14.7.2017 Addevej - Frederikshavn - DK
Střídavě prší, je sluníčko, bezvětří a nebo to vypadá, že nás vítr sfoukne do moře. Tak proměnlivé počasí se hned tak někde nevidí.
Celou noc leje jako z konve, ráno je sluníčko a teplo, než se schystáme k odjezdu už fouká silný vítr, ale stále je slunce. Pak se vítr utiší a už se odněkud ženou mraky a je úplně jedno, jestli od moře nebo z pevniny, protože s železnou pravidelností se do odpoledne opět ochladí a bude pršet.
Na večerní stání už zase dojíždíme za sluníčka a přiměřeného tepla. Fleesku a nepromokavou bundu mám stále u ruky, protože na nějaké odkládání teplého oblečení není, podle mne, ani pomyšlení. Faktem je, že jsme asi zhýčkaný, protože já jdu ve fleesce a vedle mne jde paní v lehoučkém tričku a v bermudách a rozhodně to nevypadá, že by jí byla zima.
Dost nám to připomíná jarní Itálii. Tam zase na jaře všichni chodili v kabátech a ženy zhusta v kožiších a péřovkách a já už na sobě měla jen lehkou fleesku. Tak trochu jsem to považovala z jejich strany za okázalost, ale teď je chápu.
Ona jim byla jen zima, tak jako mně je zima tady a ať si kdo chce co chce říká, tu péřovku bych si občas klidně a ráda vzala. Žádná vedra se tu zkrátka nekonají. Faktem je, že jsme s tím tak nějak počítali, ale je i docela možné, že tak silné výkyvy počasí už budou do budoucna běžné.
My už jsme se pomaličku přesunuli do oblasti severního Jutska a dneska končíme v přímořském městečku Hals a Zdenda po večeři hned odchází na ryby. Včera byl opět úspěšný.
Přinesl domů jednu moc pěknou makrelu, kterou máme hodně rádi. Někdo makrely zatracuje, jako tučnou rybu, ale nám ohromně chutná a kdyby dneska přinesl ještě nějakého sourozence, budeme zítra zase grilovat. Včera večer jsme grilovaly čtyři menší tresky, ale to je taková dobrota, že Dánsku to příšerné počasí ráda odpustím.
Vypadá to, že máme stále ještě jednu bombu plnou. Dost s plynem šetříme a už jsme se i naučili přepínat lednici na jízdu na elektriku.
Poslední tankování jsme měli za hříšné peníze, tady v Dánsku 30.6. a s ohledem na to, že litr plynu tady stojí 43,20 Kč, tak to bylo naše první a poslední tankování plynu na tomto území. Naštěstí jsme tehdy chtěli jen vyzkoušet, jak probíhá celá operace tankování plynu a naštěstí jsme měli téměř plné bomby, ale i ty 4 litry mě dost bolely.
Takže se snažíme šetřit, ale největší problém je noční teplota. Když večer venku klesne na 12 °C, trochu si holt přitopíme. Sedět u večeře a klepat se zimou, tak to už by bylo příliš. Potřebujeme se také vykoupat, potřebuji si ohřát vodu na občasné přeprání a potřebuji uvařit a uvařené jídlo ohřát.
Plyn je stále potřeba, jen kdybychom si nemuseli večer občas přitápět. Máme už vyzkoušeno, že by nám bomby na měsíc bohatě vystačili i bez šetření a přepínání ledničky, jen musí být venku poněkud tepleji.
Teď máme spočítáno, vlastně spíše odhadnuto, že bychom měli při přepínání lednice, maximálním využití remosky za jízdy na přípravu obědů a tak podobně, zkrátka, mohli bychom ten měsíc na dvě bomby vydržet.
Pokud to dopadne špatně a plyn dojde dříve, než nám bude milé, holt cestu Dánskem urychlíme a přejedeme do Německa. Teď máme před sebou nejsevernější místo Dánska mys Grenen, kde se setkává Baltské moře a Severní moře a pak už pofrčíme dolů, po západním pobřeží do jižního Jutska podívat se na Waddenské moře, nebo také Vatové moře a pak bude poslední kulturní zastávka v Ribe.
Ribe je nejstarší dánské město a údajně i nejkrásnější. Kromě křivolakých uliček a křivých hrázděných domků plných barev nás hlavně láká noční obchůzka ponocného nejstarší částí Ribe. Původní obchůzka ponocného z 14. století se změnila v příjemnou procházku večerním starým městem za doprovodu troubení a vyzývání k uhašení ohňů a tak podobně.
Tak to bychom si neradi nechali ujít a hlavně, Zdenda se ještě těší na rybaření. Je to jeho téměř poslední příležitost zachytat si makrely a tresky. Dole na jihu je to spíše o takových mrňavých čudlách do akvárka, žádná velká sláva. Takže, už kvůli Zdendovi bych tu ráda co nejdéle vydržela.
Včerejší trasa byla: 186 km
Dnešní trasa je: 75 km
