25.6.2017 Schleswig - D

Pomaličku, polehoučku se blížíme k Dánsku. Máme před sebou dvě poslední města, která nejsou ničím významným zajímavá, a tak předpokládám, že ještě dva až tři poklidné dny pomohou doléčení bolavé nohy.

Otoky splaskly a po temně fialovém období jsem zvládla nehezký okr a nyní se nacházím ve fázi splasknutí, dost nedefinovatelné barvy a stále ještě velké citlivosti. Brrr. Žádná velká sláva to není, ale už konečně mohu říct, že prst nebyl zlomený, ale jen ošklivě vykloubený a konečně je jasné, že jsem si jen neudělala místo na plovací blánu a prst se vrací na původní místo.

Na dnešek jsme přespali v městečku Eskernförde, velmi příjemně na břehu zálivu.

Ze dveří máme krásný výhled na přístav plachetnic a před námi je německý soused, velmi příjemný starý pán, jinak je ohromně ošklivo. Zdendovi se podařilo chytit internet a zjišťujeme další informace o Dánsku. Velitel vozu si připravuje trasu a já menáž. Jídlo je základ spokojené domácnosti, ať už pohyblivé nebo stabilní a všechny cesty vedou do Říma.

Pomaličku polehoučku doplňuji zásoby na měsíc, což není legrace a vyžaduje to velkou, léty propracovanou erudici a zkušenost. Na poslední chvíli jsem koupila průvodce Dánskem od Lonely Planet.

Jako velká zastánkyně průvodců National Geographic musím uznat, že Lonely planet není sice tak pěkně vypracovaný a brožovaná obálka je hodně chatrná, ale je to mnohem lepší průvodce. Odpustila bych si tipy na restaurace, které díky nulové aktualizaci jsou dávno zavřené a nebo už několik let je na jejich místě něco zcela jiného, odpustila bych si doporučení dopravy z místa A do místa B, které už je taky úplně jiné, ale to vše vynahradí mnohem větší hloubka informací o dané zemi, městech a památkách, než kterou se pyšní NG.

Pokud dokupuji průvodce, tak už jen LP, protože je pro nás větším přínosem.  Poslední dobou si vážně pohrávám s myšlenkou, že bych asi prodala průvodce, které už nebudeme potřebovat, ale když ona je to zatím tak pěkná sbírka, které se mi ještě nechce zbavovat. 

Stále nám průběžně prší, fouká silný vítr a občas, ale jen občas se mraky roztrhají, abychom se mohli přesvědčit, že sluníčko stále ještě na obloze je a nikam nám nezmizelo. Přátelé, Beata s Leškem a Ála se Zbyňkem jsou v Norsku a pokud je to možné, tak se alespoň jedním okem koukneme, jaké tam mají počasí. Norsko je nádherné, ale musí aspoň trošku svítit sluníčko. Beata s Leškem jsou tam poprvé a jejich plánovaná trasa by měla kopírovat tu naši trasu, která je asi nejkrásnější, tak jim ze srdce přejeme sluníčko. Už zvládli Kazatelnu a jedou dál. To Zdeněk s Álou už zvládli zase nachytat ohromné a nádherné štiky.

My dojíždíme do městečka Schleswig, ještě nás čeká Flensburg a už budeme v Dánsku.

V Schleswigu je několik kempů pro bydlíky s cenou okolo 16 eur. Vjeli jsme do jednoho, jen abychom se koukli, jak to tu vypadá a co nabízí, protože budeme asi potřebovat natankovat vodu a přivítala bych prádelnu. Parking je neskutečně nabitý a zaplněný do posledního místečka. Dobrých 60 bydlíků je nacpaných na sobě jako sardinky a dost mi to nebere rozum.

V městečku není nic zajímavého, parkoviště je daleko od moře, a tak nějak bych řekla, nic moc. Schleswig totiž leží na konci fjordu, který vybíhá do hloubky vnitrozemí. 43 km dlouhá nudle moře, kde fouká příšerný vítr, pobřeží je porostlé rákosím, no, nevím, jestli bych tady strávila dovolenou, namačkaná na pár metrech uprostřed města. Ale je fakt, že tu mají vše, co je potřeba. Toalety, elektřina, voda.

Zdenda vytipoval místo na stání a opět se mu náramně povedlo. Stojíme na konci města, na ohromné betonové ploše, hned u vodu. Společnost nám dělá několik bydlíků, kteří tu jsou také na déle.

Máme výhled na protější břeh a je tu klid a pohoda. Kupodivu se sem ani nesjíždí mládež, která nám jednak hodlá dokázat, že muzika, kterou posloucháme je předpotopní a jejich auta dokáží s patřičně těžkou nohou na plynu zrychlit raketovou rychlostí, samozřejmě za úžasného kraválu motoru. Takže máme klid a pohodu a místo mohu doporučit jako zastávku na odpočinek i pro karavany. Tolik je tu místa.

Večer nás ještě přišla obhlédnout místní policie, čemuž jsem ráda. Pomalu udělali kolečko, všechny si nás postupně obhlédli a prohlédli a odjeli.

Zdenda taky zkouší chytit nějakou rybu, ale zatím bez úspěchu. Doufá, že se mu podaří nějaký úlovek v Dánsku.

S dost velkým překvapením Zdenda zjistil, že v Dánsku jsou jen čtyři čerpací stanice na plyn a ten je ještě ke všemu pekelně drahý. Podle všech informací vyjde litr plynu na 27,- Kč a ještě je docela problém ho natankovat. Propočítali jsme, že pokud přejdeme na úsporný režim a budeme lednici za jízdy přepínat na elektriku, měli bychom plánovaný měsíc zvládnout na ty naše dvě bomby a hned jakmile přejedeme do Německa plyn dotankovat. Strašně bude záležet na počasí. V Dánsku bychom měli být celý červenec a měli bychom objet celé Dánsko kolem dokola, ale pokud bude chladno a teploty budou večer klesat k mrzkým 14 °C, je potřeba večer na chvíli zavlažit. Přepínat lednici na elektriku jsme jeden čas zkoušeli, ale moc se nám nedařilo pamatovat na to, že po zastavení jí musíme ručně přepnout zpět na plyn.

To, že jí máme v modu automatika ještě neznamená, že ona se sama přepne na plyn, když už je elektrika jen z baterek a my všichni víme, že baterky nejsou bezedné. Lednice si vybere z baterek vše, co jde až do okamžiku, kdy už i baterky odmítají dát poslední zbytky proudu, tak se teprve ta báječná a nepostradatelná věc přihlásí o další porci čehokoliv, na co může jet dál. Příšerný pískot signalizuje, že už potřebuje další zdroj. Jenže, to už máme baterky téměř prázdné, večer na krku, solárka už je nenabijí a my jsme po tmě. Tak jsme se rozhodli, že než startovat centrálu a po večerech dobíjet baterky, na tuto úsporu hledět nebudeme a za jízdy máme lednici stále zapnutou na plyn. Teď si budeme muset dát na plyn hodně velký pozor a budeme muset opravdu přejít na nejvyšší úsporný režim a mít lednici na jízdu přepnutou.

Včerejší trasa 24.6.2017 je 77 km

 Dnešní trasa je 30 km