10.7.2017 Odense - DK
Mám doma ohromného lovce. Zdenda se vyznamenal a po půlnoci chytil nádhernou tresku.
Před tímto úlovkem měl velký záběr a přišel o jakési železo, ale přišel další záběr a budeme mít dobrotu, na kterou se celou dobu těšíme.
Dostali jsme od přátel Zdendy a Ály několik pořádných kusů čerstvé norské tresky, byla výborná a delikatesní, a to jí ještě umí Ála skvostně naložit, ale tohle je náš úlovek a naše treska a ta, to je jasné, chutná úplně jinak. Takže ještě vyfiletovat a v lednici chvilku vydrží.
Stojíme na ohromném parkovišti hned před mostem, směrem do Norska anebo naším směrem, teda za mostem. Veliké parkoviště je plné bydlíků a karavanů a co je příjemné, jednak je tu hodně slabý internet, ale místo na servis nádrží.
Tím myslím všech. Po měsíci, jak je naším už zaběhnutým zvykem a pokud je přístup k vodě tak jako tady, čistíme hlavně nádrž na pitnou vodu, odpadní nádrže a samozřejmě i tu nejdůležitější, toaletní.
Obsadili jsme na chvíli výpustní prostor a vrhli se do očisty. To je práce Zdendy, já jsem pro tuto operaci takový ten obslužný personál. Jen pro informaci. Všechnu vodu pravidelně vypustíme, nádrž se vytře a pak máme v rozprašovači koncentrát Savo a vodu.
Tím Zdenda kompletně nádrž vystříká a znova vypláchne. Takto vystříká celou nádrž dvakrát a pak už do čisté první vody naleje malého panáka Sava. Používáme destičku s aktivním stříbrem. Koupili jsme v balení dvě velké varianty s tím, že jedna destička je na rok nebo 1000 litrů vody. Ale to si nejsem úplně jistá, myslím litry. Každopádně, už máme druhou destičku a přeci jenom, blíží se doba konce její účinnosti a zkoušíme radu kolegů, stříbro ve formě již zpracované. Někdo používá do nádrže stříbrný řetízek anebo, jako u nás, přišlo ke slovu rodinné stříbro.
Se slzou v oku jsem obětovala svojí jedinou stříbrnou, rodinnou lžičku, která se dědí z pokolení na pokolení, a Zdenda jí nacpal do destičky. Bude zajímavé sledovat, jestli si voda zachová svoji kvalitu.
V okamžiku, kdy nastanou jakékoliv zdravotní potíže, voda začne mít řasu a tak podobně, tak to budeme řešit dál. S ohledem na to, že skutečně nevíme, kde jakou kvalitu vody natankujeme, je to snad přiměřené riziko.
Faktem je, že jakmile nám v nádrži začne kvákat první žába nebo se nám tam bude prohánět v zelených závojích řas hejno pulců, bude to problém, ale vše se dá řešit i za pochodu.
Když už jsme u zdroje vody a vnitřní očisty, pustila jsem se záclon. Za dva měsíce jsou pekelně zaprášený. Je k neuvěření, jak se na cestách práší. Jasně, prach na poličkách a všude možně stírám pomalu obden, ale záclony?
Ty jsou taky pěkný. Jen je škoda, že je nemohu nechat vykapat venku, tady se to vůbec nehodí, a tak jdou na ramínka do koupelny. Než vytřu, vyklepu koberce a tak podobně, můžou jít zpět na okno zářivě bílé a voňavé.
S plynem zatím bojujeme docela úspěšně.
Daří se nám na jízdu lednici přepínat a pak honem po dojetí přepnout zpět na plyn, abychom večer nezůstali bez proudu.
Takových to lepítek máme všude možně několik. Dokonce je jedno upozornění na zpětné zrcátku.
Ještě bych pro Jarku, zdravíme do Pelhřimova, ráda ukázala, jak jsme vyřešili závěs ne jenom na noc místo rolet. Jak už jsem se zmiňovala zaujalo nás, že spousta bydlíků na místech, kde je to se stáním tak nějak na hraně, nezatahuje rolety, ale používají závěsy za předními sedadly.
Ono to totiž vypadá hned jinak, než když jsou zatažené přední rolety. Se závěsem jsme si jen na chvíli odskočili, ale s roletou už by se stání asi dalo klasifikovat jako kempování. Asi tak nějak to mají. Abychom nevyčnívali z řady a vypadali stejně, máme lehoučký přehoz na postele u Ikea, který používáme na pláž a tam jsem došila malá očka z gumy a za ty na noc nebo jen na krátké stání zavěsíme závěs na háčky a střešní kličky. Háčky Zdenda vylovil ze své příruční dílny a máje je stabilně zavěšený na horních skříňkách. Mám ráda, když jedna věc splňuje několik účelů, a v tomto případě se mi to zdálo jako dobrý nápad.
Očka jsou maličká a přehoz jde dál používat na pláž nebo na sezení. Potud je to v pořádku, jenže, malá nehoda v podobě vylitého čaje nebo nedej bože kávy, vyřadí závěs z používání. Nelze dát do prostoru závěs s ohromným flekem. To by bylo příšerné a v tu chvíli bychom se zařadili mezi špindíry. Bohužel, jakmile potkáme prodejnu Ikea, za pár korun tam koupíme jiný přehoz a ten bude určený jen k tomuto využití. Nápad, použít šusťákovinu, protože je lehoučká a skladná jsem taky postupně zavrhla.
Šusťák se příšerně mačká a věšet do prostoru sice čistou, ale sežvaněnou látku taky není to pravé ořechové. Závěs by také měl propouštět trochu světla. Na noc zapalujeme čajovou svíčku, jen aby bylo vidět, že uvnitř někdo je a auto není opuštěné.
Dnešní trasa je 44 km
