2.6.2017 Rogowo - Pl

Dnešek věnujeme Flíčkovi. Je zaprášený a špinavý až hanba. Moc velkou parádu teda neděláme.

Větrná bouře, která se okolo nás v noci přehnala a několikadenní silný vítr způsobil, že jsme celý šedivý. Solární panely musí být pokrytý vrstvou prachu a pro nás je životně důležité je mít co nejčistší.

Kolobrzeg je další větší město na cestě, které je pro nás dost nezajímavé. Na konci války se změnilo v sutiny a pak tak nějak nebylo sil obnovit staré město. Rovnou se tu stavěla nová a tehdy všemi opěvovaná panelová bytová výstavba.

Paneláky tu mají opravdu příšerně ošklivé. Snad jediná stará stavba je cihlový vodojem, který asi jako zázrakem přežil boje, ale i to je otázkou, jestli je opravdu původní.

My hlavně potřebujeme myčku, což by neměl být problém. Za pár zlotůvek dáme Flíčka do pucu. Zdenda už má natrénovaný systém.

Máme svůj saponát a svoje teleskopické koště. Já si tradičně beru na starost střechu. Na tu naší se dá celkem pohodlně vylézt po sedačce a oknem v obýváku.

Zdenda za mnou zavře okno, podá mi koště a saponát a já se mohu pustit do čištění.  Nakonec vše spláchnu pistolí a za chvilku je střecha jako nová.

Jednou to zkoušel Zdenda, umýt střechu, jenže, jak je poněkud těžší, tak se střecha vyloženě prohýbala a jen jsem trnula, kdy se někde propadne.  

Stejně nám to vše trvalo skoro hodinu, než jsme vyčistili vše, včetně oken. Pak ještě na malý nákup, kde jsem byla úspěšná. V Lidlu měli akci na kuře za 42,- Kč/ kg, což je paráda a venku pán prodával jahody, které už i tady mají za slušnou cenu. Hlavně, viděla jsem na internetu recept s návodem na jednoduché tvarohové knedlíky.

Zastavujeme na plánovaném parkovišti, které Zdenda vybral dopředu v navigaci. Je kousek za Kolobrzegem u nádherného jezera. Parkoviště by mělo podle Eartu být veliké, hned u lesa. Z jedné strany moře a přes silnici veliké jezero Resko Przymorzkie. Tak, jezero tu je, ale parkoviště ne.

Parkoviště se změnilo v ohromné staveniště, kde se staví množství apartmánů. Budou nízké a velmi pěkné, podle tabule s vyobrazením finální podoby, ale co naplat, nám zmizelo parkoviště. Ještě, že máme parking mnohem menší, ale krásný u jezera.

Opět, vešlo by se sem pohodlně několik bydlíků. Vrhám se na knedlíky. Recept mě nadchnul, protože se skládá z pouhých tří ingrediencí.

250 gr měkkého tvarohu, trochu soli a dětská krupička. Tvaroh i krupičku jsem tady koupila a ve stánku kilo jahod. Neuvěřitelně jednoduché zpracování a za chvilku jsou knedlíky hotové.

Z jednoho tvarohu jsem udělala 13 knedlíčků, ale je fakt, že jahody jsou jen tence obalený těstem. Nemáme rádi ovocné knedlíky, kde je hromada těsta a uvnitř se choulí ztracená jahůdka. Zbytek jahod rozmačkám s bílým jogurtem, trochou cukru a tím si ještě knedlíky polijeme a vylepšíme.

Zbytek jahod bude ráno k snídani s vločkami. Máme nádherný den, a ještě krásnější večer.

Sedíme na břehu jezera a pozorujeme tři kachny s maličkými kačenkami, popíjíme čaj a povídáme si.

Kačenky jsou roztomilé.

Naházeli jsme jim trochu chleba, ale docela to trvá, než se kačeny odhodlají k nám přijet i s tou svojí drobotinou.

Tak se ještě podíváme na to, co je před námi. No, není to paráda?

Dnešní trasa je 45 km