8.6.2017 Greifswald - D
Ujíždíme do městečka Greifswald, kde bychom rádi přečkali noc.
Už vidíme, že tu budeme mít dost problém s hledáním parkovacího místa. Jednak nemáme k dispozici Goole Earth a kouzelného panáčka, abychom se podívali kamže to jedeme a za druhé, jsme v nejexponovanější části Německa, co se týká letních dovolených.
Každičké místo na stání, každý parking je zpoplatněný.
Dokonce máme pocit, že čím je parkoviště ošklivější, prašnější a chudší, tím je dražší. Zatím to pro nás vypadá na parkování u obchodních domů, sundat kola a pokračovat na prohlídku na kolech nebo po svých.
Tady v Greifswald je dokonce jedna jediná pláž u moře a ta je celá obehnaná plotem a vstup je zpoplatněn. Ne moc, ale platí se. Pravdou je, že na pláž navazuje vnitřní moc pěkný park a lavičky a vše je moc hezké, ale zadarmo tu je snad jen sluníčko a vzduch nad námi. Nechci si stěžovat, tak nějak jsme s tím počítali, ale po měsíci stráveném v pohodovém Polsku, kde je pro nás vstřícnost a taky upravenost, je to drobet pro nás nezvyklé. Jak jsem už říkala, musíme si na to zvyknout. Chtěla jsem zase udělat jahodové knedlíky, ale kilo stojí 8 eur. V Polsku jsem kupovala kilo za 8 Zl, a to je sakra rozdíl. Takže jahodové nebudou, budou meruňkové, ty jsem si ještě nakoupila u sousedů.
Greifswald je malé, moc pěkné městečko, kde mají dvě zajímavosti, a proto jsme sem zajeli. Faktem je, že stejně bychom tudy jeli, ale podívat se na celodřevěný ručně zvedací most, je paráda. Tak to se hned tak nevidí. V průvodci se píše, cituji „padací most holandského stylu jako vystřižený z Van Goghových obrazů“. Nevím, Van Gogha moc neznám, k nám na kafe nechodil, vím jen, že si uřízl kus ucha, aby mohl cosi vygumovat, a i to možná není pravda, ale most je opravdu úžasný.
Celý je dřevěný a ohromné železné svorníky drží celou důmyslnou konstrukci. Na konci jsou olověné koule, které přes kladky pomáhají most zvedat. Když se nashromáždí lodě v kanálu, tak nastoupí dva pánové a velmi lehce za pomocí kliky most zvednou tak, aby mohly projet lodě.
Ty hezky pomalu projíždí za ovací z pevniny a pozdravů na pevninu. Stojíme a obdivujeme, jak to je pěkné. Jednoduché, mohutné, elegantní a efektní.
Druhou zajímavostí je klášter Eldena. Je, nebo spíše byl to mohutný klášter z kterého bohužel zůstaly jen ruiny.
Pískovcové zbytky zdí doplněné cihlovou výstavbou jsou monumentální a jen dávají tušit, jak velký klášter to musel být.
Klášter byl založen v roce 1199 u ústí řeky Ryck, přes kterou vede náš zvedací most. Mniši tenkrát nejenže vystavěli klášter, ale vybudovali zde i velké tržiště, které bylo pro převorství přínosem peněz a hlavně, začalo se mohutně stavět okolo kláštera a z vesnice Greifswald se stalo město a později dokonce hanzovní město.
Za zajímavost ještě stojí, že zde byla dokonce založena první univerzita v severní Evropě. Klášter byl mnohokrát opravován, přestavován, ale nakonec stejně neodolal všem možným válkám, drancování, vypalování a plenění.
Dneska stojí několik zdí mezi ohromnými duby, které jsou dokladem stáří a pomíjivosti krásy a honosnosti.
Procházíme se po nábřeží a hledáme, jestli bychom neobjevili nějaké lepší stání, než je u nákupního centra.
Nic jsme nenašli, a tak se velikým obloukem, po víc jak třech hodinách chůze vracíme totálně ucaprtaný k autu. Teda, alespoň já jsem vyřízená. Proběhli jsme ještě vnitřek obchoďáku a zjišťujeme, jestli nám tady náhodou nepokvete pšenka s internetem. Real – potraviny mají volný internet na 5 minut. Media market – elektronika a domácí spotřebiče mají internet, ale jen uvnitř a na jejich počítačích, takže jen na vyzkoušení. Jediný, kdo se zdá být přítulnější je Vodafone – na půl hodiny, ale dá se znovu ihned připojit.
Paráda, a ještě ke všemu zjišťujeme, že můžeme díky naší anténě vkládat v autě. Anténa se okamžitě chytla, a tak nějak máme pro dnešek po starostech. Zdenda se hned vrhl na vkládání včerejších fotek do počítače a já zatím přebírám dnešní fotky a píšu, co se událo. Jen je otázka, jestli nám internet se zavírací dobou neskončí. To se občas stává. Tady zavírají v osm.
Dál míříme na Stralsund, památku UNESCO, kde by mělo být nádherně dochované baltské přístavní město, projedeme kousek severního pobřeží, kam jen to půjde a pak už směr Sassnitz odkud odjíždí Beata s Leškem do Skandinávie. Měli bychom se tam v úterý sejít a oni ve středu odjíždí. Tak jim na cestu upeču moje obligátní buchty, zamáváme jim a pojedeme dál.
Dnešní trasa je 75 km
