8.7.2017 Roskilde - DK

Ráno, teda spíše v časném dopoledni, či jak naší běžnou 10 h odjezdu nazvat, odjíždíme z oblasti Hensingoru na nejsevernější místo Sjaellandu, Gileleje.

Tady máme v plánu se tady zastavit a opravdu lehce poodbědvat, protože pravidelná strava je základ. Na to docela dbám, přestože nemáme žádnou fyzickou aktivitu, tak se snažím vždy kolem poledne připravit aspoň lehký oběd.

Pak se totiž stává, že obědváme dost pozdě odpoledne a večeře je hodně pozdě večer, což taky není dobré. Na Gileleji je nejen pěkné parkoviště, ale i parádní sezení, ale hodně fouká vítr a sedět venku s obědem se nám zrovna moc nechce.

Myslím, že si obědů a večeří venku na sluníčku užijeme ještě dost a dost.

Před námi je město Roskilde, kde je nejenom Vikinské muzeum, ale hlavně nejkrásnější katedrála v celém Dánsku, a to Katedrála v Roskilde, zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO.

My dneska parkujeme na velkém parkovišti, které je plné aut a bydlíků. Stále se něco uvolňuje a spousta aut odjíždí a přijíždí.

Zaparkovat není problém a jdeme se hned podívat k Vikinskému muzeu, kde je venku spousta doprovodných akcí a několik replik vikinských lodí.

Takže tu máme tesařskou dílnu, kde se podle dobových obrazů a dochovaných technologických postupů staví co nejvěrnější repliky, je tu kovářská dílna, kde za pomoci měchů mladý kovář kove hřeby a různé spoje do lodí, v další dílně se předvádí, jak se z kůry stromů vyráběly lana na lodě.

Je to zkrátka taková dílna pod širým nebem plná návštěvníků.

Když už jsme u Vikingů tak bychom si mohli o nich něco málo říct. Vikingové je ze slova vikingr – neboli muži Fjordů, byli to skandinávští mořeplavci, kteří se v 8 - 11. století vydávali na „viking“ neboli loupeživé výpravy do jižní a západní Evropy. Pro evropské státy tehdy představovali hrozivé nebezpečí. Z hlediska etnického původu představovali severní větev Germánů. V Evropě byli nazýváni různě, ve Francii Normany, v Anglii Dány, v Německu Ascomany.

Zažité stereotypní představy o vikinzích jako urostlých polonahých válečnících s dlouhými vousy a rohatými přilbami, oděných jen v nezpracovaných zvířecích kůžích, jsou na hony vzdáleny skutečnosti. Fakticky nikdy nebyly nalezeny rohaté ani okřídlené přilby z doby vikingů. Podstatně staršího data jsou přilby s dlouhými rohy vyhotovené z bronzu, pocházející z doby bronzové.

Pro nás je nejdůležitější pochopit, odkud se vlastně Vikingové vzali a co to bylo za lidi.

Základem je, že vše začalo ve Skandinávii, kam se Jutský poloostrov, kde je dnešní Dánsko taky počítal a i dneska počítá. Obyvatelé Skandinávie se živili převážně zemědělstvím a rybolovem. Jenže, jak se počet obyvatel rozrůstal, zemědělská půda jednoduše nestačila, a tak se místní snažili dostávat stále jižněji a jižněji, kde byly podmínky pro pěstování snesitelnější. Přes zimu se všichni věnovali různé rukodělné výrobě, se kterou pak vyráželi do na lodích za obchodem. Přirozeným prvním obchodním partnerem byla nedaleká Anglie a když se takový vikingr vrátil domů a vypravoval o bohatství, které se jen tak u sousedů povaluje, byl už jen krůček k loupeživé výpravě. Nutno říct, že získávání majetku, dobytka, žen a otroků tímto způsobem bylo v tehdejší době naprosto běžné. Tak tu vznikly tři větvě vikingů, tehdy ještě jednotného národa severských Germánů a vznikly tři hlavní směry dobyvačných zájmů, které pro jejich oblasti byly geograficky nejbližší a které tedy odpovídají Norům, Švédům a Dánům.

Nesmíme zapomenout, že si pro své výpady neopomněli vyvinout zcela jedinečné lodě – veslice, jinak přezdívané drakkary. Tyto lodě měly velmi malý ponor, což vikingům umožňovalo pronikat proti proudu velkých řek hluboko do vnitrozemí, což byla v tehdejší době zcela jedinečná strategie.

Jako první zmíním větev Norské vikingy.

Norští vikingové se soustředili na západ a také dále na jih Evropy. Osídlili severoskotské ostrovy, přivlastnili si ostrov Man a dále se zachytili ve Skotsku a Irsku a prakticky na všech pobřežích okolo Skotského moře. Odtud pak dále postupovali jak do anglického vnitrozemí, kde se jejich zájmy střetly se zájmy Dánů, postupujících od západního pobřeží Anglie, tak i do Francie a dokonce i do Středozemního moře.

Jako druhá větev jsou Dánští vikingové

Dánští vikingové se zaměřili na jihozápad. Pronikli do severní Francie a do Anglie a společně s norskými vikingy dopluli až do Středozemního moře. Roku 911 udělil západofranský král normanskému náčelníkovi Rollovi v léno hrabství Rouen (později Normandské vévodství). Ve druhé polovině 9. století kolonizovali také část Anglie. Největší z britských ostrovů byl proto v této době rozdělen na dvě království – na severu se nacházelo vikinské Danelaw a na jihu anglosaský Wessex. Byli též zaměřeni na západní část Baltského moře.

Jako třetí skupina jsou Švédští vikingové.

Švédští vikingové (varjagové) tvořili elitní družiny ozbrojených kupců, kteří se zaměřili na východ. Po vodních tocích a plochách pronikali z Finského nebo Rižského zálivu k Volze nebo Dněpru. Po těchto vodních cestách postupovali dále k jihu, po Volze do arabských zemí a po Dněpru do Černého moře a Byzance, kde začali varjagové sloužit jako osobní garda byzantských císařů.

Čtvrtou skupinou jsou Jómští vikingové, kteří byli na jevišti dějin jen velmi krátce, ale přesto se o nich zmíním. Jómští vikingové byla nezávislá organizovaná družina žoldnéřů a banditů. Tito žoldáci se nechávali se najímat do cizích armád kohokoli, kdo byl ochotný jim za jejich služby patřičně zaplatit. Přestože zůstávali věrnými pohany, příležitostně bojovali i po boku křesťanských panovníků. Nakonec norský král Magnus I., kolem roku 1035 rozhodl, že s jómskými vikingy definitivně skoncuje, dobyl jejich pevnost a milé žoldáky vyhladil.

Přeci jenom, ať byly pověsti o vikinzích jakékoliv, ať to byli dobyvatelé a vyplenili nejedno město a osadu, přeci jenom si udržovali jistou úroveň a žoldáctví do jejich představ nespadalo.

Tím bych pro dnešek ukončila exkursi do historie vikingů. Určitě budu mít ještě příležitost se k tomuto tématu podrobněji vrátit.

Dnešní trasa je 91 km