5.7.2017 Helsingor - Hornbaek- DK

Ráno je krásně, konečně po několika dnech ráno neprší. Jedeme do městečka Helsingor, které je na pobřeží Oresundského zálivu.

Jsme vlastně na dostřel Švédsku a hrad Kronborg obzvlášť trpěl za dánsko-švédských válek. Dneska je to památka zapsaná na seznam UNESCO, kam se rádi podíváme.

Nejdříve přijíždíme na veliké parkoviště, které je opět zajímavé. Na nábřežním molu jsou vlastně parkoviště dvě. Jedno je placené, a to poměrně hodně, 10 DK na hodinu a hned vedle je další veliký plac, zdarma.

Samozřejmě, všechny bydlíci jsou zde, a i my si samozřejmě jedeme stoupnout mezi kolegáčky. Někde popisovaný hrad, někde zámek Kronborg je opravdu kousíček od nás.

Ještě stojí za zmínku, že na molu, hned kousek od nás, na jedné lampě je kohoutek s vodou a mnohametrová hadice. Zkrátka, potřebuješ vodu? Tady je a natankuj si, kolik je libo. I to je Dánsko.

Kronborg sloužil jako hrozivá celnice, kde se vybíralo clo od obchodních lodí. V roce 1420 ho postavil dánský král Erik Pomořanský. Hrad byl dál dostavován, přestavován až v roce 1629 totálně vyhořel, že zůstali jen obvodové zdi. Další král, Kristián IV, který je označován jako neúnavný stavitel, se pustil do díla a vybudoval Kronborg znovu.

Jenže, to už přidal barokní prvky a hrad pomaličku, polehoučku získával víc podobu zámku jak hrozivého hradu. V období dánsko-švédských válek Krobnborg na dlouhé dva roky okupovali Švédové a uloupili vše, co mělo nějakou hodnotu.

Syn krále Kristiána IV, Kristián V se znova pustil do přestaveb, hlavně zesílil opevnění, ale Kronborg už ztratil pro královskou rodinu to pravé kouzlo a už se sem nikdy nenastěhovala. Význam Kronborga dál upadal až se ze zámku staly kasárna a později z části také muzeum. Dlužno podotknout, že švédská vláda mnoho ukradených cenností vrátila, ale valná většina skončila v soukromých sbírkách rozeseta po celém světě.

Zdarma se dá obejít celý zámek podél vnějšího opevnění, které je velmi hezky upraveno, plné laviček a odpočinkových míst s výhledy jak na zámek, tak na moře a blízké Švédsko. Bohužel, cena za prohlídku je opět poměrně vysoká, a tak si zámek prohlížíme jen zvenčí. Avízovaná prohlídka nádvoří, kam se ještě dříve smělo bez placení, už je placená.

Placený vstup na zámek je hned u padacího mostu, který nás zavede právě na již zmiňované nádvoří. Asi nejzajímavější na zámku je socha vikinského náčelníka Holgera Dána, který spí v podzemí a bude údajně probuzen, až bude Dánsku nejhůře a pak teprve přijde zemi na pomoc.

To je takový blanický rytíř v dánské verzi. My si perfektně užíváme krásný den, který je bez deště a přeháněk. Pozdní oběd a dnešní druhý výlet do města, které je kousíček od našeho parkoviště.

Helsingor je plný historických uliček a krásných hrázděných domků. Je to směs všech možných stylů, ale mohu zodpovědně prohlásit, paráda.

Celkový dojem je samozřejmě umocněný krásným počasím, které přišlo jako na zavolanou. Dost by mě mrzelo procházet si tak krásné městečko v dešti.

Couráme se zapomenutými uličkami a objevujeme krásu Helsingoru a potažmo Dánska. Co je fantastické, jak si tady lidi užívají sluníčka.

Místní hlavní náměstí je plné stolečků z restaurací a kavárniček okolo náměstí. Jasně, stolky u restaurací jsou všude, ale tady je tolik lidí, že jsou stolečky vysunuté až na náměstí a jak je vidět, téměř všechna místa jsou obsazená.

Středověký kostel sv. Marie je už zavřený, ale můžeme nahlédnout do chodeb jednoho z nejstarších a nejzachovalejších klášterů ve Skandinávii.

Pomaličku si to suneme k domovu a přejíždíme na místo velkého a velmi očekávaného setkání se Zdeňkem a Alenkou.

Jenže, co čert nechtěl, nějak jsem se opět posunula ve dnech a až do odpoledne jsem žila ve vědomí, že návštěva má přijet až zítra.

Ó nikolivěk, přijedou už dneska k večeru a moje zamýšlené kynuté povidlové taštičky jsou ve skluzu.

Plánovala jsem je na přivítání, tak Zdenda musí nastartovat centrálu a honem peču první várku.

 

Stihla jsem to a naštěstí taštičky dopadly skvěle. Ještě jsem nahonem nakrájela zelí na zelný salát, který plánuji zítra k obědu.

K večeru skutečně Sedláčkovi přijíždějí a Alenka se opět předvedla se svým naprosto skvělým, jedinečným, báječným a pro mne nedostižným chlebem, který pro nás cestou upekla. Zkrátka, kdo umí, ten umí.  

Dnešní trasa je 22 km