26.7.2017 Romo - DK

Vyloupl se nám nádherný den. Po několika zamračených, zatažených, přeháňkových dnech máme dneska opět azuro.

Bohužel, celý den jsem proklimbala a ze sluníčka jsem si užila pramálo, ale to je jiný příběh. Dneska jedeme na ostrov Romo, poslední zastávku v Dánsku a pak, zítra už přejedeme do Německa.

Ostrov Romo je neskutečný zážitek a všem, kdo chtějí zírat ho vřele doporučuji.

Ostrov Romo je spojený dlouhou šíjí s pevninou a jak už jsem se včera zmínila, moře okolo nás je Waddenské, neboli vatové. Ale nepředbíhejme.

Na ostrov vede jedna jediná silnice, kde je poměrně silný provoz a dvě městečka.

Tak, ony to nejsou v pravém smyslu slova městečka, ale vysloveně jen zázemí pro turisty.

Na celém ostrově je pouhopouhých 650 obyvatel, což je neuvěřitelné číslo, protože pohyb lidí je tu ohromný.

Ovšem, až když se dočteme a podle značek aut vidíme, že je to tady oblíbený cíl německých sousedů, vidíme, že všechny chalupy a chaty jsou určené na pronájmy na rekreaci.

Téměř u každé nádherné stavby je auto s německou poznávací značkou.

Zkrátka, přesto že ostrov je poměrně rozlehlý, místní jsou tu jen a jen pro turisty a těch pár rodinných statků chovající krávy, koně a ovce je zanedbatelný v porovnání s množstvím letních hostů.

 

První městečko Lakolik je vstupní bránou do ohromného ráje pro sport na blokartech a kitebugginy. Jak přijíždíme, houstne kolona aut a bydlíků, ale stále nic není vidět a ten, kdo to tu nezná začne propadat panice, protože parkoviště nemůže být tak ohromné a určitě se tam nebude moci otočit a ujíždět pryč.

Zpevněná vyvýšenina a najednou se před námi otevře ohromný prostor plný všeho a všech.

Něco neskutečného a jen zíráme. Auta tu jezdí po zajímavém podloží písku.

Písek je tvrdý jakoby udusaný, ale není sypký. Jen je hutný, vlhký a tvrdý.

Všichni jezdí kudy se jim zlíbí, akorát je občas potřeba se vyhnout navátému jemnému písku anebo rigolu, ale jinak? Všichni si můžou zastavit, kde se jim zlíbí, a to vše na opravdu ohromném prostoru. Faktem je, že se tu nesmí stát přes noc a nevíme, jak dalece se toto nařízení dodržuje.

Bydlíci jsou rozestavěný kolem dokola a několik stovek by se jich sem pohodlně vešlo. Domnívám se, že už jich tu několik stovek je a vůbec to není o tom, že by byly nějak na sobě namačkaný.

Každý má svůj prostor a pokud se nechce houfovat, může poodjet a zaparkovat stranou. Místa je dost.

Zdenda podle navigace ví ještě o jednom velkém parkovišti, a tak jsme jen pláž obkroužili a jedeme dál na okraj druhého městečka Havneby.

Tam je to na pláži podobné, jen není tak vyhlášená a je menší. Stojíme, krytý před větrem za dunou, ale během chvíle u nás stojí kolegové z Německa.

Tady to vůbec není o Dánech, tady jsme už v Německu, které je opravdu jen kousek. Zdenda si celou pláž prošel. Další zajímavý úkaz.

Příliv je tu velmi, velmi zajímavý a pro přiblížení doporučuji poslední video z Dánska, které tu natočil. Pozdě odpoledne odjíždíme kousek dál, směrem do vnitrozemí ostrova. Bohužel, po celém ostrově je zákaz kempování. Projeli jsme si jen informativně jeden z několika kempů, které jsou na ostrově. Kempy jsou ohromné a plně vybavené, ale poněkud drahé. Za vše se platí a připlácí. Takže den stání 15 eur, ale dál se platí za vodu, elektřinu, odpad, sprchu a další. Zkrátka, vychází mi to na jeden den stání okolo 25 eur. Po cestě je několik velikých lesních parkovišť občas i s toaletami a na jednom se rozhodujeme zaparkovat.

Jsme skrytý v lesíku kousek od silnice. Pravdou je, že parkoviště je veliké, dlouze protáhlé a do večera je nás tu pět obytek a ani na sebe nevidíme. Grilovací místa a sezení u stolu na lavicích je už tady v Dánsku tak nějak samozřejmostí. Večer jsme ještě překontrolovali plynové bomby.

Zdenda je vyndal z úchytů a zkoušíme, kolik mají ještě v sobě asi tak plynu. Domníváme se, že na jedné bombě se musel zaseknout měřák, protože jedna ukazuje že je úplně prázdná, což je správně, ale v té druhé bude sotva polovina. Oba dva měřáky, jak na bombě, tak nade dveřmi ukazují 100 % stav, což je nepochybně špatně. Když Zdenda bombou zahýbal a převrátil jí, měřák se pohnul do nuly a vynuloval se i měřák nade dveřmi. Zdá se nám, že v bombě je tak polovina obsahu, ale to je jen pocitové zjištění a při zpětném usazení bomb do držáků nám zase ukazuje plný stav. Že oba dva měřáky neříkají pravdu víme už dávno, ale že až tolik, to je pro nás novinka. Zítra bychom měli přejet do Německa a tam konečně natankujeme. Jsem opravdu zvědavá, jaká bude naše měsíční spotřeba plynu.

Přeji pěkný večer.

Dnešní trasa je: 78 km