15.6.2017 Grall - Muritz - D

Stále jsme v nejseverovýchodnější spolkové zemi Meklembursko – Přední Pomořansko. 

Jsme v oblasti, kam se stahují statisíce německých letních rekreantů a milovníků slunění na plážích. Jsme v oblasti, kde se nedá kloudně zaparkovat. Zdenda si myslí, že na hlavních tahách budou parkoviště u silnic volné, ale tady je téměř, říkám téměř bez šance zaparkovat bez placení. Projíždíme nádhernou, zvlněnou krajinou, která nám hodně připomíná domov. Lesy, louky, pastviny a pole. Je to tu opravdu moc krásné a do toho všeho, zcela osobitá výstavba domků a vil s doškovými střechami.

Nové domy staví tak, jako by tady stály už sto let.

Nový dům má silnou doškovou střechu, která sem, do této oblasti patří, krásně prolamované střešní okna a útulné zahrádky. Vše je tu podřízeno turismu a letním hostům.

Dostal se nám do rukou nabídkový katalog, kde je několik stovek vil z této oblasti, které jsou k pronájmu.

Když listujeme katalogem, je nám jasné, že tady asi chodit do práce nemusí. Tady se pronajímá na léto snad i garáž na auto. Téměř každý dům má na sobě ceduli, k pronájmu. Všude tu visí nabídky a poutače na ten, který dům, nebo pokoj. V katalogu je nejen fotografie domu, ale i dvě fotografie vybavení. Většinou společenská místnost a ložnice, nebo výhled z balkonku. Musím říct, nádhera. Luxusně vybavený domy jsou plně k dispozici letním hostům. Samozřejmě, tomu odpovídají i ceny, které jsou zase rozděleny do třech pásem.

Už před dvěma stoletími tu podnikavý aristokraté začali budovat letoviska a lázeňská střediska a po sjednocení Německa sem opět začali proudit mohutné finanční prostředky, které napomohly prudkému rozvoji turismu v této oblasti.

To samozřejmě sebou nese i drobnou vadu na kráse, jako jsou všechny parkoviště placené.

Parkovišť je to ohromné množství a jsou nejen dostatečně velké, ale i čisté.

Opravdu se o parkoviště starají a každé ráno přijede úklidová četa, vysype odpadkové koše. Na zemi se obyčejně nic neválí, protože, když jsou koše prázdné není důvodu, odpadky hodit jinam.

Většina parkovišť je určená na denní stání a platí se jen za den a různě dlouho.

Samozřejmě i ceny jsou různé a nejsou nijak tragicky vysoké. Jenže pro nás je to hodně. My, bohužel nemáme tak velký finanční polštář, abychom si mohli dovolit každý den zaplatit do 10 eur za parkování na den. Pak máme ještě parkování na noc, že ano, a to je obvykle mnohem dražší.

Na parkovištích jsou cedule s pokyny, co se smí a nesmí. Vylouskali jsme, že se tu nesmí stanovat a kempovat, ale faktem je, že nikdo nepřijel a nevyhodil nás.

Měli jsme zaplaceno na odpoledne, do doby placení a lísteček za oknem. Večer je fakt, že nic nevytahujeme, křesílka, stolečky a tak podobně. Většinou ani schůdek. Zkrátka tváříme se a chováme tak, jako bychom tam vůbec nebyli a abychom nezavdali někomu důvod k perzekuci.

Pravdou je, že nás zatím nikdo ze stání nevyhodil, nikdo nás na nic neupozorňoval, jako že se tu nesmí stát a ještě nikdo nepřišel, aby se kouknul nebo, zkontroloval, jak máme zaplaceno. Stalo se, že i místní policie přijela zkontrolovat parkoviště, které projela, okoukla a odjela. Kdybychom opravdu porušovali zákon, tak by nás jistě vyhodili a s ohledem na německou preciznost a akurátnost, by to bylo velmi rychlé.

Okolo celého pobřeží vede perfektně udržovaná cyklostezka, kde to občas vypadá jako na Václaváku. Proudy kolistů nejrůznějšího stáří a vybavení. Tady je jich taková síla, že občas se jede v koloně, protože protijedoucích je také hodně a stezka není tak široká. Ale to jsou jen malé úseky, jinak se kolisti rozředí do postranních stezek a je klid. Všechna parkoviště jsou většinou veliká a na dostřel moře a obyčejně jsou očíslované a s platidlem.

Nám se nakonec podařilo najít snad jediné neplacené parkoviště kousek oblasti, na konci městečka Graal – Müritz, kde už stojí mezinárodní sbírka bydlíků. Není nás tu mnoho, ale i tady je vidět, že ne všichni se hrnou do kempů na noční stání. Souřadnice jsou ve Zdendových Parkovacích kartách.

Zítra nás čeká Rostock, který máme v plánu projet na kolech a pak už Wismar. V Rostocku budeme stát klasicky u nákupního centra. V Německu je škoda, že si sem nepustili kamery z Google, abychom se mohli podívat na místo. To nám při hledání parkoviště hodně pomáhá, ale když to není, tak není. Nedá se nic dělat. Nákupní centrum je většinou sázka na jistotu a obvykle se nám potvrdí, že bychom stejně nijak lépe nezaparkovali.

Dnešní trasa je 107 km