. Srpna 1431 u Domažlic skončila definitivním fiaskem křižáků a neuvěřitelným vítězstvím husitských vojsk. Jen pro osvěžení paměti, vojskům už nevelel Jan Žižka, ale jeho nástupce Prokop Holý. Domažlice jsou krásné asi jen svým hlavním náměstím, které je moc hezky zrekonstruované. Pěknou starou branou vstoupíme na náměstí, kterému vévodí šikmá věž kostela Narození panny Marie. Věž je moc hezká a skutečně je šikmá. Její vychýlení je 59cm od osy a když pod ní stojíme tak vychýlení musí být mnohem větší.

Do kostela Narození panny Marie můžeme jen nakouknout. Na věž se dá vystoupat, ale dneska je tady velká soutěž hasičů v běhu do schodů. Domažlická věž jich má 194 a jak jsme koukali, tak v plné výzbroji ji někteří hasiči zdolali pod minutu.

Na náměstí si dáváme, jak jsme se hrozně těšili výborné místní Domažlické pivo a smažený sýr. Lahoda. Jelikož piva byla rovnou dvě, na další cestu, na vrch Baldov nám to šlo tak nějak samo. 

Na vrchu Baldov nad Domažlicemi je postaven pomník, který svým kalichem připomíná tehdejší dobu a slavná vítězství kališníků.

Cestou z města jdeme úvozem, kde je Sochařská stezka. Několik skulptur má dovést návštěvníka až na vrchol, kde je onen veliký kalich.

No, o umělecké hodnotě jednotlivých děl si neodvažuji nijak spekulovat a jaký mají význam, bych nedokázala odhadnout ani náhodou. Nebýt popisků, netušíme a domnívám se, že kromě umělci nikdo. Výtvory mají mít vztah, nebo mají nějak korespondovat s bitvou a tehdejší dobou. Skleněná brána.

Skleněná brána

Hlas. Husitský chorál, který doprovázel bojovníky do bitev.

Kolo, které má symbolizovat husitské bojovníky, kteří dokázali v neuvěřitelně krátkém čase s těžkými vozy překonat veliké vzdálenosti.

Jsme kousek od Šumavského národního parku a určitě se podíváme do Povydří. Tam se moc těšíme. Zítra, jestli se počasí alespoň trošku udrží, podnikneme výlet na rozhlednu na horu Čerchov. Rozhledna je sice ještě zavřená, ale výlet to bude skvělý. 

Dnešní trasa je 40 km