15.3.2017 Mantova UNESCO - Itálie
Tři jezera obklopují Mantovu. Jezero Laho Superiore, Lago di Mezzo a Lago Inferiore. Když si představíme obdélník, který jednou stranou jde do vnitrozemí, tak zbývající tři strany jsou jednak jezera a druhak velmi staré hradby a hlavně velká parkoviště.
Na jednom z těch parkovišť stojíme, ale dá se tu zaparkovat jen pozdě večer nebo brzo dopoledne. Pak jsou všechna místa beznadějně plná. Tady to myslím udělali velmi dobře. Ve městě je několik placených parkovišť, ale tady za hradbami jsou velmi pěkná, pohodlná a prostorná parkoviště zdarma. Kousek od nás je vstup za opevnění a hned už máme staré město. Zjistili jsme, že nemá cenu sundávat kola a projet si město na kolech. Pokud nejsme vyloženě hodně daleko, tak kola jsou pro nás nevhodná. Pro poznání a podívání se jsou mnohem lepší nohy, protože na kolech město projedeme a nemáme z něj skoro vůbec nic.
Mantova je městem UNESCO a tady to opravdu prezentují na každém kroku. Jsou velmi hrdí na zařazení do prestižní knihy světového historického seznamu a řekla bych, že právem.
Jen mě zamrzelo, že průvodce se ani slovíčkem o tom nezmiňuje. Nevadí, my jdeme do města a obdivujeme historickou krásu tohoto místa.
První co asi každého ohromí je komplex Palazzo Ducale. Impozantní hradby vévodského paláce z roku 1450 a dál jsou nepřehlédnutelné.
Uvnitř je opravdový vodní příkop a opravdu je plný vody. Je úsměvné, jak všichni mluví o tom, jací jsou Italové bordeláři, ale mě udivilo, že ve vodě není žádný nepořádek.
Očekávala bych tuny odpadků, ale jediné co tu je špinavé je voda. Zelená, kvetoucí voda, jako u nás v létě na rybníku.
Obcházíme celý palác, který je uvnitř velmi rozsáhlý. Tři bloky budov, patnáct nádvoří a jak se popisuje stovky komnat.
Na náměstí Palozzo Regionale je prastará hodinová věž s orlojem.
Hodiny a věž pocházejí z roku 1473 a lunety jsou velmi hezky vytvořené. Kousek dál je katedrála sv. Petra.
Je to neskutečná slepenina několika stavebních stylů. Tak jak byla katedrála pleněná a jak podléhala době a nepřízni osudu, byla tak nějak v různých dobách dostavována a budována. My ovšem míříme k nádherné a monumentální basilice sv. Ondřeje.
Barokní kopule je vodítkem směru a my můžeme vstoupit do naprosto úchvatné boží budovy postavené světskou mocí. Roku 1472 započala stavba a dodnes je to ohromující dílo.
Jen málo chrámů, katedrál a bazilik působí tak monumentálně. Opravdu, když sem člověk vstoupí, tak si připadá úplně malý, nicotný a plný pokory potichu prochází tou ohromnou budovou, kterou kdysi dávno vytvořili lidé.
Basilika uchovává velmi spornou relikvii a tou jsou zlaté nádoby s zemí, do níž se vsákla Kristova krev. Římský voják Longinus, jenž probodl ukřižovaného Krista kopím, prý tuto zem nabral a po návratu z Palestinu jí zakopal v Mantově. Nádoby jsou vyzvednuty jen na Velký pátek a slavnostně nošeny městem v procesí.
Mantova je vůbec velmi zajímavé město, které už v 13 st ovládla rodina Gonzagů a sami jako velcí milovníci umění, sem lákali spoustu osobností z tehdejšího kulturního světa. Maloval zde Petrarka a Rubens, Shakespearův Romeo v Mantově sehnal svůj osudný jed. Ale pokračujeme dál prohlídkou a potulkou městem.
Několik vysloveně krásných a velmi zachovalých domů, maličká náměstí, která zvou k odpočinku a barevné uličky, kde je dovoleno jezdit snad vším co má kola. To je také v Itálii hodně zajímavé. Snad všude je volný projezd, všude se autem dostaneme. Je velmi málo pro auta zakázaných míst. Občas nám to nebere rozum. Auta se vynořují z těch nejnemožnějších míst anebo zajíždějí do míst, kde podle nás nic není, kde podle nás žádná silnička, ulička pro auto už nemůže být.
Může. Mnohokrát jsme se vyloženě šli podívat, kamže to auto zajelo. Jenže, to jsou právě Italové, mistři uzoučkých uliček a jízdě v nich. Kupodivu, skoro žádná auta nejsou omlácená, nabouraná a různě promáčklá. Všechny jsou ve skvělé kondici a vidět starší auto je dost výjimka.
Převážná většina aut je velmi mladá, velmi drahá a velmi pěkná. Je vidět, že se Italům daří a na autech rozhodně nešetří.
K večeru přejíždíme do Verony. Dnešním dnem jsme už přišli o zaplacený internet. Dneska nám skončil měsíční tarif a už si nový kupovat nebudeme. Je to nepříjemné, protože nemáme spojení, a kdybychom potřebovali honem něco zjistit, tak nemůžeme, ale za pár dnů už budeme v Rakousku a v Německu a zatím se nám dařilo se velmi slušně chytat na veřejné městské sítě. Stránky stejně vkládat na našem internetu nemůžeme a Zdenda určitě co nejdříve nějakou slušnou síť nalezne. Nejdůležitější je, že máme Italské telefonní číslo. Sice internetové, ale číslo, na které nám městská síť posílá kode na připojení k jejich internetu.
Dnešní trasa je 40 km
