7.3.2017 Urbino - Itálie

Celou noc prší a prší a do toho všeho je silný vítr. Flíček se houpe a voda buší do střechy, ale na náš spánek by to muselo být jiné dopuštění, abychom byli výrazně zklamaný z nočního stání.

Dneska máme před sebou přímo dálkovou trasu, 70 km do Urbina. Samozřejmostí je, mít dostatek zásob, vody a dalších nezbytných věcí na přežití v případě ztroskotání. Tak, to si samozřejmě dělám legraci, ale musíme opět na nákup a tady je k tomu ideální příležitost. Máme hned vedle sebe jak Lidl tak Euro Spin.

Za ty tři měsíce co tu jsme, už mám vychytané, co kde nakoupit a kde bych mohla a měla být úspěšná. Nákupy, to je kapitola sama o sobě. Jedna kolegyně mi napsala, že by se zbláznila z toho, jak chodíme pořád po nákupech a že to by jí teda vůbec nebavilo a na cestování jako takovém velmi vadilo. Když ono to jinak nejde. Velmi dobře si pamatuji, jak jsem měla doma zásobenou špajzku, polovinu kuchyňské linky zabraly různé zásoby surovin na vaření.

Každá kuchařinka má doma zásobu mouky, těstovin a vůbec, všeho co potřebuje k uvaření lahodného pokrmu. U nás je to stejné a navrch s tím rozdílem, že já musím pro nás připravit těch jídel více a auto není nafukovací.

Většinou, když se chodí do práce tak se ráno něco zhltne, v práci se nasvačíme, naobědváme a doma až večeříme. Pokud jsou již partneři v důchodu, jsou na tom stejně jako my, taky se plně stravují doma, ale mě chybí ta prostornost kuchyně s přilehlou špajzkou nebo sklepem na zeleninu a kompoty.

Já musím vše potřebné nacpat do maličkého prostoru a tím pádem, nemohu mít všeho v rezervní zásobě, abych nemusela tak často do obchodu. Pokud bych byla na dovolené, nebo kratším výjezdu, tak bych nákupy taky neřešila, ale když ošidím jídlo a budu ho odbývat, tak si tak akorát koledujeme o zažívací problémy. Teď budeme osm měsíců v kuse mimo domov a to je poměrně dlouhá doba na to stravovat se jen namazaným chlebem. Pokud ovšem je, a když už je, tak aby nestál majlant. Takže zpět k vaření a mému slavnému pečení.

Zdenda má rád sladké, a když už potřebujeme dobít baterky a máme venku centrálu, tak hned vytahuji remosku a už se peče nějaká sladká dobrota. Jenže, na to potřebuju mouku, které je v tu chvíli poměrně velká spotřeba, takže upéct a hned dokoupit. Jakmile je den velkého nákupu, což byl dnešek, tak se obvykle pouštím do vaření do kyblíčků. Finále je uvařená alespoň dvě jídla a polévka. Většinou vývar, ten máme nejraději a s kapáním nebo nudličky. Vše nechám vychladnout a skladuji v lednici.

Máme jídlo tak na tři až čtyři dny a dodělávám jen přílohy. To je rychlé. Takže vařím jen jedno odpoledne nebo večer a pak tři dny ohřívám a tak stále dokola. Mrazák mám naštěstí dost velký a vejde se mi tam jak rezervní zelenina tak hlavně různé maso, které v době nouze používám a pak zase doplňuji rezervy. Se Zdendou jsme masožrouti. Nemusíme mít masa nijak závratné množství, ale i tu jejich slavnou a tradiční Italskou polévku Minestrone jsem jim tady počeštila a restuji do ní na cibulce kousky masa. Mnohokrát se mi osvědčilo, že rezervičky jsou dobré a je skvělé mít kam sáhnout.  Víme už, že v malých městech jsou potraviny hodně drahé a Lidl a EuroSpin jsou jen ve větších městech. Zatím mi to vychází tak, že jednou týdně máme velký nákup a v průběhu dokupuji jen drobnosti.

Ale dost už o vaření a nákupech a my jsme se alespoň dostali do Urbina, památky UNESCO.

Ještě pořád je pod mrakem, ale na zítra nám Windyty slibuje slunečný den a na to jsem teda hodně zvědavá.

Parkujeme na ohromném parkovišti přímo pod hradbami. Krásné místo, kousek od starého města. Vlastně pár kroků od jedné vstupní brány a pár schodů k druhému vchodu. Super. Prostředek parkoviště je placený a vypadá to, že okraje jsou zdarma. A kde se vzalo, tu se vzalo, sluníčko! 

Máme kliku a krásné místo hned pod věží. Pustila jsem se do vaření a Zdenda jde obhlédnout terén a situaci, parkoviště se mu nějak nezdá. Než se Zdenda vrátil, tak já mám vše na plotně rozvařené. Základ na znojemskou, vykostěné ohromné krůtí stehno, polévku v papiňáku, rozvařenou rýži jako přílohu a těstovinový salát na zítra k obědu.

Jenže, špatná zpráva, musíme pryč, tady noc strávit nemůžeme. Stojíme na zákazu, kterého jsme si nevšimly, a ostatní auta kolem nás tu vždy jen chvíli stojí a hned odjíždí. Nechceme nic riskovat a jedeme hned kousek pod městem je další velmi příjemné parkoviště a úplně bezpečné.

Kdyby náhodou někdo nevěděl na co použít centrálu, tak třeba na to, abychom mohli pomoci jednomu klukovi italskému, který si zapomněl zhasnout světla a má vybitou baterku.

Jak ten byl rád, že jsme mu mohli a jen čubrněl, když Zdenda vyndal centrálu a nabíječku.

Na jedno zatažení centrála naskočila a za chvíli mohl odjet.

Dnešní trasa je 75 km