27.7.2017 Sudwesthorn - D
Dnešek je dnem loučení. Loučíme se s nádherným a větrným Dánskem, zemí, která dokáže zmást nádherným ránem a blankytně modrou oblohou, aby se do oběda přihnalo několik přeháněk a s železnou pravidelností se obvykle sluníčko ukázalo ještě několikrát a několikrát se rozpršelo.
V žádné jiné zemi jsem se tolikrát za den nepřevlékala. Zdenda je statečný. Ten ráno nahodí celodenní úbor a stojí si tvrdě a neochvějně na svém ranním rozhodnutí, to já nezvládám.
Na svém prostoru pro oblečení mám postupně navršenou hromádku, kterou postupně prohazuji. Od vysloveně letních šatiček a tílek přes krátké legíny, dlouhé legíny, a svetry. Chybí jen zimní kulich, rukavice a sněhule.
Dneska je také den očisty senkrovny. Máme pěkné místo na stání, kde jsme zastrčený a hned vedle auta máme stůl. To je přesně ta příležitost a možnost si vše rozložit a pustit se do díla.
Zdenda vždy, když se to hodí celou nádrž rozebere na prvočinitele a perfektně vyčistí. Když si vzpomenu, jak jsme celý první rok s nádrží na toaletu bojovali, jak jsme byli vysloveně nešťastný z kamene, který se stále usazoval na stěnách a jak jsme to stále a stále čistili a nutno podotknout, velmi neúspěšně.
Tak dneska jsme samozřejmě už chytřejší, ale faktem je, že první rok to bylo pro nás vyslovené dilema a klidně mohu říct, rodinné neštěstí. Po pár měsících se dokáže odpadní nádrž totálně zanést močovým kamenem a kdo to nikdy neviděl a nezažil, nepochopí. Samozřejmě jsme postupně vystřídali veškerou dostupnou chemii. Do Turecka jsme si vezli značné zásoby tablet, gelových polštářků a koncentrátů a vše bylo málo. Množství koncentrátů jsme postupně zvyšovali a různě kombinovali, ale vše bylo málo.
Bohužel, v zoufalství jsem vzala do ruky drátěnku a velmi dobře si pamatuji, jak v jednu chvíli pomáhaly ostré kamínky ze štěrkové cesty. Vezli jsme sebou kyblíček takových kamínků, ale fungovalo to jen krátce.
To se kamínky nasypali do nádrže, nalilo se savo a roztok všeho možného včetně kyseliny solné, nádrž se zavřela a na chvíli se proměnila v barový šekr. Kamínky sice odrbaly stěny, ale také je velmi poškrábaly. Drátěnka sice taky stěny vyčistila, ale poškrábala. Tím se nám v prvním roce podařilo téměř zničit celou nádrž na náš bohulibý odpad.
A právě se dostávám k seznámení se Sedláčkovými, Álou a Zdendou, kteří nám napsali, jak oni čistí senkrovnu a přesto že jsou také vždy několik měsíců na cestách, problém nemají. Poradili kyselinu citronovou, která se prodává v Lidlu za pár korun, jenže my byli v zemi, kde se nedala nikde koupit. Při návratu si pamatuji, že jsem první pytlíček kyseliny koupila až v Bulharsku a měli jsme vyhráno. Tímto posílám do Turnova nehynoucí dík a veliké pozdravy.
Odjíždíme směrem na Dánsko Německé hranice a po měsíci opouštíme Dánsko. Plyn nám vyšel tak jak jsme si přáli a jak jsme doufali.
Hned za hranicemi tankujeme 30,6 l za krásných 0,5 Eur. Když k tomu připočítám 4 litry, které jsme na zkoušku tankovali v Dánsku, vychází nám to, že jsme za měsíc spotřebovali 35l, což je krásné, pokud vezmu v potaz že 1. lednice nám podle specifikace bere 380 gr na den, 2. vaříme a poměrně hodně 3. bylo dost chladno a zvláště v prvním týdnu jsme si večer přitápěli 4. občas se také potřebujeme vykoupat.
Docela jsem se v tom motala a za výsledek neručím, ale mě to vyšlo takto: 1 kg plynu = 1,84l plynu, 1 kg = 1000 gr = 1840 ml, 1gr = 1.840 ml, 380 gr = 699 ml x 30 dnů = 20.970 l plynu. Samozřejmě, mohu se mýlit, ale domnívám se, že až tak moc ne.
Stále mi to vychází, že pokud budu měsíc klasicky vařit a pokud se aspoň dvakrát týdně osprchujeme, tak budeme rádi, když se do cca 35 l plynu vejdeme. Teď jsme si vyzkoušeli šetření plynem a přepínání lednice za jízdy na elektřinu. Jistě, ušetřili jsme dost plynu, ale, má to háček a to ten, že pokud bude trošku pod mrakem a pokud budeme oba dva večer na počítačích, tak zase máme málo proudu.
Ono je to jedno, jestli pracujeme na počítači anebo se koukáme na televizi. Baterky se nestíhají dobíjet a odběr elektřiny i při nabíjení boostrem je u lednice asi hodně velký. Pak nám několikrát večer chyběl proud, což vedlo k tomu, že musel Zdenda aspoň na půl hodiny nastartovat, a i při nízké spotřebě nafty je to zkrátka velmi drahé nabíjení, a to raději ani nemluvím o filtru pevných částic.
Zkoušeli jsme to propočítat plyn versus nafta a jednoznačně nám vychází lacinější plyn. Variantu, kterou jsem popisovala výše, přepínání lednice bychom použili vždy, když míříme do kempu nebo na elektrickou přípojku. Zkrátka, když je možnost se večer na něco připojit, alespoň na pár hodin.
Večer dojíždíme na STPL hned pod ochrannou hrází, který je zadarmo, ale my se tam už nevejdeme.
Pár míst zdaleka nestačí, a ještě ke všemu jsou kolegové pěkně roztažený. Jediné, co se platí jsou akorát tři elektrické přípojky a pitná voda.
Hned pár metrů je poměrně velké parkoviště, kde se dá velmi pohodlně stát.
Dnešní trasa je: 83 km
