11.3.2017 Imola - Itálie

Dopoledne, klasicky okolo desáté odjíždíme. My to zkrátka rychleji neumíme. Já jsem ranní ptáče a vstávám hodně brzo a Zdenda naopak je sůva, takže to máme hezky rozdělené. Ráno si užívám klidu, poklidu a svého obligátního ranního kafíčka a většinou dodělávám stránky a nebo louskám v průvodci a pokud to jde, na internetu, co nás čeká a nemine.

V půl deváté je buzení velitele, což se často trošku protáhne, ale to sem nepatří. Pak nanosím na stůl vše k snídani, opeču tousty, udělám konev čaje, pak to zase odnosím do lednice, umýt nádobí, ustlat, uklidit, vyklepat koberce, všechno pozavírat a zabezpečit. Velitel zatím dotlačí trasu do navigace, najde místo na stání na noc, což je samosebou ta nejdůležitější, nejnáročnější a nejzodpovědnější práce. No a je deset hodin jako na koni. Potřebovala bych už i doplnit trochu zásoby a Lidl by se mi hodil, jenže, jak to vypadá, žádný cestou nemáme. Alespoň v navigaci jsme ho nenašli. Nakonec se zdařilo a byla jsem i úspěšná. Koupili jsme kilo pršuta v akci a hlavně, výborný chleba na který jsme tady měli poprvé kliku. Kilový bochník klasického chleba, jak jsme zvyklý za 1,25 Eur, což je vynikající cena. Normálně je v Itálii chleba okolo 3 Eur, což je okolo 80,- Kč a ještě je to spíše taková ta jejich buchta. My kupujeme toustový, protože stále stojí okolo 1,5 Eur za kilo, což ujde, ale už ho máme až nad hlavu. Plátky toho jejich toustového chleba ráno opékám na pánvi a aspoň je to změna. Docela už se těšíme na tu naší Šumavu. Poslední kloudný chleba jsme měli v Albánii a to už je sakra dlouho.

Dneska končíme v Imole a jdeme se projít po městě. Krásný a prastarý hrad, tvrz je opuštěný a volně přístupný.

Tak, ono tady nic není a jen se koukneme dovnitř a jdeme hned dál. Zdenda se chce podívat na břeh řeky, kde viděl parkoviště a s několika bydlíky.

Jenže, najednou se nám oběma rozezvučely telefony s varováním, že máme vetřelce v autě. Jsme úplně přes celé město od auta a vrátit se v nějak rychlém čase nemáme absolutně šanci.

Honem, potřebujeme taxi, které by nás dovezlo k autu, jenže, kde ho tady a teď sehnat! Zastavili jsme projíždějící auto s dvěma mladíky, jen s dotazem, kde je tady stanoviště taxíků. Bohužel, taxi je v Imole jen na telefon a po chvíli zmateného vysvětlování nás milý kluci velmi ochotně naložili, auto proměnili v závodní vůz a za chviličku jsme byli u auta. Naštěstí se opět po několika měsících jednalo o další planý poplach.

Miluju rady, zachovat klid. Oba dva jsme byli opět v téměř infarktové situaci. Vůbec netušíme, co planý poplach způsobilo a kdy se opět bude opakovat. Myslím, že nám opatřím nějaké prášky na srdce. Takový kapesní nitroglycerin, či jak se to jmenuje.

Přijde poplach do mobilu, my si dáme prášek pod jazyk a infarktová situace bude pod kontrolou anebo rovnou hodíme mobily do křoví a budeme se tvářit, jako že jsme vlastně nikdy žádný mobil neměli a ten náš slavný autoalarm vezmu a vůbec. Poskytovateli jsme opět napsali zprávu, že jsme měli opět planý poplach a uvidíme, jak se k tomu postaví.

Ale z lepšího a příjemnějšího soudku. Dneska jsme zaperlila. Upekla jsem novou, velmi jednoduchou buchtu. Mám poslední sklenici třešňového kompotu a našla jsem skvělý recept, který by se mohl pro remosku hodit. Dokonce jsem se vypracovala a zvládám v ruce ušlehat perfektně tuhý sníh do koláče, ale dneska to měl být nadýchaný třešňový koláč s drobenkou.

Tak nadýchaný je, dobrý taky, ale drobenka se mi kamsi ztratila. Zmizela ve víru událostí a je někde uvnitř. Zdendu jsem ubezpečila, že pořekadlo, kdo hledá ten najde, stále funguje a ta drobenka tam někde je. Ano, vážené kuchařinky, povedla se mi luxusní bublanina a z toho plyne ponaučení, nikdy dopředu nehlásit co bude. Občas holt z té naší snahy vypadne něco úplně, ale úplně jiného.

Zato pizza se mi povedla přímo skvostně. Už jsme se tu několikrát o těstě na pizzu zmiňovala, ale neexistuje nic lehčího, jednoduššího a rychlejšího.

Ideální způsob, jak se zbavit všech zbytků z lednice, nebo jak udělat rychlou a perfektní večeři, nebo, jak využít už nastartovanou centrálu. Receptík je v odkazu, ale dneska jsem udělala pizzu s tuňákem, sýrem a tak dál. Posledně jsem dala místo tuňáka měkký salám Mortadelu, ale může být šunka, pršuto, cokoliv co je v lednici. Zkrátka, jedna plechovka tuňáka i s olejem nebo vlastní šťávou a posypu tím těsto potřené drcenými rajčaty.

Učím se používat bylinky, tak trochu od všeho něco. Oregano, bazalka a tymián. Posypu nakrájenými olivami, žampiony z plechovky a pak zbytky sýrů a posypu parmazánem. Ale to nemusí být. Ovšem dneska jsem dotáhla recept na pizzu k dokonalosti. Zapomněla jsem tam dát oproti původnímu předpisu olej a taky to šlo, těsto krásně vykynulo a moc hezky se mi podařilo ho vyválet na papíru.

Až po večeři, kdy Zdenda si velmi pochutnal, jsem s hrůzou zjistila, že jsem jaksi při zadělávání těsta zapomněla pro chybějící olej dojít dozadu do kufru. Takže dneska jsme měli úžasnou pizzu jen z hladké mouky, droždí, trochu cukru, sůl a to vše zadělané vodou na těsto a vykynuté, jen než se upekl koláč. Jsem dobrá.

Ovšem máme ještě jeden problém a tím je Zdendův Facebook. Zdenda se stará o komunikaci s přáteli na Facebook a dneska ráno nám napsali, že si musíme změnit jméno, nebo musíme změnit profil a tak se s tím celý večer pere. Máme na změnu 7 dnů a pak přestanou naše stránky fungovat.

Vše zapříčinilo chybné původní přihlášení. Jsme tam jako soukromá osoba a při tom máme jméno jako firma nebo jako zájmová skupina, což se jim nelíbí. Fungujeme takto už třetím rokem a najednou je to špatně. Škoda, že se jim to nelíbilo hned na začátku a jednoduše nás, neznalce nepustili dál. Změnili jsme si tedy profil z osobního na zájmový a bohužel, máme úplně nový stránky a nedaří se mu přenést historii ze starého profilu do nového. Další možnost je, že naše Facebook stránky ponesou jeho jméno a budou mít druhý jméno bydlíkem evropou nebo tak nějak. Myslím, že má na celý večer a kus noci co dělat. Požádal kolegy na Facebook o radu a tak to snad dá nějak dohromady. Byla by škoda přijít o všechny naše staré příspěvky.

Tak jak den začal poklidně, večer je vše úplně jinak.

Dnešní trasa je 55 km