14.3.2017 Modena UNESCO - Itálie
Stojíme kousíček od starého města na volném parkovišti, které mohu jen doporučit. U sportovního areálu je spousta místa, jen se sem musí přijet v správnou dobu ale tak je to všude po Itálii. Buď v po ránu, nebo večer.
To jsou všechna parkoviště téměř prázdná. To je takové úsměvné. Tak jako všude jsou i tady tři druhy parkování a také tři barvy značených stání. Bílá je zdarma a tam je přeplněno, modrá je zpoplatněná a žlutá je pro rezidenty. Faktem je, že placená místa nejsou plná a poznají se velmi jednoduše. Většinou na nich parkuje minimum aut, zato bílá jsou beznadějně plná. Je s podivem, jak Italům stojí za to, jít hodný kus pěšky, jen když nemusí platit parkovné a to je tady všude velmi nízké. Většinou okolo 0,5 až max 1 Eura za hodinu a jako třeba tady jsme viděli přímo v centru města UNESCO 1 Eur za hodinu a zajímavě maximálně 5 Eur za den. Takže tolik k parkování a můžeme se vydat do překrásné a ohromující katedrály zasvěcené sv. Geminianovi, patronu města.
Mimochodem, k tomu parkování se ještě vrátím, ale teď jdeme do starého města Modena, které je poměrně malé, ale krásné.
Samozřejmě všemu vévodí úchvatná katedrála, patří k nejkrásnějším románským kostelům v Itálii.
Stavba z 12 století s ohromujícím vnitřním uspořádáním nám už při vstupu vyrazí dech. Hned nad hlavami se nám skví nádherná gotická rozeta, do které se opírá slunce. Vše je ohromně světlé a všude je spousta slunce.
Jelikož už jsme se Zdendou oba sirotci, zakoupili jsme pro každou naší rodinu po jedné svíčce a zapálili jí tady pro ně.
Myslím, že by naši rodiče z nás měli velkou radost. Každý rodič má přeci radost, když se jeho dětem splní sen a nám se splnil vrchovatě.
Rozetové okno bylo přistavěno trochu později, až v 13. století, ale já bych to přešla. Nicméně, kostel byl vysvěcen v roce 1185, tedy 85 let po zahájení stavby.
Na tomto chrámu je úžasné, že pan farář může kázat rovnou z několika řečnišť, či jak se jmenuje místo, odkud káže svým ovečkám.
K vrcholům tehdejšího umění patří vnitřní vyřezávané hrazení s mnoha výjevy jak z běžného života, tak ze života božského.
Zkrátka, jedním slovem, je to ohromující a úchvatné. I bezvěrci a ateisté, jako jsme my, musí před tou velkolepou stavbou jen tiše smeknout.
Je veliká škoda, že si mnoho lidí nechá takovéto skvosty uniknout. Jasně, chápu, že hodně cestovatelů do města nemusí a nechtějí se plahočit po městě a bloudit zapadlými uličkami, ale mám dojem, že to cestování po cizích zemích pak není úplné.
Bez poznání toho, jak a co tu ti lidí vybudovali, by to nebylo celé. Nebylo by to tak nějak ucelené.
Taky bych se raději procházela někde v lesích, nebo toulala po pobřeží, ale i tady to město a to místo má své kouzlo a své opodstatnění. Naše tradiční potulka městem je opět v rámci objevování zapadlých ulic a uliček.
Oběd jsme si sebou přinesli a v poklidu si vyndáváme krabičky s těstovinovým salátem, termosku s čajem a tu mojí vynikající bublaninu se ztracenou drobenkou a baštíme na sluníčku u paty katedrály.
Nejsme tu sami a jak tak koukám, několik lidí je tu na polední přestávce a také se svým vlastním jídlem z domova. Zkrátka, není proč se cítit nějak divně. Ne všichni mají na oběd v restauraci. I tady je mnoho lidí, kteří šetří a vyndat si krabičku s jídlem, není nic ponižujícího, nic za co by se člověk měl nebo mohl stydět nebo se cítit trapně.
Jedeme směr Mantova, další památka UNESCO. Ale ta nás čeká až zítra. Na poslední chvíli jsme zahlédli u silnice reklamu na čerstvé mléko, mlékomat.
Tak to neváháme a hned jak to jde, Zdenda otáčí a vracíme se. Velký statek, spousta krav a domeček, kde je automat na mléko.
Všude čisto a pořádek. Nikde žádný smrad a hromady hnoje. Nic takového. Dají se tu koupit i různé domácí produkty, ale velmi drahé.
Sklenička medu 3,5 Eur, kilo mouky taky 3 Eur. Domácí koláče a čalamády, sýry. Plastovou láhev od posledního mléka jsem vymyla a schovala a teď se hodí. Jen mléka automat dává víc, než se vejde do láhve a tak je nerezový box od nás upatlaný. Mléko vystříklo až na podlahu. Koupili jsme si lahodné čerstvé mléko za 1 Eur a skleničku jogurtu s domácí zavařeninou taky za 1 Eur.
Což je sice dost, ale Zdenda mléčné výrobky miluje a mléko může v jakémkoliv množství a jakkoliv zpracované. K večeru dojíždíme do Mantovy, kam se zítra dopoledne půjdeme podívat.
Ještě se zmíním o setkání s kolegáčky, které se snad uskuteční tento čtvrtek nebo pátek kousek od jezera Lago di Garda. Už jsme se krátce na podzim úplně náhodně potkali a teď se ozvali s tím, že je škoda, že se budeme míjet, protože oni sem jedou. Podařilo se nám se s nimi spojit a domluvit. Tak se snad na chvíli setkáme a dáme kávičku a pak my pojedeme na sever a oni na jich. Tímto zdravíme Červinkovi do Čech a přejeme šťastnou cestu do Itálii. Tak už pojeďte, moc se na Vás těšíme!
Dnešní trasa je 80 km
