5.3.2017 Camerino - Itálie
Tak jako jsem propočítávala použití a využití veřejných prádelen na cestách a propracovala jsem se při minimálním měsíčním použití k docela slušné cifře, tak s elektřinou, je to ještě zajímavější.
Samozřejmě, nemluvím a nemám na mysli cestovatele, kteří jedou na vysněnou a dlouho očekávanou dovolenou, kteří se těší na pohodlí restaurací a kempů, nebyla bych jiná. Už jsem se několikrát zmiňovala, že jet na 14 dnů na dovolenou a strávit tak krátký čas u plotny je holý nesmysl.
Strávit tak krátký čas nákupy místních potravin je ještě větší nesmysl a strávit čas přemýšlením, jestli je jedno Euro málo nebo hodně je úplná blbost a kempy se vším komfortem jsou úžasná záležitost a když je k tomu ještě bazén, kde si můžeme o půlnoci dělat, co chceme, tak to je opravdu něco z říše snů a pohádek. Takže, nejsme žádný zapřisáhlý svobodomilci a slovo kemp není pro nás žádné odpuzující slovo, jen musíme trošku, málo, maličko, občas, stále, hodně a vůbec, počítat abychom neskončili dřív, než bychom rádi.
Ale zpět k té naší elektřině. S tou bojujeme stále a pořád, a pokud je jí málo, což je v zimních měsících téměř permanentní záležitost, tak napojení na proud je příjemná změna. Tady lze do stojanu vhodit 1 Eur a máme proud na 4 hodiny. Sláva, ale pokud si vezmu tužku a papír a začnu počítat, na nějaké dlouhodobější použití to není.
4 h = 1 Eur = 28,- Kč
24h = 6 Eur = 168,- Kč
30 dnů = 180 Eur = 5040,- Kč
Pokud bychom počítali ještě se spotřebou plynu na vaření, topení a teplou vodu na sprchování, je to poměrně hodně. Pak nastupuje maličký přímotop, který sebou vozíme pro případ nouze, remoska a za čas, který jsme si koupili, upeču k večeři pizzu, ke kafíčku muffiny a na zítřejší oběd omáčku k těstovinám.
Lednici mám přepnutou na proud a samozřejmě, jako druhotný efekt, dobíjíme baterky. Takže teplo, lednici a vaření máme vyřešené. Nicméně, pořád je to levnější řešení, než elektrocentrála. Ta vyjde mnohem dráž a taky jí máme jen na dobu zimy a dobu nouze. Jen abychom dobili baterky, když je několik dnů zataženo, prší, sněží, nijak daleko se nejede a solární panely jsou nám k ničemu.
V tomto případě je podle našich zkušeností elektrocentrála o výkonu 2 KW ideální. Menší výkonnost snad ani nemá smysl kupovat. Spotřeba benzínu je velmi podobná, cenový rozdíl není nijak závratný a váhový rozdíl minimální. Není potřeba hned kupovat to nejdražší, Hondu, ale máme už třetím rokem Kamu, která nám slouží ku všeobecné spokojenosti. Je za třetinovu cenu, skoro o třetinu tišší, váhově stejná a spotřebou je totožná. A hlavně, pokud máme takto silnou centrálu a dobíjíme baterky, tak hned k ní mohu připojit remosku a lednici a samozřejmě, všechny drobné žrouty proudu. Počítače a tak podobně.
Takže, tolik ekonomické zamyšlení nad tím našim putováním a mohu se zase vrátit spět na zem, na naše parkoviště. Od rána prší a prší a veskrze je ošklivo.
Městečko nad námi je uzavřené a spousta budov je popadaná a zničená. Tady se zemětřesení opravdu podepsalo na celém historickém jádru města.
Dopoledne přijel pan správce parkoviště a velmi smutně nám sdělil, že město je uzavřené a policejně hlídané. Dostali jsme nějaké prospekty, krásnou publikaci o historii města a plánek jak se sem dostat a tak vůbec. Pán je milý a ještě mi sdělil, že je na toaletách teplá voda a voda je z hadice pitná a ještě chybělo, aby se pochlubil grilovacím místem.
Zkrátka, zkontroloval vše a už se chystal k odjezdu. Jen jsme se ubezpečili, že parkoviště je zadarmo a hlídač dostal tři české muffiny na ubrousku. Nedovolím si soupeřit s italskými dobrotami, ale není na škodu jim ukázat, že my Češky nejsme žádná ořezávátka. Budeme tady asi dneska stát na místě, protože zítra, podle předpovědi by už mělo být lépe. Jedině, nemáme volný internet. Což je veliké, ale veliké mínus tohoto místa.
