12.6.2017 Glowe - D

Přečkali jsme větrnou a deštivou noc na placeném parkovišti. Tak nějak moc nevíme, jestli se tady vůbec smí stát přes noc, ale s ohledem, že tu jsme sami, tak se osobně domnívám, že asi moc ne. Platí se tu jen do 19 h.

Ve vnitrozemí Německa se dá stát u silnice na parkovišti přes noc, ale tady, na Rujáně, je vše placené. Každičké místo má platidlo. Není to moc peněz, parkování na celý den zhruba 4 eur což je velmi slušná cena, ale noční stání je v kempech a na STPL, které jsou už za jiné peníze.

Co jsme viděli, tak obyčejný STPL je od 10 eur a výše. To jen pro informaci, nerada bych se tu dlouze zaobírala financemi, ale je dobré vědět, že zrovna tady, téměř není šance zdarma zaparkovat.

Ráno Zdenda ještě dospává svojí dvouhodinovou čtvrthodinku a já jsem zadělala pro naše báječné přátele na buchty, které jim chci dát na cestu do Norska. Jenže, opět jsem se spletla a posunula o den, protože se s nimi setkáme až zítra, ale těsto je zadělané, a tak je dostanou zítra.

Myslím, že jeden den jim neublíží a když je dám pod folii, tak budou v pohodě. My jedeme nádhernou krajinou. Všude jsou parádní domy a domky se slaměnou střechou.

V Holandsku jsme viděli, jak se taková střecha dělá, a musím říct, že je to dost umění. Plácnout na střechu vlnitou krytinu nebo i tašky je proti tomu nesmírně jednoduché.

Tady se obrovské balíky vodního rákosu nebo vodní trávy svazují dohromady a různě se zařezávají, skládají, přes sebe zarovnávají  a vůbec. Je to úžasná práce a výsledek je krásný. Domy jsou jako z pohádky. Národní park Jasmunda je pro nás dnešním cílem cesty.

Kousek za Sassnitz, odkud odjíždějí trajekty na sever a odkud odjede i Beáta s Leškem našel Zdenda asi jediné neplacené stání, kde se můžeme setkat. Jeli jsme se podívat i do přístavu, jestli by tam pro nás nebylo vhodnější místo. Nebylo, parkoviště u přístavu je malé a pro nás nevhodné.

Ovšem co tu mají, je ohromná plocha uskladněných jednotlivých částí větrných elektráren připravená na přepravu. Ať už lodí nebo po silnici.

Až když člověk vidí, jak jsou jednotlivé lopatky ohromné, uvědomí si, co to je za monstra. Z dálky, když je vidíme na poli, nejsou tak obří, ale jen jedna lopatka nám už bere dech.

Jedeme do Sassnitz, na první záchytné parkoviště parku UNESCO a opět, platíme.

Zase, není to nijak drahé a nic, co by nás položilo. Tady jsou pro informaci ceny, ani noční stání není problém.

Takže, Národní park Jasmund je jako biosférická rezervace zapsaná na seznam světového přírodního dědictví UNESCO. Jedná se o rozsáhlou oblast, která přiléhá k moři a je dnešním cílem cesty.

Bereme svačinu na cestu, čaj do termosky a jdeme na výšlap. V plánu je udělat jeden okruh, zhruba 8 km na vyhlídku Waldhalle – UNESCO Welterbeforum. Je to jedna z možných tras, ale těch tras je tu několik. 

My si vybíráme snad tu nejhezčí, která vede lesem na útesy a pak bychom snad měli sejít dolů k moři a po pobřeží zpět do města Sassnitz a zpět k autu. Stojíme na úplném okraji města a parku a cesta to není zrovna krátká.

Bohužel, přesně jak předpovídala Windyty, počasí se zhoršilo a nejenže je poměrně velká oblačnost, ale hodně fouká, což je už dost nepříjemné.

Jasmund je proslavený bukovými lesy, které tu tvoří většinu rozlohy. Cesta nás vede okolo několika lesních jezírek a faktem je, že je tu všude čisto a vše je pěkně udržované, neudržované.

Bukové lesy jsou nechané svému osudu a jak jsme si všimli, převážně se tu kácí a odváží jen smrky, které sem nepatří. Jen je škoda, že už sluníčko skoro nesvítí. Po pár kilometrech jsme u útesů.

Tak ty jsou opravdu vysoké a běloskvoucí. V jednu chvíli sluníčko vykouklo z mraků a útesy jsou opravdu oslnivě bílé.

Křídové útesy spadají k moři několik desítek metrů a jsou úchvatné. Určitě to stojí za výlet aspoň na půl dne.

Kousek je vyhlídka Ernst Moritz a ta taky stojí za to udělat si k ní malou zacházku. Jdeme zpět podél útesů.

Vlastně, se vracíme jakoby takovým obloukem. Hlavně, nejdeme zpět stejnou cestou, což je příjemné. V polovině zpáteční cesty jsou schody až kamsi do hloubky, na pobřeží.

Tak tady je to zajímavé. Celé pobřeží je hromada pazourků.

Pazourek je nesmírně tvrdý kámen, který se dá pěkně štípat.

Pokud uhodíme dvěma pazourky o sebe, odštípne se kus pazourku, který je obvykle velmi ostrý. Vzpomeňme na knížku Lovci Kožešin od Eduarda Štorcha. Stará část městečka Sassnitz je ohromně příjemná.

Staré, celodřevěné domy jsou s rozvojem turismu opečovávané a moc pěkné. Všechny, do jednoho jsou bíle natřené a velmi udržované. Však také už jsou připravené na turistickou sezonu. V každé vile jsou k dispozici pronájmy pokojů a apartmánů. Prvorepublikové vily jsou vzpomínkou na bohatou smetánku, která si zde stavěla letní sídla. Prázdninové domy jsou úchvatné.

 

Odjíždíme na druhé parkoviště, kde bychom rádi zítra pokračovali v průzkumu parku Jasmunda, pokud se nějak dramaticky nezkazí počasí. V dešti odmítám courání lesem a skotačení ve vlnách.

Jenže, tady je parkoviště už za závorou a cena za noční stání se nám zdá dost vysoká. Zdenda našel ve svojí navigaci stání v lese, které by mohlo, možná, být volné. Není, ale platí se jen přes den, do 19 h.

Opět nevíme, jestli je tu možné stát přes noc, ale jak já říkám, někdy hodně je informací na škodu. Tak, zase nemusíme vědět všechno a pokud bude problém, určitě se ho velmi rychle dozvíme. Cestou jsem upekla ty moje buchty pro přátele. Tak takto se cestovní buchty povedly. Zdenda se dožadoval po večeři buchtičky, ale byla jsem neoblomná.

Nedostal ani jednu, jednak jsme po večeři a na noc se jíst sladké nemá. To ví i malé dítě. Že ano? Dneska jdeme brzo do hajánek. Utahaný jsme jako koťata. Počasí se opět horší, ochladilo se a začíná drobně pršet. Flíček je pěkně vyhřátý a nemusíme večer přitápět. 

Dnešní trasa je 80 km