19.7.2017 Hanstholm - DK
Pokračujeme po západním pobřeží směrem na jih a stále jsme v oblasti severního Jutska.
Z městečka Handsholm, kde jsme strávili velmi větrnou noc pokračujeme dál směrem na město Thisted. Tak, ona je to spíše maličko větší vesnice, ale budiž. Faktem je, že tu není o co stát, protože město je ryze průmyslové s velkým rybářským přístavem a tam právě míříme. V přístavu je obvykle velké molo a šance, že si Zdenda opět zarybaří. Molo opravdu mají a je veliké a jak je vidět i z fotek, od rána se opět změnilo počasí jako na obrtlíku. Ráno jsme vyjížděli za totálně zatažené oblohy a na sluníčko by si vsadil leda blázen. Včera jsem se zmínila o značce pro rybáře.
Takto si v Dánsku značí parkoviště s dobrým místem na rybaření, pokud ovšem kolem místa nečíhá několik tuleňů.
Ráno tam byly opět, jen hlavičky vykukující nad hladinu dávají tušit, že ryby tu asi budou, ale ne pro nás. Bohužel, je hodně pod mrakem.
Nicméně, v polovině poměrně krátké cesty sluníčko nejdříve tak nějak nesměle vykouklo a najednou jsou všechny mraky pryč a máme krásnou, zářivě modrou oblohu. Stojíme na molu, kde není žádné omezení a počítáme, že tu vydržíme v pohodě do rána. Faktem je, že stále fouká silný vítr a my jsme tady parádně skovaný za hradbou betonu. Zdenda obhlídl situaci, hlavně na co se tady chytá. To je přímo otázka hodna Hamleta. Několik desítek rybářů se snaží přelstít ryby v zálivu a na otevřeném moři.
Faktem je, že tak jak nakukuji do ohromných kýblů na úlovek, někteří rybáři jsou úspěšný. Na dně kýblu se jim choulí tu a tam nějaká ryba, ale za mne, nic moc. Zdenda dostává za úkol přinést makrelu, lososa, tresku a když nic jiného nebude, tak menšího žraloka, ale jen menšího, protože velký by se mi do lednice nevešel.
Vybaven vším, co potřebuje, vyráží na lov s doporučením, nekoukat se kolegům na velikost a množství úlovků, protože to by odradilo i největšího nadšence rybolovu. Já jsem se pustila do opětovného a nekončícího úklidu, a hlavně jsem čerstvě povlékla ložní povlečení, vyměnila ručníky a tak podobně. Nejhorší je vše ušpiněné poskládat a někam uskladnit na dobu, než buď objevíme pračku nebo dostatečný přísun vody. Ložní prádlo a ručníky bych samozřejmě nejraději vyprala v prádelně, ale tady v Dánsku to určitě nebude. Při cenách, které zde panují se tak nějak domnívám, že za cenu vyprání a usušení bych si možná doma koupila to povlečení nové. Ale to samozřejmě přeháním. Je tu draho, ale ne zas až tak příšerně. Nejhorší je prach. Tím, jak se držíme pobřeží a fouká vítr, stále jsme zavátý pískem.
Pokud stojíme na otevřeném prostranství tak je to moc hezky vidět u stěračů. Vítr dokáže za stěrače nafoukat spoustu písku a pokud je hezky a máme otevřené dveře, tak ta spousta písku je i v autě. Takže stále stírám zaprášený nábytek a tak podobně. Jasně, nemáme Karlštejn, ale jen na vysvětlenou a pro představu. Taky jsem dneska dodělala UNESCO památky v Dánsku, ale asi je přepracuji. Jsou to hodně chuďoučké texty. Mám málo informací, a to se špatně sepisuje pozvání na památku nebo do přírodního místa, které je obzvlášť zajímavé.
Zdenda byl nakonec hodně úspěšný. Přinesl domů 7 pěkných makrel a hned je čistíme. Teda, Zdenda je čistí a já obsluhuji naši vodárnu.
Máme sedm krásných, macatých makrel a za chvíli už jsou v lednici. Zítra budeme grilovat. Rackové si přišli taky na své. Všechno jsme jim nasypali na okraj mola a během minuty bylo po vnitřnostech.
Racek dokáže na jedno nadhození a otevření zobáku do sebe vhodit celou hlavu z poměrně velké makrely. Kdybych to neviděla, tak nevěřím. Opravdu, celou velkou hlavu má jedním pohybem okamžitě v sobě a nevypadá, že by měl dost.
Rackové se cpou, jako by to měla být jejich poslední potrava a děsně u toho na sebe křičí. Máme je dva metry od auta a moc si tu podívanou užíváme.
Opět je poměrně silný volný internet z přístavu, ale jen díky anténě. Klasicky bychom nechytli nic. Aspoň víme, co je doma nového, můžeme se podívat na zprávy a obhospodařit poštu.
Dnešní trasa je: 57km
