18.3.2017 Trident - Bolzáno - Itálie

Trident je velmi zajímavé a perfektně upravené město. Ráda bych řekla městečko, ale je je to město se 110 tisíci obyvateli a to je hodně.

My jsme trochu stranou, na velkém volném parkovišti ale včera večer jsme na sebe zbytečně upozornili policii. Tak jak jsme k večeru přijeli a parkoviště bylo skoro prázdné, stoupli jsme si jen na chvíli příčně s tím, že Zdenda ještě přeparkuje, jakmile dojíme večeři.

Hledal signál na internet, což se sice stejně nepodařilo, signál byl velmi slaboučký, ale během chvíle u nás zastavila policie a kontrola dokladů a tak dál. Ono jim nevadilo, že tam stojíme, ale že zabíráme tři místa. Domluvili jsme se, že pokud zabereme jen jedno místo, je jim to jedno, ale tři už je hodně. Samozřejmě jsme hned přeparkovali, pohodlně si stoupli hned na kraj a byl klid. Pořád Zdenda musí myslet na to, že budeme odpoledne odjíždět a nechceme zbytečně čekat na návrat majitele auta, kvůli kterému se nevytočíme. Takže, jedna jediná rada, zbytečně na sebe neupozorňovat a při parkování opravdu zabrat jen jedno místo, samozřejmě, strategicky výhodné. Parkoviště, které je k večeru téměř prázdné se ráno zaplní do posledního místečka. Je dobré na to myslet.

Trident nebo také Trento je hodně staré město, a pokud je čas a chuť a nálada, můžeme se tu na pár hodin zastavit.

Z našeho parkoviště je to do města jen kousíček. Prohlídka je jen na pár hodin a překrásné fresky na domech stojí za prohlídku. Náměstí a uličky jsou moc hezké a tomu všemu vévodí hrad Castello del Buonconsiglio.

Ohromné hradby chrání původní hrad Castelvechio a my se jdeme jen projít okolo hradu.

Na prohlídku vnitřku hradu nemáme moc chuť a nechceme se v Trentu nějak výrazně zdržet. Čeká nás ještě katedrála a vysoký kostel sv. Máří Magdalény.

Na chrámovém náměstí Duomo je románská katedrála, která také stojí za prohlídku. Obědváme v jednom z parků, kterých je tu několik. Tím, jak se blížíme k hranicím a k Rakousku a Německu, je tu hodně turistů a jak tak koukáme, nejsme jediní, kteří si nesou sebou oběd.

Ovšem parky jsou skvostné. Krásné maličké narcisky a spousta prostoru pro děti a dospěláky. Protože je tu čisto, protože pejskaři mají pejsky hodně na vodítku a po nich uklízí, protože místní uklízí po sobě, protože je tu hodně odpadkových košů, protože se tu o čistotu starají a tak jsou posekané trávníky přímo ideální k odpočinku a válení se na dece.

Jsou dvě hodiny, čas siesty a spousta lidí je na trávnících a baští svůj oběd, nebo jen tak posedávají ve skupinkách a baví se. Nemohu si pomoct, ale líbí se mi to tady.

Ano, ano, vážení přátelé, podívejme se na to špinavé město, park s tunami odpadků a všudypřítomným nepořádkem.

Je možné, že na jihu bude situace jiná, horší, ale celá Italská oblast, kterou jsme zatím projeli je moc pěkná, krásná a milá. Velmi dobře si pamatuji na radili, zvláště jedno přemoudřelého, kteří by do té špinavé a nebezpečné Itálie ani nepáchli.

Jak se chytráci dohadovali, kolikrát asi tak budeme vykradený, jak se slzou v oku budeme vzpomínat na sousední zemi. Jak budeme sedřený z kůže, protože se tu platí i za vzduch, jak budeme vzpomínat na laciná parkoviště v tradiční destinaci.

Mrzí mě, že takový lidé akorát šíří paniku a odrazují případné cestovatele nesmyslnými úvahami a polemikami.

Jsem ráda, že jsme tu byli tak dlouho a samozřejmě, jsem ráda, že jsme celou cestu absolvovali bez ztráty květinky a jak by se dalo ještě říct „ Na štítě“, tedy se ctí. Moc se mi Itálie líbí, líbí se mi Italky a Italové, jak jsou velmi elegantní a většinou velmi štíhlý. Líbí se mi, jak krásně dovedou pozdravit, jak dovedou s úsměvem odpovědět na pozdrav, zkrátka, líbí se mi kultura žití, jednání a fungování. Jistě, je to tu pro nás dražší, než jsme zvyklý.

 Je to tu mnohem dražší než některé země, které jsme už projeli, ale to na celé věci, na celkovém našem dojmu nic nemění. Kdosi na napsal, že hodnotíme země podle toho, jak je tam pro nás lacino. Nemyslím si, že bych byla v hodnocení tak jednostranně zaměřená. To bych nenechala na Norsku nit suchou, a přesto jsem na nádherné Norsko pěla jen chválu.

Samozřejmě, nebudu si lhát do kapsy a říkat, jak je vše super, když si tam téměř nikdo nekoupí víc jak bochník chleba, jenže, to je jen střípek z té země a pokud převáží ostatní výhody a klady, není jediný důvod to neuvést. Ale to je, jak tak koukám ideální téma do Deníčku a jakmile přejedeme za dva dny hranice, tak se pustím do psaní o tříměsíčním putování po Itálii.  

Myslím, že napsat a sepsat souhrn všech dojmů a pojmů bude pro mne zážitek.  Ale nepředbíhejme. Ještě máme před sebou dva poslední dny. A jak všichni víme, je to velmi dlouhá doba a za dva dny se může udát spousta věcí.

Dnešní trasa je 60 km