2.4. 2017 Ingolstadt - NSR

Před námi je Ingolstadt. Průmyslové město s bohatou historií. Každopádně, musíme si odmyslet tu průmyslovou část, ohromnou rafinérku a ještě větší automobilku Audi, tou jen přijíždíme a jedeme rovnou pod staré město, k hradbám.

Zatímco budu psát dnešní story, projdeme se pomaličku starý městem, ono to aspoň lépe uteče. V naší navigaci Zenec máme i nabídku parkovacích míst pro obytná auta. Tu se učíme používat.

Na některých místech je popis, to jsou většinou městské parkoviště a zdarma anebo odkaz na www stránky a ty jsou většinou soukromé a hrazené. Stejně v tom máme ještě hokej a informace se rozcházejí.

Tady je zajímavé stání. Na dostřel hradeb je ohromné parkoviště, kde je kus místa stranou věnovaný bydlíkům a které je o víkendu zdarma, jinak 5 Eur na den, a co nám rozum nebere, elektřina zdarma. Voda je tak, jaksi za poplatek, ale teče i bez platby, ale ta elektřina zdarma nás dostala.

Beru vše zpět, báječné Německo. Ale to je samozřejmě legrace. Stále máme ohromný problém s Internetem. Mysleli jsme si, že se v připojování naučíme chodit, ale ono není co se učit, protože jednoduše připojení není. Když chytneme na náměstí trochu internetu jen na odeslání Zdendovy fotky na facebook tak je to velká sláva.

Teď už několik dnů nemáme internet a to je dost otrava. Zkoušíme kde co, ale bohužel. Zlatá Itálie. Tady nefunguje nic, kromě McDonaldu na tři hodiny a Subwey, jinak máme dost smůlu. Občas se nám podaří se k někomu, jak já říkám, přicucnout, ale je to opravdu hodně výjimečné.

Do města vcházíme krásnou hlavní bránou z 15 století. Samozřejmě, nejspíše byla několikrát předělávaná a opravována, ale teď působí velmi hezky. Ingolstadt je takový jiný, než jsme si zvykli vidět stará města v Německu.

Domy nejsou tak okázalé, maličká okna a mnohem menší domy. Faktem je, že je vše opravdu pěkné, udržované, barevné a tak nějak to na nás dýchá ohromně poklidnou a příjemnou atmosférou.

Měšťanské domy a samozřejmě na hlavním náměstí ohromná katedrála.

Ta je, jak jinak opět majestátní a veliká. Vše je na ní vysoké, veliké a monumentální. Krásné.

Jak tak jdeme po městě, dostali jsme se až k chloubě Ingolstadtu vévodskému paláci, který se hrdě vypíná nad Dunajem.

Uvnitř je vojenské muzeum, tam jsme nešli, ale udělali jsme si radost venkovní sbírkou starých děl z 15. století. Některá děla jsou z lodí a nádherně zdobená.

Řekla bych, že ozdoby jsou fascinující a můžeme jen obdivovat tehdejší zručnost mistrů, kteří děla odlévali.

No, však se podívejme na tu parádu. Jedno dělo je roztržené a samozřejmě, všichni pánové se tu fotí. Netuším proč, ale než se Zdenda dostal na řadu, chvilku to trvalo. Jako malý kluci.

Teda já nevím, ale my to rozhodně zapotřebí nemáme.

Jak tak jdeme zpět k autu, stále koumáme a přemýšlíme nad tím naším alarmem.  Proč, ksakru, pořád tak zlobí a velmi, velmi nepravidelně hlásí vetřelce v autě. Vždy, když přiběhneme, tak to zkoušíme a testujeme, ale pokaždé je pak vše v pořádku a alarm se chová naprosto standardně.

Zdendu nakonec napadlo, jestli to nemůže být tím, že pohybové čidlo, které je ve dvojité podlaze, je tak citlivé, že když nám vleze pod auto třeba kočka, tak se alarm spustí.

Je to hodně přitažené za vlasy, ale je to možnost a tak to zkoušíme. Koště na mytí auta je pro tuto chvíli kočka, která se pohybuje pod autem. Příjmu na klíčích jsme vyndali baterku, jako bychom byli daleko od auta. Beru do ruky stopky a začínáme testovat a zkoušet. Zdenda párkrát potáhl koštětem pod autem a alarm už varuje. Trvá to přesně jak má a varování nejdříve přichází na mobil Zdendy a pak na můj.

Je to nastavené tak, že nejdříve nám přijde sms zpráva, že máme někoho v autě a GPS pozice s naší polohou a protože by mnoho lidí mohlo tuto zprávu přehlédnout tak vzápětí zvoní telefon s výstrahou. No a jsme doma. Čidlo nejenže je ohromně citlivé, citlivost se také dá nastavit a my jí máme nastavenou od dodavatele, ale ještě nám měl dodavatel říct, že musíme mít čidlo nasměrované na podlahu a proč. Měníme polohu čidla, ale stále je čidlo hodně citlivé. Sice méně, ale je. Tak Zdenda vyrobil jakési stínění, aby čidlo nebralo pohyb pod autem.

Ještě budeme čidlo testovat, ale domníváme se, že tady byla chyba. Jen je škoda, že technici v GPS Dozor, nás neupozornili na tuto možnost. Věděli, kde máme čidlo připevněné a ani nás neupozornili, že je potřeba čidlo nasměrovat správným směrem, protože je nebezpečí, že se pod autem prožene tenisák a my máme v tu chvíli alarm, zvýšený tep, infarktový stav a zkažený výlet. Uvidíme, jestli jsme se strefili a jestli to je opravdu tak, jak si myslíme, ale zatím testování náš odhad potvrdilo.

Zatímco si hrajeme s alarmem, upekla jsem buchty. Mám poslední česká povidla a tak jsem je položila na oltář našich bříšek a kulinářského pokusu o dobré české buchty. Zároveň jsem měla dneska vařící den.

Už jsme v lednici poněkud vyjedený, tak máme květákovou polévku, omáčku k těstovinám (vzpomínku na Itálii), květákový mozeček a zapečené brambory s vepřovým masem. No a báječné, nadýchané, tradiční, kynuté, výborné, voňavé, povidlové buchty.

Přejeme všem krásný večer a dobrou noc.

Dnešní trasa je 25 km