23.3.2017 Isny - NSR

Přejeli jsme do Isny v pekelně ošklivém počasí. Drobně mrholí, je zima a lezavo.

Jedeme se podívat, kam zítra najedeme s Flíčkem a kde dostaneme novou vaničku. Isny je poměrně malé město, plné firem, lehkého průmyslu a Dethleffsu. Ohromné parkoviště, půjčovna, prodejna a servis.

To vše je na jednom ohromném place. Dostali jsme od Dethleffsu GPS pozice na přenocování, ale hned nás upozornili, že je to placené stání.  Dvě místa, kousek od sebe, ale 15 Eur za noc se nám moc platit nechce. Míst, kde v pohodě a bez problémů přenocovat je v Isny několik a není důvod za parkování platit. Horší je, že nemáme moc štěstí na internet. Jsme v Německu jen dva dny, ale za tu dobu jsme neměli nikde štěstí. Jedině jsme se včera večer chytli u McDonalda, ale tam je internet zase omezený časově.

Něco jako městská otevřená síť zatím nebyla. Řekla bych, že jsou Němci pěkný hamáni, ale určitě to je o tom, být tady chvilku a naučit se sťě vyhledávat a nacházet. Dobře si vzpomínám, jak jsme byli v Itálii nešťastný, když jsme do ní vjeli a několik dnů jsme neměli kliku na internet. Nikde se nám ho nepodařilo chytit. Nakonec jsme v Itálii neměli jediný problém a téměř vždy jsme nějaký signál schrastili, a když nebyl vždy silný, jak bychom si představovali, na běžnou práci stačil.

Takže se domnívám, že podobná situace bude i v Německu. Ráno jsme najeli před servis. Tady je crkot a ohromný pohyb aut a karavanů.

Veliká půjčovna s velikým výběrem všech možný typů a modelů a samozřejmě prodajna nových aut. Do všech se dá vejít.

V půl osmé předáváme Flíčka a podle předpovědi, budeme čekat do pěti hodin. Zdenda technikovi ukázal, na fotkách, kde je problém. Měli bychom dostat pod celou vaničku desku, který odkloní teplo z teplovzdušného vedení. Vybavený jídlem, pitím a počítačem na celý den čekáme v místnosti pro návštěvníky. Opět, nefunguje jim internet pro hosty. Zkrátka i na požádání, tu internet pro nás není a nebude. Tak velká firma a nemají tu pro nás volnou síť. Škoda. Měli jsme v plánu zvládnout na internetu spoustu práce, ale bohužel. Opět máme smolíka. Včera odpoledne se Zdendovi na palubní desce kde jsou kontrolky, rozsvítila jedna žlutá a hlásí nám to, abychom věnovali pozornost motoru.

Opět další problém, který tu ještě nebyl. Něco se děje s motorem. Koupili jsme za poměrně drahý peníz diagnostiku, aby si Zdenda v případě nouze mohl udělat takovou předběžnou identifikaci závady, ale závadu, kterou diagnostika objevila, tak na tu číslo nemáme. Bezvadný. Hlásí nám to číslo závady a Zdenda musí kdesi najít, co to je za závadu. Obvykle to bývá prkotina, ale i z prkotiny se může vyklubat velká a nepříjemná závada. Na druhou stranu je dobré, že ty závady jdou hezky pěkně jedna po druhé. Žádné hromadění. Máme závady na úrovni. Vědí, že je nesmysl tlačit se na přední pozice, lepší je hezky si počkat v řadě, ve frontě, žádné předbíhání. 

Nový Dethleffsy jsou už úplně jiný, než máme my našeho Flíčka. Je patrný krok k jednoduchosti a snaha o subtilnost.

I velká auta mají malé úložné skříňky, většinou už se instalují úzké vysoké lednice s malým mrazákem. Lednice jsou hezké, ale malé. Je patrná téměř u všech nových modelů snaha o minimální kuchyň. Maličký dřez a tříplotýnka v malé nerezové vaničce. Na tomto řešení mi vadí jedna věc, a to, že když dám na plotnu velkou pánev, tak mi ta pánev zasáhne až na knoflíky od regulace plamene. Knoflíky, nejen že budou za chvilku umaštěné a aby nebyly špinavé z vaření, budou se muset stále sundávat, ale riskuji, že je plamenem poničím. To je největší problém.

Snaha o minimalizaci a subtilnost je sice hezká, ale pro nás by byla k ničemu. Tady se nepočítá s nějakým vyvařováním. To ani náhodou.

Teď se počítá s tím, že se přijede do kempu, nahodí proud ze zásuvky a jde se do restaurace na večeři. Na lahvinku vína a nějaké sendviče lednice bohatě stačí.

Překrásné jsou obří karavany. Ty se mi líbí stále a pořád. Ohromný prostor, vzdušnost, světlost, spousta oken a veliké sezení. To je zkrátka paráda. Škoda, že se to pro nás nehodí.

S karavanem bychom nemohli podnikat to, co podnikáme. Bohužel, je to tak. Převážná většina míst, kde jsme parkovali a parkujeme, by byla pro nás nedostupná. Pokud by měl být karavan pohodlný, tak je většinou velký a pak se nikam moc nevejde.

Další model s odděleným spaním pro děti. 

To je ten problém. Pak jsme odkázaný na kempy a placená stání a to bychom si dovolit nemohli. Karavan je ideální na to někam dojet, tam se postavit, odpojit a projíždět oblast autem. To ano, ale na putování v tom našem stylu to bohužel není.

Celý den jsme strávili v servisu, čekáním na opravu, respektive výměnu vaničky. Práci, nebo, jednotlivé etapy jsme bohužel nafotit nemohli, ale bylo nám slíbeno, že to oni nafotí a fotky pošlou do imejlu.

Nakonec nám dali tři vytištěné fotky z průběhu práce. Tak jsem je jen ofotila. Vypadá to, že náprava byla učiněna, roura odizolovaná a snad už bude pokoj.

Jen jednou se mi podařilo vklouznout do auta a jen jsem koukala, že na zemi měli všude přilepené papírové kartony, aby nepošlapali podlahu.

Kdybychom tam nechali koberce, tak se vůbec nic nestalo. Oni si je zkrátka přikryjí.

Ještě jednou bych ráda za nás oba dva poděkovala našim dvěma přítelkyním Petře a Blance a samozřejmě pánům manželům, kteří se podíleli na úspěšnosti naší mise. Lvím podílem přispěli ke zdárnému přesvědčení Dethleffsu, že výměna vaničky zdarma je v jejich zájmu a profesionální cti a zachování dobrého jména firmy. Díky překladům, našich elaborátů na vedení firmy Dethleffs, do kterých byli zapojení i páni manželé, se celá věc zdárně vydařila a nakonec povedla. Děkujeme. S Petrou a Carstenem se uvidíme zítra a Blani, u Vás se zastavíme na po létě a moc se na setkání těšíme.

 Trasa 22.3.2017 do Isny je 60 km