7.6.2017 Peepemunde - D
Bohatýrská snídaně a spousta povídání. Snesli jsme na stůl vše, co kdo má rád, je nádherné ráno a v poklidu snídáme.
Hlavní je probírání Norska a severní cesty. Beata s Leškem procestovali opravdu snad už celou Evropu, kromě Skandinávie a jihu Itálie. Tak, teď je čeká celé Norsko a ostatní okolní země a my můžeme alespoň troškou přispět. Tankujeme vodu, nasazujeme kola a jedeme. Takto bychom mohli ve Swinoujšcie zůstat dlouho, ale my musíme jet. Hned za městem, je Německo.
Vlastně skončí město a hned jsou hranice. Po celé trase silnice je to jedno velké tržiště, kde se prodává kde co a neuvěřitelná síla německých sousedů, kteří tu nakupují. My si pomalu začínáme zvykat na německé podmínky. Vše, co jen jde, je placené.
Cestou máme znak kamperu a parkoviště. Tak to nás zajímá, jak a za kolik. Máme to 14 km do cíle cesty, ale klidně bychom tu zůstali.
Pokud ovšem bude parkoviště buď volné, nebo za slušnou cenu. V navigaci se to ale začíná jevit jako velké parkoviště, a to asi bude podle všeho kemp.
Taky že ano, a ještě ke všemu poměrně drahý. Teda alespoň pro nás. Platí se tu úplně za vše a jeden den by nás vyšel na krásných 480,- Kč s tím, že se sprcha ještě připlácí a vylití odpadu také. Samozřejmě, postavit předstan je zpoplatněno a tak dál a tak dál. No, nekup to. Moře je kousek a kemp už začíná být zaplněný.
Ovšem, toalety a umývárna je ryze vojenského charakteru, nebo bych to přirovnala k pionýrskému táboru.
Žádná paráda. Nic pro nás, vracíme se a jedeme dál. Další příhodné parkoviště je také placené. Ovšem drobet jinak než v sousedním Polsku.
Tady, pokud bychom chtěli přespat zaplatíme rovných 20 eur. Putování po pobřeží Německa bude ještě hodně zajímavé. Další parkoviště je u přístavu, nově vybudované, ale po chvíli stání přijíždí chlapík a velmi slušně a s úsměvem nám sděluje, že je to privátní parkoviště a že tu zkrátka stát nemůžeme.
Nakonec nacházíme parkoviště na okraji Přírodního parku. Není to úplně ideální, ale můžeme tu beztrestně stát. Říkali jsme si, že budeme muset slevit z požadavků, které jsme si v Polsku postupně dali. Nejlépe u jezera nebo moře – hezký výhled ocení každý, nejlépe v klidu a v přírodě – ranní pohodička a zpěv ptáčků, nejlépe na sluníčku - kvůli dobíjení a posezení, nejlépe v závětří – nikdo nechce spát v rozkývaném autě, no a samozřejmě s připojením na internet, tak to vše je asi minulostí. Tady asi budeme rádi za jakékoliv stání, jen když bude aspoň trošku slušné. Slušný internet je pro nás taky minulostí. V Polsku jsme měli neomezené připojení za 350,- Kč na měsíc. Vlastně, omezený byl, 100 GB, ale pak se nám nevypnul, jen zpomalil. Luxus 100 Gb už nikde mít za ty peníze nebudeme. Takže nás opět čeká hledání volného připojení, kterých, jak už jsme v Německu při zpáteční cestě z Itálii zažili, je opravdu hodně málo. Na jaře jsme vše řešili u McDonald a Subwey, ale tam to je jen na hodinu a den, což je pro vkládání do stránek proklatě málo. Uvidíme, jak to půjde, ale máme v plánu si koupit internet až na zpáteční cestě, ale to bude stejně jen 5 GB za 10 eur, což na vkládání do stránek a fotek na One Drive do fotogalerie stejně není. My bychom na práci na stránkách potřebovali takových 20 GB. Těch 5 GB nám tak akorát stačí na soukromé záležitosti, Skype, poštu a vyhledání informací o místech, která jsou před námi anebo o možnosti parkování. Problém je, že si sem Němci nepustili projíždění kamery na Google Earth. Takže už se nedá podívat, jestli parkoviště je placené, nebo, jestli je vůbec pro nás vhodné.
Faktem je, že i když je projíždění kamery zpožděné a někdy víc jak rok staré, tak i tak je příjemné si místo alespoň na dálku osahat, překontrolovat a podívat se, jak to tam asi bude vypadat. Tady to téměř neexistuje. Hrstka míst je projetá kamerou, ale to jsou většinou kousíčky měst. No nic, už nebudu hudrat, holt Německo je zase jiné, specifické, tak jako je každý stát, který jsme doposud navštívili nějak jinak jiný než ten předchozí. Musíme si zvyknout.
Dnešní trasa je 61 km
