2.7.2017 Kodaň - DK

Dnešním cílem cesty je útes Stevns Klint, jedinečná přírodní ukázka toho, jak tu dříve horniny pracovali.

Než se ovšem dostaneme k útesu, musíme projet malebnou vesničkou Store Haddinge, které je jen kousek od hlavního a jediného parkoviště u útesu.

Parkoviště je jako jedno z mála placené, a to poměrně hodně. Je tu ovšem taková zvláštnost, že pokud si dáme něco dobrého v restauraci, tak budeme mít parkoviště zdarma.

Ovšem, to něco dobrého stojí minimálně o 20 Dk více než je parkovné. Pokud zajedeme kousek do městečka, dá se najít zaparkování. Hned za nás si za chvíli stoupá další auto s Finy a jedno s Němci. Taky šetří korunky, a víc aut se už k nám nevejde. Takže, nejsme jediný škudlílkové.

Počet Dánských jedinečných památek a míst UNESCO je malý a v roce 2014 se na seznam dostal právě tento útes a ještě Waddenské moře. Tak zvané Vatové moře si prohlédneme později, až při zpáteční cesta a dneska je na pořadu dne útes Stevns Klint.

Je to křídový a vápencový útes, který je bohatý na fosilie (žádné jsme nenašli, a to jsme se snažili) a který je protnut vrstvou pazourkoviny.

Moc jsem to nepochopila, ale mluví se tu o ohromném meteoritu, který spadl kamsi na pobřeží Mexika k Yukatanu, a někdy před 65,5 miliony let, plus mínus nějaký ten měsíc, způsobil vyhynutí dinosaurů a konec křídového období.

Jak ohromný meteorit dopadl, zvedl se mrak popela, který změnil chod všeho živého na tehdejší matičce zemi. Právě tady je vidět dole křídové období kdy ještě mega ještěři žili a krmili se několika metrovými přesličkami, pak je vrstva pazourkoviny a pak už vrstva vápence.

Docela jsem pátrala, co to pazourek je, protože je to jeden z prvních materiálů na výrobu kamenných nástrojů. Pazourky jsou známy i u nás, vzpomeňme na Lovci mamutů od pana Štorcha.

Vznik pazourků není zcela jasný, každopádně je to velmi tvrdý materiál, je to sedimentální kryptokrystalická forma křemene, která se velmi pěkně štípe a má relativně snadné opracování.

Pokud uhodíme dvěma kameny pazourků o sebe, většinou se nám odštípne lasturovité kus a odštěpek s velmi ostrou hranou. V pravěku se na území Česka pazourek dostával z pobřeží Baltu posunem ledovců. Odtud má přízvisko baltský pazourek.

Na okraji útesu je maličký prastarý kostelík s hřbitovem za 13. století. Část kostela s kusem hřbitova se na počátku minulého století zřítila spolu s kusem útesu, ale dneska je vše již opravené, napravené a přístupné.

Úžasný balkonek nad útesem je jen taková maličko adrenalinová záležitost. Kostelík je stařičký a dost zanedbaný.

Nebo, není asi až tak zanedbaný, jako spíše ponechaný svému původnímu vzhledu.

Několik hnízd jiřiček uvnitř znamená, že se asi kostel vůbec nezavírá. Ovšem kamínka jsou vpravdě úchvatná.

Dost si neumím představit tímto broučkem vytopit kostelík alespoň na ucházející teplotu. Po ohromně příkrých schodech můžeme sejít až k úpatí útesu, kde je ohromné množství pauzourkových pecek a valounů.

Bohužel, je opět ošklivo a opět nám už několikrát pršelo. Mraky letí po obloze úchvatnou rychlostí a během chvilky se vystřídá krásné teplo s deštěm a velkým ochlazením.

Odjíždíme do Kodaně, kde už jsou naši nový přátelé a kolegové Ida s Marianem. Zdenda tam měl vyhlédnuté a vytipované příjemné místo na stání a tam už oni jsou v klidu a v pohodě druhý den.

Zítřek bude ve znamení prohlídky Kodaně. Večer sedíme a povídáme. Je půlnoc a my se konečně dostáváme do pelíšků.

Samozřejmě, nestíhám psát a přebrat fotky, ty jdou také stranou. Důležitější je pro nás popovídání s kolegy.

Dnešní trasa je:  87 km