10.6.2017 Stralsund - D
Dnešním cílem je město Stralsund, zapsané do seznamu světového dědictví UNESCO.
Jedeme bočními silnicemi, co to jen jde a opět projíždíme spoustou vesniček. Z Greifswald do Stralsund vede velmi pohodlná hlavní silnice, ale je to škoda jet v koloně s ostatními.
Tady jsme sami, jen občas projede místní auto. Stralsund je pro nás opět městem, kde si asi moc nemůžeme vybírat kde zaparkujeme. Podle navigace a katalogu jsou tu dva STPL, které jsou ale placené. My stojíme velmi příjemně u Burger King kousek od starého města a nábřeží. Dneska budeme prohlídku absolvovat na kolech. Všude jsou tady pěkné cyklostezky a hlavně, jsme na rovině, takže žádné do kopce a z kopce.
Pěkně příjemně po rovince. Nicméně nám to nedalo a jedeme se na kolech podívat na parkovací místa na ceny za stání. Už víme, že se ceny v navigaci hodně liší od reálu.
Takže, tady máme první STPL, který je hodně plný a taky, podle mého, hodně drahý. Tady se platí úplně za vše. Zde je pro případné zájemce ceník.
Platí se v automatu a na žetony do sprch funguje denně pár hodin recepce. Druhé parkoviště je lacinější, ale zase tu není tolik komfortu. Je to ostatně na každém, kdo si co hodlá zaplatit.
Faktem je, že na lacinějším parkovišti byly veskrze auta staršího data výroby.
Jedeme do města a jako první bereme přístav, kde by měly být staré budovy ještě z dob před třicetiletou válkou.
Budovy tu jsou, ale je tu i veliká slavnost všech možných policejně vojenských složek. Hlavně, je tu zaparkovaný veliký trojstěžník, kam se můžeme jít podívat.
Tak to Zdenda neodolal a celou loď prolezl. Moc nevíme, jestli je to cvičná loď nebo jen muzeum, ale je tu kde co.
Spousta lidí se skvěle baví a okukuje ponorku, kluci samozřejmě různá obrněná auta, odstřelovací pušky.
Jsou tu vojenský potápěči, horolezci a tak dál a tak dál. Je tu dokonce i polní nemocnice. Zdenda jim vlezl až na operační sál. My jedeme dál do města, které nás hlavně zajímá.
Celému městu dominují tři kostely. My jsme se dostali jen do jednoho, a to do kostela svaté Marie z roku 1416. Je to neskutečně ohromná a monumentální stavba a vnitřek je přímo úžasný.
Nic okázalého, ale přesto je interiér ohromující. Tak, ono všemu vévodí úžasná výška, která je na tehdejší dobu neskutečná.
Nádherná vitrážová okna jsou všude a překrásně prosvětlují celou stavbu.
Obrovské varhany, které jsou ukázkou mistrovské práce. Těsně před oltářem je mohutný železný lustr s německou orlicí v koruně.
Projíždíme se ulicemi a samozřejmě nevynecháme ani Staré náměstí. Nicméně, tak nějak se nám včerejší Griefswald líbil více.
Ale je to asi tím, že byl takový komornější a barevnější. Tady je to vše mnohem větší, mohutnější a lidí je tu také mnohem více. Tak po projití všeho důležitého a všeho co nás zajímalo, jedeme zpět k autu a odjíždíme na velké parkoviště k nákupnímu centru.
Bohužel, nedá se nic dělat, ale tady kloudně nikde nezaparkujeme, pokud nechceme platit za STPL, což opravdu nechceme. Zatím zvládáme parkovat, tak jak je to jen možné, bez úhrad za parkování. Pokud bude nouze nejvyšší, tak samozřejmě zaplatíme, ale nouze ještě není. Díky tomu, že jsme tak trochu počítali s horším parkováním, nevadí nám to až tolik.
Počítali jsme s tím, že budeme muset odjíždět za město a že parkování v Německu nebude žádný med. V Polsku jsme si užili krásných parkovacích míst u jezer, v lesích a na molech. Tady holt budeme, pokud to nepůjde jinak parkovat co nejblíže městu a pak se přesuneme za město. Ať už na nějaké parkoviště u silnice, nebo jako teď k McDonaldu. Ovšem má to pro nás jednu jedinou výhodu.
Většinou máme na dosah trochu internetu. Dneska u McDonalda máme dokonce 3h zdarma a díky naší anténě nemusíme jít dovnitř. Jenže, anténa je jen jedna. Tak uvidíme, na koho ta karta padne, ale protože se Zdenda už antény zmocnil, budu to já. Více podrobností k Stralsundu vložím do karty UNESCO – Německo. Dneska už tam Zdenda nahraje fotky.
Před námi je ostrov Rujána. Pokud to půjde, rádi bychom si ostrov projeli na kolech. Vždyť ještě před pár lety, dostat se o prázdninách na Rujánu, byl sen spousty Němců a i nás, Čechů.
Vůbec nevadilo, že je moře studené, ale pro nás to bylo nejdostupnější moře. Bez devizového příslibu a nebyla to až tak daleká cesta jako do Bulharska. Takže projedeme si Rujánu, abychom mohli hrdě říct „byli jsme na Rujáně“.
Dnešní trasa je 44 km
