9.6.2017 Greifswald - D

Zůstáváme v Greifswaldu ještě jeden den.

Je krásný den, a hlavně jsme zjistili, že nám včera při tom našem pochodovém cvičení úplně uniklo centrum města, které podle všeho stojí za okouknutí.

Ráno jsme ještě řešili na dálku nějaké soukromé záležitosti a ani jsme se nenadáli a je poledne, čas oběda. S ohledem na to, že jsme nevyvinuli žádnou fyzickou aktivitu, stačila nám jen polévka, vývar s kuřecím masem a spoustou zeleniny.

Zdenda sice koukal drobet smutně, ale dneska jsem nepolevila a slíbené meruňkové knedlíky byli dostatečnou náplastí na poněkud chudou polední písničku.

Jedeme na kolech velikým obloukem podél řeky, skrz několika přístavišť a okolních vesnic do centra města.

Jen pro představu, my stojíme na úplném konci města, poměrně hodně stranou, kde v polích vyrostlo klasické nákupní centrum.

Naštěstí není nijak ohromné, takové kapesní velikosti, ale mají veliké parkoviště se spoustou zeleně. Stojíme na samém okraji, hodně stranou, abychom nepřekáželi a hlavně, nikomu nevadili.

Město Greifswald, jak už jsem říkala, je poměrně staré a klášter Eldena, který jsme si pro změnu prohlédli včera, tady provozoval nejen tržiště, ale také těžbu mořské soli odpařováním.

Roku 1250 vesnice získala městská práva a už v letech 1278 je poprvé zmíněno město jako hanzovní. Stalo se členem Hanzy a tím stoupla jeho prestiž a nastoupil prudký rozvoj. Ještě krátce připomenu, co to byla Hanza. Ve 13. století se německé městské státy spojili do různých obchodních svazků, z nichž nejvýznamnější a nejsilnější byla hanzovní liga.

Bylo to vlastně sdružení obchodníků, kteří se společně bránili mořským pirátům a různým zlodějským skupinám. Hanza měla v době svého vrcholu 150 členských měst a byla nejsilnější a nejmocnější hospodářskou silou v severní Evropě.

S hanzovními městy jsme se už setkali na našem putování v Estonsku, Litvě, Lotyšsku, Polsku a Norsku. Jen pro osvěžení, nejsevernější hanzovní, tedy obchodní město, které bylo členem Hanzy byl norský Bergen, kde jsme se prošli a který jsme si důkladně minulé léto prohlédli. Bergen je nyní památka UNESCO a toto zařazení si plně zaslouží, ale my jsme teď v Německu, kde chráněný přístav v Greifswald byl jako stvořený pro další hanzovní město.

Bohužel, konkurence holandský a anglických obchodních lodí, vnitřní dohady o výnosy a zisky, dohady o vedení a mezinárodní spory, to vše vedlo k tomu, že se Hanza nedožila nijak vysokého věku. Faktem je, že zřízení pomohlo spoustě měst nastartovat rozvoj. Ještě bych zmínila našeho Albrechta z Valdštejna, na kterého tu nemají nijak valné vzpomínky. Albrecht to tu totiž nejen dobyl, ale jak bylo v tehdejší době, 1626 zvykem, řádně vyplenil, vypálil a srovnal se zemí. Klasický postup. Tak oni se Bavoři a Němci u nás nechovali lépe. Plenili a drancovali České království jako o život, takže si vzájemně nemáme moc co vyčítat. Jen je s podivem, že jak v Německu, tak v Čechách vůbec nějaké obyvatelstvo zůstalo.

Protože, když už se navzájem neplenili sousedi, tak si k nám do Evropy odskočili Švédové, nebo Osmanské hordy, jak už všichni víme. Žádná vojska, ale všichni zmiňují jen hordy, což muselo být strašlivé množství. A ono taky strašlivé asi opravdu bylo, protože se nakonec na chvíli odložila vzájemná sousedská nevraživost a z Tureckého nepřítele se stal společný nepřítel. Ale to bych se zase zapovídala a já se potřebuji vrátit do Německa, do Greifswaldu.

Jedeme podél nádherné řeky Ryck do centra města, kde sesedáme a pomaličku si celé historické jádro procházíme.

Vlastně, ono není nijak veliké, protože po 2. světové válce bylo město ve východním bloku a jaksi na okraji zájmu všech. Staré domy se bourali a stavěli paneláky.

Tak se podařilo až na pár výjimek zlikvidovat téměř celé staré město, které si ani tehdejší vrchnost nedovolila zbourat. Díky tomu se zachovala část domů, které jsou po rozsáhlé rekonstrukci velkou chloubou města a jsou opravdu nádherné. Jako například Giebelhaus, který je unikátním příkladem městského domu ve stylu pobaltské cihlové architektury.

Dům je z počátku 15. století a je prostě úžasný.

Dalším velkým obloukem jsme se vrátili domů na naše stanoviště.

Vše je v pořádku. Zdenda se postaral o kola a já se vrhám na slíbené meruňkové knedlíky. Opět ke slovu přišlo tvarohové těsto, které nám moc chutná.

Recept je v Receptech na cesty a mohu ho doporučit. Lehké a jednoduché těsto, které je na cestování přímo ideální. Žádné velké patlání, kynutí a složitá příprava. Vanička tvarohu, trocha dětské krupičky, trocha soli a patnáct knedlíčků je za chviličku na světě.

10 minut vaření a můžeme baštit. Dneska jsme si v rámci zdravé výživy odpustili máslo a na polití jsem v jogurtu rozmíchala trochu marmelády.

Taky dobrota a bohatě nám to stačí. Je to zase příjemná změna v jídelníčku a sladkých jídel dělám opravdu minimálně.  

Dneska jsme podle navigace ujeli příjemných 15 km.