30.3.2017 Dunauwörth - NSR
Odjíždíme ze stání v Dellingenu, které nám perfektně posloužilo do dalšího městečka na Dunaji Dunauwörth, kde bychom měli sundat naše krásné bycikle a opět projet kus podél řeky.
Vše jde podle plánu, jen máme drobnou starost o vodu. Nikde jí nelze natankovat. Jsme už několikátý den v Německu a stále jedeme na italské zásoby. U benzínek neexistuje kohout, kde bychom se mohli postavit a aspoň pár kanystrů donosit. Stání pro bydlíky byla zatím bez užitku, protože voda byla ještě zavřená a nebo nefunguje. Zatím nám v době nejvyšší nouze posloužila pítka na vodu, která jsou v parcích.
Tady jsme zatím neobjevili jediné pítko. Na dnešek jsme stáli u velikého dětského parkového hřiště, kde by v Itálii byliy už minimálně dvě pítka. Tady ani náhodou. Nikde nic. Hřiště jsou perfektně upravené, vybavené a operovávané, ale vodu si koukej přinést svojí a nevymýšlej blbosti. Stojan s pítkem jsme ještě neviděli ani jeden.
Kupodivu, ani ve městech jsme neviděli možnost napít se nebo doplnit flašku na vodu. Věc všude zcela běžná, ale tady, v Německu na žísnivé pocestné nemyslí. Máš žízeň? Kup si v bistru minerálku! To ano, ohromné množství možností, kde si koupit pití je nepřeberné, ale napít se z pítka čerstvé chladné vody je nemožné.
Jenže, my už jsme v nádrži na dně a musíme řešit vysychající 150 l rezervoár, spodní vodu, prameny. Abychom platili za stání 10 a více Eur jen kvůli vodě, tak to se nám také nechce a zároveň, nejsme žebráci, abychom museli někde potajomky tankovat, když se nikdo nedívá. Dneska jsme tankovali plyn a na čerpačce nám dali jen kanystr. Měli kohout u myčky a když je Zdenda požádal, že bychom si něco málo natočili hadicí, tak se to obsluze vůbec nelíbilo a odmítli nás. Mají na to právo a plně je chápu, ale je fakt, že je to poprvé za dobu našeho putování, kdy nám odmítli dát na velké čerpací stanici, u myčky vodu. Přitom tam denně protočí stovky a stovky hektolitrů vody, ale je to tak. Oni tu vodu platí a my si nic nekoupili. Teda, kromě plynu, ale ten se nepočítá. Zaplatili jsme plyn a dostali ho, vodu nám prodat nemohou a tak jí nedají. Cestou máme podle navigace dvě stání pro bydlíky. Na jednom stání vyrostla velkoprodejna potravin a na druhém teď stojíme. Ohromné parkoviště, kde je 15 míst vyhrazeno bydlíkům. Je tady výpustní místo, voda za 1 Euro a stojany na elektřinu. Dneska ještě vydržíme s vodou, ale zítra budeme muset nabrat vodu. Bude to poprvé, co platíme za vodu a vlastně ani nevíme, kolik jí vůbec za to euro bude. S elektřinou je to tady taky jiné než jsme viděli běžně stojany. Tady si můžeme zaplatit kW. 1 kW za 1 Euro a na našem čísle, které jsme si zvolili jako naší přípojku se ještě rozsvítí barevná kontrolka, kolik kW máme uhrazeno. Je možné, že jak kilowaty ubývají, kontrolka mění barvu, to bych řekla že by bylo příjemné, ale to nevím a zkoušet to nebudeme.
Ještě se dohadujeme, že buď je ta 1 kW na hodinu, což si myslí Zdenda, nebo je do té doby, než jí spotřebujeme, což si myslím já. Při nejbližší příležitosti se někoho zeptáme. Zatím stojany, co jsme viděli, byly na hodiny. Zaplatili bychom si hodiny a bylo to. Proudu máme dost, sluníčko a solární panely nám dobře slouží. Ohromné parkoviště je plné aut protože je tady velká fabrika f.Boing. Za areálem, který je zraku cizince neproniknutelně obehnán a skryt za zdí, je několik opravdu velikých parkovišť, do posledního místečka zaplněných auty zaměstnanců a veliké kryté stání pro kola je taky plné. Je to síla lidí, kteří tu pracují. Stoupáme si do řady bydlíků, starších důchodců, bereme kola a jedeme podél Dunaje.
Krásná stezka nás vede přírodou a my jen obdivujeme kouzlo probouzející se přírody. Ovšem až do okamžiku, kdy jsme 9 km od auta a přijde nám zpráva, že máme vetřelce v autě. Příšerný okamžik a kdo ho nezažil, nepochopí. Jsme daleko a někdo je v našem autě. GPS dozor, který jsme si zaplatili, nám stále procvičuje a trénuje naší nervovou soustavu. Už před měsícem jsme měli falešný poplach, ale to Zdenda vyhodnotil, že se mohlo stát starší baterkou v zařízení. Baterku jsme vyměnili a dneska se opět náš slavný GPS dozor probral k životu a ozval. Jeden náš přítel rozjímal nad výhodami takových to nečekaných hlášení.
Tak, ono je to vždy nečekané, ale nám to údajně perfektně udržuje v kondici srdce, dokážeme se vypnout k neuvěřitelným fyzickým výkonům, nervový systém je permanentně zatěžován a nelenivý. Další varianta je, celé to zařízení vzít a zahodit. Jenže, dali jsme za to skoro 10 tisíc a vyhazovat se nám to s dovolením nechce. Pravdou je, že kdybychom těch 10 tisíc vzali a vyhodili z okna, bylo by to asi stejné. Nebylo, ten kdo by ty peníze našel, měl by z nich aspoň užitek.
Dnešní trasa je 30km
