18.7.2017 Aggersund - DK

Vracíme se na jih po silnici č.11, která nás vede podél pobřeží, kde mají být kouzelné pláže a tak podobně. Včera jsme si na oběd udělali ty Zdendovy vynikající makrely na grilu.

Už jsem o tom říkala včera. Jen díky tomu, že máme poměrně bezpečný gril a uhlí v něm uložené ještě v drátěném obalu, nehrozí odlétnutí uhlíku a zapálení lesa. Přestože je poměrně deštivo, lesy jsou díky větru vyschlé na troud a požár by byl raz dva.

Tak můžeme grilovat poměrně bezpečně, jen nalézt místo, kde na nás nebude foukat. Nakonec nalézáme parkoviště uvnitř lesa u silnice. Parkovišť u silnice je v Dánsku ohromné množství.

Vlastně není vůbec problém kdekoliv zastavit a přenocovat, a to mluvím o silnicích i té nejnižší třídy. Potud je to opravdu skvělá země.

Nafoukané pískové jazyky a to je pod silnicí je kamenný val. 

Odpoledne dojíždíme do městečka Hirstshals, kde je ohromné množství bydlíků. Veliký přístavní terminál a spousta parkovišť pro bydlíky.

Převládají Němci, kteří odtud jezdí do Norska. My jsme se utábořili v přístavu, kde se Zdenda pokouší o štěstí.

Jenže, vítr jde přímo proti nám a nahodit dál jak na dva metry od břehu se rovná drobnému zázraku. Já jsem skovaná v autě a Zdenda zase za velikým kamenným vlnolamem, ale tentokrát je bez úspěchu.

Máme krásné místo na parkování přímo na ostrohu nad mořem, ale pekelný vítr nás přesvědčuje, že místo je sice parádní, ale celonoční houpání bude taky stát za to.

Nakonec se jedeme skovat nejdříve k sportovnímu areálu a pak k Oceániu, kde je už opět několik bydlíků. Místo mohu doporučit i pro karavany. Velké parkoviště, kde se na noc dá velmi pohodlně zaparkovat.

Den se s námi rozloučil úžasnou směsicí barev na obloze. 

Nakonec nás tady stojí 12 a určitě by se sem vešlo ještě dvakrát tolik obytek.

Bohužel, ani ráno vítr nijak neutichá a my jedeme dál. Jediné plus je, že je alespoň přijatelně teplo a nemusíme v noci topit. Projíždíme krásnou krajinou, která stojí za vidění.

Co se mi líbí, tak to je, jak tady umí pracovat s větrem. Na polích jsou všude větrolamy. Pokud je pole větší, tak je ihned na několika místech předěleno pruhem vysázených stromů nebo keřů.

Nedávno jsem četla, jak na jižní Moravě mají velký problém s větry, které dokáží odnést, odfouknout veškerou úrodnou půdu až na podloží. Takže se vytvoří ohromné kusy neúrodné země, kde vlastně není žádná půda, jen jílovité nebo hliněné tvrdé podloží. Článek byl také o tom, jak už před mnoha lety zemědělcům bylo doporučováno, rozdělit ohromné lány větrolamy. Jak nad tím zemědělci mávli rukou a žádné větrolamy nevysázeli a jak dneska nemají půdu na polích.

Ony ty větrolamy mají ještě jednu velikou výhodu. Ony také zadrží spoustu vody, která by jinak odtekla a hlavně, takový větrolam zabrání větru, aby enormně vysušil půdu na poli. Tak tady je to jeden velký větrolam. Je to pokaždé jen řada různých stromů anebo jen řada různých keřů. Samozřejmě, větrolamy mají ještě další ohromný přírodní efekt, a to, spousta hnízdních možností pro ptáky a drobnou zvěř.

Ale řekla bych, že nejdůležitější je zábrana odtoku vody, zábrana odnosu zeminy a zábrana enormního vysoušení půdy a tudíž, lepší úroda v sušším období. Ale ono je to stále dokola. Odborníci řeknou, co by se mělo, zemědělci řeknou, že na to nemají peníze a pak se řekne, že za vše může Evropská unie a je vymalováno.

My jsme dneska dojeli do oblasti Attrup, kde stojíme opět na nádherném místě.

Jsme na molu, kde je pár lodiček a krásná, kde se vzala, tu se vzala restaurace a opět několik hadic a kohoutů s vodou.

Předpověď je příznivá, mělo by být krásně, ale skutečnost je jiná. Jednak pekelně fouká vítr, stále a vytrvale a místo sluníčka to vypadá, že každou chvíli bude pršet.

Zdenda by tu mohl rybařit, ale opět, nahodit v takovém větru je umění a já se přiznám, že větru mám už plné zuby a procházka po pobřeží, kde riskuji sfouknutí do vody mě teda nijak neláká.

Gril pro pocestné, a nebo, je libo si něco ugrilovat a fouká vítr nebo prší? Žádný problém, tady je obyčejné dánské grilovací místo. Za zády máme perfektní dětské hřiště a vše je na okraji maličké vesnice o pár číslech a vysloveně zapomenuté silnice. Perfektně upravenému trávníku chybí jen golfové jamky. 

K večeru padlo rozhodnutí, že pojedeme dál k městečku, kde bychom se mohli ukrýt a Zdenda by si ještě snad mohl zarybařit. Cestou máme zvedací most a před ním je nejen velká plechová výrobní hala, ale pod mostem parkoviště přímo pro rybáře.

Jsme trochu skovaný před větrem a Zdenda jde ještě pokoušet paní Štěstěnu. Máme tady kolegáčky, ale ti přijeli dříve a šikovně se přilepili na dům, kde tolik nefouká. Je to hrozný, ale pokud někdo putuje po Dánsku trochu déle, tak pak už je mu úplně jedno, kde parkuje, hlavně, že mu vítr nevyrve dveře z ruky, což se mi stalo a byla to taková rána, že jsem se v první chvíli vyděsila, že se nám vylomily dveře.

Naštěstí jsem jen zničila zarážku na dveře, která se ohromným nárazem rozlomila, ale nepoškodila jsem stěnu, což je nejdůležitější. A to jsem byla připravená na vítr a stejně, poryv byl tak silný, že mi dveře vyrval z ruky. Naštěstí dveřní panty to vydržely a rozlomila jsem jen tu zarážku. A taková krásná místa jsme dneska, včera a předevčírem a dny před tím opustili jen kvůli větru a jeli se schovat mezi domy, k sportovní hale, k ocenáriu, k výrobní hale, zkrátka, kde tolik nefouká a dá se alespoň na chvíli nemít na hlavě, kšiltovku, šátek, čepici, kulicha.

Zdenda nic nechytl, protože konkurence lovců je veliká. Pod mostem je nejužší místo velikého fjordu. Vpravo je veliké mořské jezero a vlevo se začíná moře vlévat do vnitrozemí a vytvoří tento fjord.

Okolo mostu hlídkuje několik lachtanů a čeká na odliv nebo příliv. To je úplně jedno, každopádně, lachtanů je odhadem 10 a ryby jsou skovaný.

Faktem je, že lachtani jsou úspěšný. Vidíme jen nadechující se lachtany, víry pod hladinou a hejno racků, kteří by se rádi přiživili. 

Včerejší trasa byla: 61 km

Dnešní trasa je : 106 km