31.7.2017 Brunsbüttel - D

Tak nějak se nic moc neděje a nic zajímavého nás nepotkalo. Vlastně, potkalo, jeli jsme k prádelně, ze které se nakonec vyklubala prádelna s čistírnou.

Ráno je sluníčko a odjíždíme z našeho, velmi příjemného stání, kde jsme samozřejmě, jak jinak osamocený. Ohromné parkoviště hned u pobřežního valu. Nevím, a tak nějak mi to občas uniká.

Kousek od nás je STPL za 15 eur a je úplně plný. Tady není jediná zákazová značka, a přesto tu nikdo nestojí. Parkoviště je ohromné, kryté stromy a je rozděleno na dvě části a uprostřed je restaurace.

V té druhé části jsou toalety a dá se tam celkem pohodlně načerpat voda. My jsme si jen doplnili vodu do kanystrů a jedeme jen kousek do dalšího městečka do prádelny.

Potřebuji už vyprat hlavně potahy na sedačkách, závěs na noc a deku na ležení venku a tak vůbec. Hlavně se mi už začíná také hromadit naše osobní prádlo, které není nijak špinavé, jen zkrátka nošené. Už jsem se o tom tady několikrát zmiňovala, ono se nejedná o to, že bychom neměli co na sebe, že bychom už neměli ponožky a nebo ručníky.

Jedná se o to, že to zkrátka není kam dávat. Stačí jedno převlečení ložního prádla a mám sušák nad bufíkem skoro plný. Pak je tam ještě uskladněná taška s ponožkami, taška s prádlem a taška s oblečením. No, a to vše má nějaký objem.

Jedeme krásnou slunečnou krajinou. Kupodivu, od rána ještě nepršelo a vypadá to, že dneska ani pršet nebude, ale tomu se dá jen těžko věřit. Tady se během deseti minut změní počasí ze sluníčka na déšť. Obloha je bez mráčku obláčku a během deseti minut se odkudsi přižene mrak jako hrom a vyleje se z něj na nás sud vody.

Na polích, jako jsem tady vyfotila za jízdy, všude stojí voda. Litujeme pěstitele, kteří by už potřebovali vyndat brambory ze země, ale nemohou. Všude je spousta vody a na několika polích jsme viděli, jak se snaží malými bagry o odvodnění a nebo jen ručně kopou strouhy. Je to opravdu k uzoufání, když vidíme, jak je vše pod vodou. Na některá pole se do nově vytvořených ohromných rybníčků už nastěhovali kachny.

Městečko jsme našli, prádelnu také, ovšem vyklubala se z ní čistírna s prádelnou a obsluhou. Klasická normální firma. Tak mám smůlu, další prádelna podle navigace je nějakých 50 km od nás, kde si. Každopádně, úplně náhodně jsme odbočili z naší silnice na místo, který bylo označeno jen maličkou cedulkou jako tábořiště pro stany a karavany.

Vyklubalo se z toho parádní místo s neomezenou vodou a místem na výpust odpadní vody a toalety. Jenže, parkovné na celý den je 10 eur a 50 m vedle je další parkoviště, kde se ovšem nesmí spát, ale zdarma.

Stejně tu spát nechceme, ale vodu rádi využijeme. Je nádherný den, vítr fouká a jsme pěkně skrytý, takže? Pereme. Zdenda natankoval plnou nádrž + kanystry což nám dává 170 l vody na praní, a to by mě mělo bohatě stačit.

Zdenda natáhnul šňůry a hned hřeju vodu na prádlo. Faktem je, že praní jde jako po másle a pravdou je, že opět díky mé vzácné a mnohem zkušenější přítelkyni Ále. Její radu, používat na cestách sodu na prádlo si nemohu vynachválit.

Vážené pradlenky, není nic lepšího na špinavé fusekle než soda na prádlo. Hola hola - soda volá! Tak to si dělám legraci, ale faktem je, že namočená taška ponožek do kýble se sodou na prádlo a pracím práškem, nechá se macerovat den a noc a pěkně povozí vzadu v kufru, vydá za regulérní prací program v té nejluxusnější pračce. To přísahám. Každopádně, Zdenda nejenže chytá bronz, ale v případě potřeby se přepne na program máchání, ždímání a aniž by tušil, skrývá v sobě i program - ruční praní ponožek! Nakonec to jde ráz na ráz a za chvíli mám šňůry plné. Zvládli jsme i ubrusy. Jen ložní prádlo a ručníky jsem si nechala na prádelnu. Zatím mám zásobu a v pohodě vydržím až domů. Hlavně jsme si drobet ulevili v úložném prostoru.

Loučíme se se Severním mořem a večer nás už čeká naše milé Labe, a to nám protéká i okolo naší základny v Káraném. K Labi máme velmi vřelý a srdečný vztah, však také pramení u nás, v Krkonoších. Jen koukám, jak je tady Labe ohromné.

Severní moře a tady zrovna Waddenské moře je tu opravdu dost děsné. Dvakrát denně odteče kamsi do dáli a dvakrát denně se vrátí do výšky zhruba metr.

Je to, no, já nevím, ale podle mého nic moc a ještě ke všemu je to UNESCO památka. Ale ona je to hlavně památka přírodního významu, což uznávám protože poskytuje útočiště a obživu pro ohromné množství migrujících ptáků a je to jedinečný ekosystém.

Tak nějak si moc nedovedu představit tady trávit dovolenou, když v poledne a večer moře je kdesi v dáli a všude je bahno. Kdyby byl alespoň píseček, ale ono je to nechutné zapáchající bahnopísek plný škeblí.

Jediný, kdo z toho musí mít radost jsou tisíce ptáků kteří, jak píše průvodce, mají dvakrát denně hostinu. Bodejď by ne. Takových škeblí, tak to se hned tak nikde nevidí, jen si je rozlousknout, nebo vyzobnout.

Spíme na parádním místě, hned pod mořským valem kousek od trajektu přes Labe. Na oslavu dne a oslavu setkání s naší domovinou si dáváme večerní grilování.

Dánské makrely posypané norským kořením Santa Maria a k tomu nastrouhané německé brambory s italským sýrem a posledním polským vajíčkem, to vše zapité českým Kozlem a moravským Tramínem, které bylo zapomenuto u křesílek ještě z jara.

Takže máme hostina z ryze mezinárodní kuchyní a jak jinak, skvělá. Bramboráčky se povedly a makrela je úžasná sama o sobě.

Pokud by někdo měl zcela náhodou čas a chuť a náladu, mohu jen vřele doporučit trasu okolo Waddenského moře podél pobřeží. Jednak se dá moc pěkně projet na kolech a hlavně, je to krásné putování nádhernou krajinou. Klidně bych to vzala i proti nám, začínat tady, u Labe a končit v Dánsku na ostrově Romo.

Všude se dá najít pěkné parkování, všude se dá jezdit na kole po úžasných cyklostezkách a vidí se opravdu ten nejryzejší a nejkrásnější venkov.

Dneska ještě, jestli bude čas a připojení vložím tabulky do Finance na cestách z minulého měsíce a Zdenda nahrál parádní videa z pobřeží, teď už pro změnu německy, Wattermee moře.

Poslední, ryze německé rozloučení s dnešním dnem. Větrníky jsou absolutně všude.

Včerejší trasa byla: 15 km

Dnešní trasa je:  78 km