25.7.2017 Ribe - DK

Dneska nás čeká poslední historická lahůdka v Dánsku a tou je nejstarší město Dánska, Ribe. Bohužel, opět je den zamračený a od rána nám už několikrát sprchlo.

Nicméně, jak dojíždíme k Ribe, vypadá to, že se déšť přehnal, mraky jsou sice jako duchna nad zemí, ale neprší. Je to ohromná škoda, protože na focení to opět nebude žádná sláva. Parkovacích míst, nebo, možností, kde zaparkovat je tu spousta a vysloveně si můžeme vybírat.

My jsme na oběd zaparkovali v klidné části města, na ohromném parkovišti u jakési střední školy, která je teď prázdná, ale i tak by tu byla spousta místa. Kupodivu, máme volný internet, ale musíme do přihlášení napsat telefonní číslo a bude nám v sms zaslán kód na přihlášení.

Docela nás překvapuje, že kóde přijde i na české telefonní číslo. V Itálii jsme museli mít jejich, italské telefonní číslo, jinak kóde neposlali, ale tady ano. Máme městskou volnou síť, celkem slušný signál, ale díky naší anténě.

Jinak v centru města je silná městská síť, ale až v centru. Město Ribe se honosí několika nej. První nej, je to nejstarší dánské město.

Ribe bylo založeno něco kolem roku 700 a bylo ve slavných dobách Vikingů jedním z nejdůležitějších měst. Ribe je stejnojmennou řekou spojené s mořem a v této době tady vzkvétal obchod mezi franckou říší a skandinávskými státy.

Myslím si, že to bylo tak, co se ukořistilo, tady se dobře prodalo. Jinak mi to nedává smysl, protože Ribe leží poněkud stranou hlavních cest, ale jeho výhodná poloha byla předurčena k obchodu, dneska by se řeklo, s horkým zbožím.

Nicméně Ribe vzkvétalo i díky tomu, že zde, v zemi pohanů byla dánským králem uvolněna půda papežskému legátu na stavbu katedrály.

Pokud by někoho zajímala historie Dánska, dostala jsem doporučení a tip na naprosto úchvatné knihy od pana Kena Folletta Saské kroniky. ( Omlouvám se, ale Saské kroniky nenapsal Follett, ale pan Bernard Cornwell. Pan Folett napsal jiné báječné historické čtivo jako Na věky věků a Pilíře země a protože jsem si na chvíli oskočila od jednoho autora k druhému, popletla jsem to. Álo děkuji za upozornění a omlouvám se).  Moje báječná kolegyně Ála je také velká čtenářka a Saské kroniky mi vzhledem k našemu putování po Dánsku doporučila.

Je to naprosto skvělé čtení plné historických faktů. Příběh zasazený právě do doby kolem roku 900. Několik knih pojednává o životě Dánů, jak dobývali a ztráceli, jak žili a jak se snažili získávat nové země, bránit svá stará božstva a jak čelili příchodu křesťanské víry. Zkrátka, kdo putuje trochu více po Dánsku anebo ho jen tato doba zajímá, mohl by si aspoň jednu, dvě knihy přečíst. Je to velmi poučné a zajímavé, a ještě ke všemu, úžasně napsané čtení.

My se zatím procházíme po starém městě Ribe, které je pod správou Národního památkové úřadu. Jedná se o více jak 100 budov, které jsou úžasné.

Všemu, tak jako ve většině měst, dominuje kostel, nebo tady katedrála. Je to směsice stylů a slohů. Je to průřez dějinami. Katedrála byla postavena kolem roku 948 a pak už se střídaly přestavby a dostavby. Základem je materiál tuf, který se sem přivážel na lodích od Kolína nad Rýnem. Kamenná stavba byla na tehdejší Dánsko naprostá novinka. Do té doby byly všechny stavby dřevěné s doškovými střechami.

 

A máme tu druhé nej, nejstarší ketedrálu v Dánsku. Románská katedrála byla dostavěná v gotickém a pozdně gotickém slohu, ale románský základ si uchovala.

Uvnitř je to neskutečná směsice všech možných období až po modernu.

Křtitelnice je z roku 1375.

Bohatě zdobená kazatelna z roku 1597.

Ohromné, krásné varhany z jsou ze 17. století.

Mozaiky v apsidě jsou z 80. let minulého století. Tak nějak nevím. Už jsme se několikrát setkali s moderním pojetím ve stánku božím, ale tady se mi to moc nelíbí.

Samozřejmě, je to věc každého a co člověk, to názor.

Ale když stojíme v katedrále více jak tisíc let staré a klíčujeme co měl autor na mozaikách na mysli a co nám chtěl říct, tak se mi to zdá poněkud hodně moderní.

Ribe mělo několik šťastných let, ty byly hned na počátku a pak město upadalo a upadalo, až se stalo vysloveně provinční a pro nikoho nijak valně zajímavé. V době své největší slávy tu měla královská rodina své sídlo, postavili tu hrad a katedrálu a do města plynuly lidi, řemesla, obchod, peníze. Pak se stalo to, co potkalo mnohá města, město v roce 1580 téměř kompletně vyhořelo. Obrovský požár zlikvidoval skoro celé město a královská rodina se odstěhovala do Kodaně a už se sem nikdy nevrátila. Další pohromou byla mohutná povodeň v roce 1634. Voda vystoupala do výše 8 metrů a opět zlikvidovala to, co se lidé za 50 let po požáru pokusili vystavět.

Díky těmto dvěma katastrofám Ribe zůstalo tak na pokraji zájmu, že dneska opravdu můžeme chodit po dláždění víc jak tisíc let starém. Můžeme si prohlížet úchvatné domy na jejichž zbourání a postavení nových neměli jejich majitelé peníze. To vše dneska obdivujeme i díky tomu, že Dánská vláda vyhlásila v roce 1963 Ribe jako památkovou rezervaci a tím se jí podařilo zakonzervovat a dohlížet na stav budov, které jsou normálně civilně používané. Staré město je vskutku jedno z nejkrásnějších, co jsme na našem putování viděli.

Jako třešnička na dortu je večerní procházka s ponocným. Každý den o prázdninách, na rohu jedné z nejstarších budov na náměstí začíná procházka s ponocným, který prochází nejstarší části města a hlídá pořádek v ulicích, jestli někde nehoří oheň a hlavně, jestli se neblíží povodeň.

Zkrátka ponocný byla velmi zodpovědná činnost a tady měli ponocného už ve 14. století. Pak byli obecní hlídači v roce 1902 zrušený a následně v roce 1935 opět obnoveni, ale už jako turistická atrakce.

Pan ponocný mluví o jednotlivých budovách a o zajímavostech města samozřejmě v dánštině, čemuž všichni samozřejmě rozumíme, a pak velice krátce v angličtině.

Nicméně, je nás malý hlouček a pěkně všichni pochodujeme starým městem.

Ten si mezi jednotlivými zastávkami prozpěvuje staré dánské písně, tak jak to dělali ponocný v dříve.

Zamračený, ale nádherný den končí. My jsme si před večerní prohlídkou odskočili na naše parkoviště a grilujeme si večeři.

Dneska jsou na jídelníčku bramboráčky a makrely na kmíně.

Na příjezdu do města je několik velikých parkovišť, kde se taky dá pohodlně stát, ale my tady máme klid. Docela rádi bychom se postavili do houfu, ale všichni stojí hned u silnice, a to je škoda, když za rohem máme parkoviště u jezera a v klidu.

Jinak doporučuji zajet k vlakovému nádraží, kde je také velké parkoviště a je to jen kousíček do starého města.

 Dnešní trasa je: 43 km