28.3.2017 Dillingen - NSR

Dopoledne jsme připravený na odjezd, ale ouha. Opět se to muselo stát mě. Vezmu za kliku a ta mi zůstala v ruce. Což mě naštvalo.

Bohužel, pokaždé když se nám rozbila klika, tak jsem v tom měla prsty já. Zdenda tvrdí, že mám skóre 3:0, ale moc mu nevěřím. Spíš mě štve, že celé předodjezdové manévry přijdou vniveč. Každý, kdo někdy odjížděl obytným autem z místa nočního stání, velmi dobře zná zvuk, spíše ránu vyjetého šuplete plného hrnců.

Naštěstí máme všude namontovaný dorazy a tak šuple nevypadne úplně ven, ale rána je to příšerná. Pokaždé, první zatáčku jsem ve střehu a čekám, co se kde ozve. Pokaždé, se snažím udělat předodletovou kontrolu velmi zodpovědně, precizně a řádně a stejně se s železnou pravidelností něco někde ozve.  Obvykle je to nějaké šuple, skácí se kanystr ve sprchovém koutě, otevře se botník, obyčejně můj a tak podobně. Takže, nikam nejedeme a Zdenda se pouští do opravy kliky. Tím, jak je to několikátá oprava prasklého perka, postup je už natrénovaný, nachozený a řekla bych, začínáme opravu vypilovávat do dokonalosti a absolutní preciznosti. Z minulé opravy má Zdenda vyrobenou rezervní pružinu a přilepenou nad zámkem, to aby jí nehledal.

Plastový rám je během chvilky vyloupnutý z dveří a můžeme jej po čase zase vypucovat zevnitř a pěkně a pohodlně umýt. Je to nepříjemné, ale bohužel, tím, jak se mechanizmus stále používá, tak holt pružinka praská.

Zase jsme u problému permanentního používání věci, která je primárně určená k víkendovému a dovolenkovému zápřahu.

I pověstná Německá preciznost je zde málo. Když jsme byli s vaničkou v Dethleffsu, tak tam s námi byla také paní, která měla stejný problém s tři roky starým autem. Jenže, jí nikdo nevyráběl novou pružinku, ale v servisu rovnou vymění celý mechanizmus, což je rána. Paní taky byla velmi smutná a nestačila se divit nad výší ceny. Ale to je jiná písnička.

Už i Zdenda začíná pomaličku uvažovat o náhradním řešení zámku, ale zatím ho nic kloudného nenapadlo. Jedná se o to, že téměř každé auto a každý typ má trošku jiný mechanizmus, jinak řešený dveře a tím pádem je hodně obtížné do dveří něco kloudného namontovat.

U nových typů Dethleffsů jsme si všimli, že jednak jsou dveře hranaté, mnohem širší a hlavně, mechanizmus pracuje jakoby ve dvou fázích. Dveře se zabouchnout a pak se zámek jakoby ještě sám dotáhne. To už se nám zdá moc přemechanizované a mnohem náchylnější na poruchu. Možná se mýlím, ale stále tvrdím, že v jednoduchosti je síla a obávám se, že nakonec skončíme s efektním kováním a klasickou fabkou. Bylo by to to nejlepší, co bychom mohli mít.

Fabka se za rozumný peníz vymění a příšerný mechanizmus nás nebude ohrožovat. Pravda je, že to co stále zlobí je jedno jediné péro, jinak vše je v pořádku. Pro tentokrát si Zdenda vyrobil rovnou dvě náhrady, a abychom je v případě nouze nehledali, opět je připevnil dovnitř, hned nad mechanizmus. Je to z toho důvodu, že kdyby se nám závada stala večer, tak po tmě vyrábět anebo hledat za umělého světla ve skříni drát a potřebné nářadí je náročné. Takto je vždy připraven.

Pozdní, tentokrát ryze německý oběd. Bílá opečená Bavorská klobása, zelené fazolky na másle a opečené bramborové noky. Dobrota.

Jedeme dál směr Ingolstad a Regensburg po boční silnici a užíváme si probouzejícího se jara. Houfně se sem vrací čápy a skoro všechna hnízda, které vidíme, jsou už obsazená.

Řekla bych, že už se někde sedí na budoucím potomstvu a někde se ještě podupává na hnízdě a dokončují se poslední úpravy. Každopádně, je to nádhera, jak se vše začíná pomaličku zelenat, jak se příroda pomaličku probouzí. Je pravda, že v noci padá teplota k nule. Skoro každý den máme na autě jinovatku, ale přes den je překrásných 18°C. Sice ve stínu je ještě chladno, ale jinak už je teploučko.

Dillingen , maličké městečko, kde zůstaneme přes noc. Navigace nám ukazuje stání pro bydlíky hned u Dunaje a tak zkoušíme, jak to bude tady vypadat. Jestli náhodou nebudeme mít kliku na stání zdarma. Nemáme. Po hodně náročném hledání ceníku zjišťujeme, že místo stojí 9.90 na noc plus 3.90 za osobu. Suma sumárum skoro 18 Eur jen za stání plus elektrika. Tak to je opravdu hodně.

Hned vedle je ohromné parkoviště, kde se dá pohodlně stát. Nikde nejsou žádné zákazy, tak snad bude vše v pohodě. 

Dnešní trasa je 30 km