9.3.2017 San Leo - Itálie
Dopoledne odjíždíme z perfektního místa, kde je klid a nikdo neruší.
Večer se na nás párkrát přijela podívat místní policie a pak už jsme osaměli. Jsme rádi, když vidíme, že jim tu nejsme ukradený. Nikdo nás neobtěžuje, nikdo nekontroluje a nic nezjišťuje, jen se kouknou a jedou dál. Občas zvednou ruku na pozdrav a občas pokývnou hlavou.
My pokračujeme italským venkovem na San Leo. Jedeme těmi nejzapadlejšími silničkami a užíváme si probouzející se jaro. Honosné vily se střídají s ryze venkovskými kamennými domky.
Jelikož jsou všichni za zavřenými okenicemi, tak vůbec není patrné a skoro nelze poznat, jestli tam někdo bydlí, nebo je to jen výletní a víkendová záležitost.
Malebné a opomíjené městečko San Leo stojí za návštěvu.
Už jen pro úžasný vjezd na hlavní náměstí. Pod městem je malé parkoviště, kde lze stát, ale převis skály nad námi nebudí valnou důvěru.
Skála je sice zasíťovaná pletivem, ale budráky co se válí na zemi, jsou jasným dokladem, že ani pletivo není všemocné.
Vůbec se mi to nelíbí a živě si dovedu představit, jak nám proběhne kámen střešním oknem a na průšvih je zaděláno. Ke štěstí nám bohatě stačí prasklá vanička.
Autobus čeká až projedeme.
Každopádně, za chvilku jede nahoru do města malý autobus a to je jasný signál, že kudy projede on, projedeme taky.
Tady pořád ještě jedeme.
Zdenda má v navigaci další, poměrně velké parkoviště téměř v centru a tak jedeme. Naštěstí nikdo nejede proti nám a vjezd bránou je úžasný. Převýšení také skvělé a už jsme na hlavním náměstí. Jen koukáme, kde jsme se to ocitli.
Za rohem této ulice je už naše parkoviště. Není to paráda?
Normálně bychom si nedovolili na takové místo vjet, ale tady je to běžné a cedulka nás vede na ohromné, pohodlné parkoviště s pítkem a pitnou vodou.
Balíme nezbytné věci k fotoaparátu a jdeme na prohlídku. Všem nám důvěrně známý středověký filosof a politik Macchiavelli prohlásil, že místní pevnost je nejkrásnější v celé Itálii.
Opět ohromný kopec nad námi a strmý výstup k patě pevnosti.
Bohužel, v době naší návštěvy je pevnost zavřená a tak jen nakukujeme bránou. Nevadí, my jdeme zase, jak jinak, dolů a motáme se v pár uličkách. Krásná a prastará Duomo katedrále z 12. Století je také zavřená.
Vlastně to vypadá, že celé město spí, nikde nikdo není a jen dva, tři otevřené krámky dávají tušit, že město nepodlehlo moru, hladomoru, cizím žoldákům, plenění a tak podobně.
Občas se někdo zjeví a hned zase zmizí. Na parkovišti jsme téměř sami. Těch několik aut tu majitelé ponechali na věky věků. Asi. Zdenda udělal další očistu nádrží, napustili jsme si novou, čerstvou vodu a já jsem zase vydrbala solárka, aby mohla dávat co nejvíce proudu. Je neuvěřitelné, jak jsou za pár dnů zaprášené.
Teď, když pár dnů neprší, je potřeba je mýt velmi často. Zítra ráno se přesuneme do nezávislé republiky v kraji Marche, San Marino.
San Leo, díky svému velikému parkovišti, pitné vodě, příhodné poloze a překrásnému okolí je ideálním místem na přespání na cestě kamkoliv.
Opravdu, je krásné a zastávka i na dvě až tři hodiny stojí za to.
Dnešní trasa je 60 km
