4.3.2017 Camerino - Itálie

Pohodová noc a ranní probuzení místního osla. Hned vedle nás je Ekofarma, kde vedle ohromného nepořádku všude kolem mají, jen co jsme viděli, tak 20 koní a jednoho osla, kterému se nelíbilo, že je sám ve výběhu.

Koně si na projížďku můžeme půjčit, ale jelikož ani jeden z nás není koňák a z tak ohromných zvířat máme zdravý respekt, jen se na ně díváme. Za obytnou budovou, kde se můžeme ubytovat, je vše, co si lze představit, v ohromném množství a různě prorostlé keři, plevelem a tak, ale koně mají krásné ve velikém výběhu. Ohromné hejno slepic, kachen a husí a tomu všemu vévodí zeleninová zahrada. Dovedu si představit, že k snídani dostaneme čerstvě snesené vajíčko, k obědu právě oškubanou kačenku a večeře? Určitě mají v komíně kus šunky a od krávy spoustu domácího másla, sýra a tak podobně. Se Zdendou si malujeme, co všechno bychom mohli dostat u nich na talíř a Zdenda správně upozorňuje, že jsme úplně zapomněli na husičku. Těch tu mají moc pěkné hejno. Samozřejmě, je to hlavně atrakce pro děti.

My jedeme dál do cíle dnešní cesty a tím je městečko Camerino. Ještě pře tím se chce Zdenda zastavit na jednom místě u jezera, které podle navigace vypadá velmi zajímavě. Musíme taky dneska dokoupit potraviny a ještě zajíždíme do Lidlu, který je sice trošku stranou, ale vyplatí se malou zajížďku udělat.

Sjíždíme z ohromného kopce dolů až k jezeru, kde je i sezonní restaurace a několik míst na stání.

Využili jsme místo a poměrně hezké počasí k obědu a chvilce posezení venku, na břehu jezera.

Jen lom naproti je poněkud esteticky rušivý, ale koupání tu v létě musí být úžasné.

Lom je už hodně starý a ani nevíme, jestli je ještě v provozu. Cestou jsme koupili od místního pěstitele přímo z auta bedýnku pomerančů. 10 kg za 5 Eur. S ohledem, že tam zastavovali místní, říkali jsme si, že to nebude nic špatného. 

 Opak je pravdou, Dlouho jsme tak ošklivé pomeranče něměli. Z poloviny jsou vysušené, dřevnaté, nedobré. Musíme je přebrat, roztřídit a nějak zpracovat. 

Městečko Camerino nás ohromně překvapilo. Je tady perfektně zajištěný STPL pro bydlíky, se vším co si jen lze přát. Poprvé stojíme na STPL, kde je téměř veškerý komfort.

Jen proud si musíme koupit, ale k tomu se ještě dostanu. Všechno je v perfektní čistotě. Toalety a světe div se, bojler, který nahřívá vodu a sprchy. Bojler je malý, ale je a všude vody co si jen přát. Dlouhá hadice na napuštění vody do nádrže je připravená. No a jako třešnička na dortu, pergola se sezením a grilovací místo s kamenným grilem, jen si dojít na dřevo, kterého je všude spousta anebo si vzít svoje dřevěné uhlí. Opakuji se, ale vše je vysekané, uklizené a popelnice stojí v zákrytu. Italové si vůbec hrají na třídění odpadu, a jak jsme vysledovali, všichni třídí a skutečně používají všechny popelnice k tomu určené. Stalo se mi, že jsem na parkovišti stála s igelitkou odpadu a nevěděla, kam to hodit. Všechny popelnice byly nějak barevné a italsky popsané. Postupně jsem popelnice otevírala a zavírala a jakýsi pán vystoupil z auta a velmi ochotně a s úsměvem mi ukázal, kam to mám vyhodit. Ke kýžené popelnici bych se tak jako tak dopracovala, ale bylo to milé.  Poprvé jsme využili možnosti zaplatit si proud na stojanu. Je to ohromná výhoda mít proudu, kolik si člověk umane, ale je to hodně drahé.  Nemám na mysli, že je to drahé pro nás, ale obecně a celkově je to drahá záležitost, ikdyž se to na první pohled zdá velmi, velmi laciné.

Městečko Camerino je městečkem duchů a večer koukáme, jak je celé černé, nikde z žádného okna se nesvítí, žádná pouliční lampa, což nás dost udivuje. Zítra se chystáme na prohlídku města, pokud ovšem nebude lejt jako z konve a aspoň na chvíli se počasí umoudří.

Z dálky, kde stojíme vidíme popadané zdi a hrozné praskliny v domech. Jsme kousek od hlavního epicentra zemětřesení, které tu nedávno proběhlo. Vypadá to, jakoby bylo celé staré město vystěhované a vylidněné. Jsme docela zvědavý, jak to bude v reálu vypadat. Takhle na dálku to není žádná sláva.

Dnešní trasa je 46 km