16.3.2017 Verona - Itálie

Na dnešek jsme spali na ohromné parkovišti téměř sami. Ráno přijel ještě kolega Ital a kolem deváté se jako mávnutím proutku, celé parkoviště totálně zaplnilo.

Pokud parkujeme takto a mohly by nás ostatní auta zablokovat, Zdenda vždy dává ohromný pozor na pohodlný odjezd a bedlivě sleduje, kde bychom se mohli ocitnout v pasti. Faktem je, že čekat do večera, až auto, které nás blokuje by nebylo příjemné. Ale, na druhou stranu musím podotknout, že jak tak sledujeme, Italové jsou velmi ohleduplní a tím, jak jsou naučený využívat každého centimetru místa, dávají velký pozor, aby někoho nezablokovali.

U nás je spíše problém s délkou a s tím, že na pětníku to nevytočíme. Takže, oni by nás zablokovali spíše neúmyslně, jednoduše jim nedojde, že my nevyjedeme. Kdo by měl obavy o svojí bezpečnost, kousíček od nás je parking pro bydlíky, za plotem. Karavany tam mají vjezd zakázaný, ale je to tím, že stání, parkoviště je úzké.

Cena 15 Eur za den a je to hned kousek od starého města. Výhodné je, na takováto, volná parkoviště přijet buď brzo dopoledne, nebo pozdě večer. To je parkoviště prázdné a můžeme si vybrat místo, kde potřebujeme zaparkovat. Taky není problém, na takovéto příhodné místo večer přejet, což občas děláme i my.

No, ale už jsme ve Veroně a jedním slovem, krása. Moc se nám celé město líbilo a protože se jedná jen o kus starého města, je zbytečné jet na kolech.

Myslím, že pokud se projde takovéto krásné město hezky po svých, pěšky, tak je to mnohem lepší a přínosnější.

Ne nadarmo Shakespeare zasadil drama Romeo a Julie právě do Verony. Nádherné uličky a náměstí, ohromná bazilika a katedrály a hlavně římský amfiteátr, aréna.

Amfiteátr byl vybudován z růžového mramoru a dneska jsou už z něj jen trosky, ale i ty jsou monumentální.

Je to třetí největší římská aréna vybudovaná už v 1 st.n.l. Dá se pohodlně obejít a jen se koukáme po okolních domech a uvažujeme, kolik z nich stojí na základech právě z této arény.

Amfiteátr slouží jako velmi slavná letní operní scéna. Bohužel, pouze v letních měsících je zde pár představení, které musí být uchvatné. Nabuco, Aida a ještě pár  představení, vysloveně úchvatný.

Do toho bych určitě investovala náš skromný rozpočet. Letní den, římská aréna a opera Aida. To musí být zážitek, na který se vzpomíná mnoho a mnoho let.

Myslím, že už jsem to tu někde zmiňovala, ale takto jsme se Zdendou byli v Paříži na letním nočním ohňostroji v zámku Ludvíka XVI ve Verssail. Koupili jsme si lístky několik měsíců dopředu a byl to skutečně ohromný, krásný zážitek, na který vzpomínáme dodnes. Ohromný hodinový ohňostroj se koná vždy jen o víkendu o prázdninách, ozvučený dobovou hudbou a perfektně a precizně sladěný. Nebyla to levná záležitost, ale jednou za život si takovouto událost můžeme dopřát. Pokud bychom sem jeli v létě, určitě bychom o návštěvě římského amfiteátru ve Veroně uvažovali a jak nás znám, nenechali bychom si to ujít. Jen abych předešla mylné domněnce. Nejsme žádní milovníci opery. Moje skupina je Pink Floyd a Zdendy Queen a Fredy Merkury. Tak to jen na vysvětlenou. Škoda, ale do Itálie se vrátíme až na konci září.

Zdenda se mi vždycky směje, jak se dokážu zakecat, nejen v normálním hovoru, ale koukám, že i tady, v psaní. Popisuji, teda, měla bych popisovat Veronu a skončím v Paříži. Tomu se říká výkon.

Verona je město mnoha tváří a přesto jen jedné, krásné a pokud se vydaří počasí, je to zážitek. Tak jako je zážitek produkce pianisty pod širým nebem na nádherném náměstí. 

Asi pro tuto cestu, jedna z posledních připomínek Benátské republiky, socha okřídleného lva. Ten se mi ohromně líbil celé naše putování.

Jen ještě kratičce uvedu kostel, chrám a basiliku sv. Anastasie, který je opět ohromný a monumentální.

Stavba započala roku 1290, ale poněkud se protáhla. Dokončení se datuje až ke konci roku 1490, tedy téměř dvěstě let. 

Snažila jsem se najít nějaké informace o kostele a právě jsem se dozvěděla, že v tomto případě a u této stavby mám na výběr, cože to vlastně je.

Přitom, z historického a domnívám se i stavebního hlediska je ohromný rozdíl mezi kostelem, chrámem a basilikou.

Nevadí, my jsme se zatím alespoň prošli po Veroně, něco málo jsme se dozvěděli a kupodivu, jsme nakoukli i do Paříže.

Dalším naším cílem je Affi u Lago di Garde, kde se máme na chvilku setkat s kolegáčkama z domova. A protože se čeká vzácná návštěva krajanů, budou čokoládové muffiny ke kávičce.

To se musí, pohostit přátele. Jen jsem zvědavá, jak dopadnou. Obvykle, když se člověk hodně snaží, něco se tradičně pokazí.

Naštěstí to vypadá dobře, muffiny se povedly a snad si ostudu neudělám.

Dnešní trasa je 25 km