16.6.2017 Rostock - D

íždíme dál, z našeho nočního stání, které bylo, jak jinak, pohodové. Sice trochu stranou, ale tak to je a nedá se nic dělat.

Nicméně, jak se parkoviště s večerem zaplnilo, koukáme, že je více cestovatelů, kteří šetří za parkování. Vedle nás jsou jak Němci, tak Švédové a Rakušani. Já jsem ještě po ránu zadělala na cestovní muffiny, které by se měli pohodlně za jízdy upéct. V noci lilo jako z konve a ráno je opět nádherně slunečné. Nijak přetopeno a příjemný větřík je osvěžující. Jsme krytý hradbou stromů, a tak vítr neobtěžuje, naopak. Faktem je, že je dost větrno.

Dneska dojíždíme do Rostocku a máme tady jedno jediné možné parkoviště, kde se neplatí, u velikého nákupního centra. Jenže, je to hodně daleko do centra.

Velitel vozu rozhodl, že si nejdříve město projedeme a uvidíme, jestli nenalezneme lepší místo, hlavně trochu blíže. Chceme sundat kola a město si jen projet, takže rozumná vzdálenost by nám nevadila. Nakonec parkujeme na velikém pobřežním molu, kousek od centra, ale platíme. Skutečně jsme nenašli nic, co bychom mohli považovat za stání pro nás.

Na molu je už několik bydlíků a zcela evidentně je to místo na parkování pro nás. Cena není tragická, ale musíme zaplatit. Taky jsme se poprvé setkali s paní, která kontroluje parkovací lístky a dává za stěrače pokuty.

Nevíme kolik pokuta činí, ale jsme rádi, že jsme nic nenechali náhodě a poctivě zaplatili. Město Rostock je vlastně složené ze třech měst, které zde vznikly už ve 13. století. Než jsme stihli vyrazit, tak se přihnala přeháňka a sotva se rozjasnilo, hned druhá. V dešti teda courat po městě nebudeme. Nevadí, kupodivu tu máme jakýsi volný internet a díky anténě je i velmi slušně silný. Jdeme po přeháňkách a za sluníčka. Mraky se ženou neskutečnou rychlostí, ale budeme jen kousek, tak nemám obavy. Rostock je vlastně jen pár zajímavostí, které by bylo škoda vynechat.

Krátká pěší zóna a pár zrekonstruovaných historických měšťanských domů. Rostocká radnice je taková všehochuť, která nás spíše zarazí.

Je to klasická barokní fasáda se zbytkem původní středověké radnice, která byla postavena klasicky z červených cihel. Je to klasická ukázka baltské cihlové gotiky a tady si jí ponechali aspoň kousek.

To masivní cihlový kostel Marienkirche je jiného kalibru.

To je přímo skvostná ukázka mistrovského středověkého stavitelství. Tady se stavělo jako o život a dostavovalo ještě intenzívněji. Ohromný kostel byl vystavěn v letech 1232 jako chrám se třemi loděmi, jako trojlodní. To znamená, hlavní a po každé straně stejně velké vedlejší chrámové prostory. Vlastně jakoby tři hlavní kostelní prostory vedle sebe, či jak to přiblížit. Pak byl kostel přestavěn na baziliku, to znamená, že byla, v tomto případě přistavěna ohromná klenutá apsida nad hlavním oltářem. Pro lepší pochopení jsem překopírovala obrázek klasické baziliky.

Jenže, zhruba za sto let se stropy zřítili a pak trvalo další století, než se kostel znovu postavil, ale už jako klasicky gotický. Proč to vše píšu? Ráda bych uvedla překrásné a do jisté míry jedinečné vybavení kostela.

Hlavně, první nás zaujme krásná, vyřezávaná kazatelna. Pak ohromné varhany a v zadní čísti ukrytý naprosto jedinečný orloj – hodiny a několik rodinných hrobek přímo v prostorách kostela.

Vyřezávaná kazatelna je mistrovské dílo z roku 1574 a je to úžasná ukázka renesančního řezbářského umění. Další jsou ohromující varhany, které jsou naprosto jedinečné svojí mohutností.

Varhany z roku 1770 jsou dílem německých mistrů a mají celkem 5702 píšťal. Neskutečné množství. Jedná se o největší varhany v severním Německu.

Hlavní zajímavostí jsou originální astronomické hodiny. Jediné astronomické hodiny v Evropě, jež jsou zachovány v původní podobě.

12 m vysoké kalendářní hodiny jsou z roku 1472, které vystavěl norimberský astronom Hans Düringer. Až v 15 století byly doplněny o zvonkohru a rám se zvěrokruhem.

Horní část obsahuje hodinový čas, hvězdný čas a sluneční čas. Ve 12 h se střídají apoštolové, což jsme neviděli.

Dolní část hodin obsahuje kalendář s východem slunce a datum Velikonoc do roku 2017. Ohromující výška 31 m nám bere dech. 

Při představě tehdejší stavitelské techniky a stavitelských možností je to opravdu nádherná ukázka. My se jdeme ještě velikým obloukem projít po starém – novém městě a zpět na nábřeží k našemu domovu.

Ještě se jen podíváme k další dominantě města Rostock, kostelu sv. Petra, který ve středověku plnil roli majáku.

Už mají zavřeno, což nám nijak nevadí a obloukem se vracíme zpět. Zase jsme prochodili víc jak tři hodiny.

Zítra už jedeme do Wismar, další a poslední památky UNESCO a pak už přejedeme do kousku západního Německa a do Dánska. Uvidíme, jestli se pro nás situace zlepší. 

Dnešní trasa je 26 km