1.7.2017 Gaski - Pl

Než jsem sebrala řádnou inspiraci na dnešní den, co napsat, tak jsem si jen uvědomila, jak ten čas strašně rychle letí. Ani jsme se nenadáli a pomalu měsíc putování je za námi.

A to mám pořád pocit, že jsme vyjeli teprve před pár dny. Vždycky si to hlavně uvědomím na začátku měsíce, kdy povlékám čisté ložní prádlo. To bude právě dneska. A další měsíc života je v háji. Celou noc příšerně foukal vítr, a i když jsme byli dost slušně chráněný před větrem, tak houpání bylo už protivné. Dunění vln do vlnolamu nám taky z počátku přišlo exotické, ale noční burácení, už tak hezké nebylo.

Jedeme dál směrem na Swinoujšcie. Za pár dnů, už tam dorazíme, ale zatím kopírujeme pobřeží, jak to jen jde. Hlavně co jsme nikde neviděli a co nás udivilo, je ohromná výstavba sezónního ubytování.

Ano, viděli jsme obrovskou bytovou výstavbu po celém Turecku, výstavbu hotelových komplexů v Itálii, ale tady jsou zaměřený na kempy, a to co se tu nabízí a staví je úžasné.

Všude se něco nového staví, čistí, natírá a pucuje. Příprava na hlavní sezónu je v plném proudu.

V turistických vesnicích a městečkách u pobřeží jsou teď vidět hlavně starší návštěvníci. Domnívám se, že využívají první krásné a teplé dny za ještě nízké, předsezónní ceny. Bohužel, tady se letní turistická sezóna smrskla na dva měsíce. Dole na jihu je už v plném proudu, ale tady ještě nezačala. Pořád je dost chladno a večer si musíme přitápět.

Zdenda vybírá trasu na svojí pracovní navigaci, která nám ukazuje i cestu pro pěší a parkoviště, které na ostatních navigacích vůbec nejsou.

Faktem je, že občas to dopadne i takto. Silnice, která by měla vést dál není, buď jí pánové s traktorem zrovna budují, anebo zmizela rozoraná v poli.

Takže, otočit a zpět. Ještě, že se Zdenda díky praxi z kamionu dokáže otočit na pětníku. Dneska jsme měli vůbec kliku na silnice.

Buď jsme stáli na semaforu, kde se díky opravě silnice jezdilo kyvadlově, nebo jsme všichni projížděli vysloveně staveništěm. Zajeli jsme také na velké stání u moře, která nám doporučil jeden kolega.

Za ohromnou dunou je pláž a určitě by se tu dalo pohodlně parkovat i v sezoně.

Je to tu pěkné, ale my jedeme dál.

Tady je vůbec hodně parkovišť, kde by se v sezoně dalo stát.

Parkujeme v miniaturním městečku Gaski, kam jsme dneska plánovali dojet, kde je jednak slušné parkoviště za 6 Zl na celý den, ale hlavně jsme chráněný hradbou stromů před větrem.

Na parkovišti ještě nikdo nevybírá, ale i tak jsme si říkali, že za celý den 6 Zl x 7.-Kč je směšná cena, kterou bychom s klidem zaplatili. Ale nikdo si nepřišel vybrat tak hříšné peníze, když už jsme se rozhodli, parkovné uhradit. Je to nespravedlivé.

Jednou se domluvíme, dlouze situaci prodiskutujeme, pečlivě zvážíme všechna pro a proti, rekognoskujeme terén a promyslíme dopad na ekonomickou stránku posádky, a on si nikdo pro peníze za parkoviště nepřijde.

Tak to dokáže vyloženě naštvat. Máme konečně kolegáčky. Starší manžele z Německa, ale přes počáteční pozdrav, domluvu kam kdo jede, jsou jen uvnitř v autě. My se jdeme projít po větrném pobřeží, ale procházka proti větru je dost nepříjemná. Hlavně, vítr je tak silný, že zvedá i hrubý písek a ten nepříjemně bodá do obličeje.

Vesnička je mrňavá a jediná atrakce, krásný starý maják je v obležení dětských školních zájezdů. Několik autobusů malých dětí dokáže vytvořit neuvěřitelný kravál. Ty děti totiž neumí normálně mluvit. Ony na sebe řvou, křičí, piští a vůbec. Nemáme šanci a velmi rychle se stahujeme do bezpečí parkoviště a vrháme se na očistu vnitřních prostorů. Nanosili jsme dovnitř spoustu písku a díky větru je vše pokryto prachem. Flíček je taky celý šedivý, zaprášený a špinavý, ale ten musí počkat na myčku.

Večer ještě opět grilujeme. Nějak se nemůžeme grilování nabažit. Jak už jsem psala, ohromně nám zachutnaly bramboráčky. Zdenda je vrchní grill kuchař, moje práce je vše připravit, nachystat a pak umýt.

Klasické podřadné práce, ale nestěžuji si. Ono, správně nastrouhat tři brambory, vmíchat všechny ingredience ve správně vyváženém poměru je taky umění a představuje to leta dřiny, tréningu a odříkání.

To taky hned tak někdo nezvládne a přitom si spousta lidí myslí, jaká je to banalita, takové těsto na bramborák. Opak je pravdou. Ovšem, my znalý a zkušený, víme své.  

Dnešní trasa je 75 km