1.3.2017 Montelupone - Itálie

Opouštíme pobřeží a jedeme už směr domů. Sice jen kousek, ale už se stáčíme k českým kopečkům a je nám tak nějak hezky.

Pravda, máme hezký den a moře se s námi loučí přímo skvostně. Jsme stále v oblasti Marche, které je známe svojí gastronomií a jelikož jsme cestou potkali Euro Spin a mají v akci parmezán, kupujeme skoro tři čtvrtě kilový bloček.

Bohužel, menší kousek se nedá koupit. Parmezán z toho obrovského kola štípou na kusy, které jsou zhruba takhle velké. Raději bych koupila menší kus, ale bohužel. Pak už jsou menší kusy parmezánu v jiných kvalitách a přesně vážené, ale tam je cena mnohem vyšší.

My kupujeme parmezán okolo 8 Eur za kilogram a koupit luxusní kvalitu za 18 Eur, není žádný problém. Jenže, jako neznalci a středoevropané, kteří znají parmezán jen z našich prodejen, rozdíl stejně nějak valně nepoznáme.

Je to podobné jako se šunkou pršuto, nebo s těstovinami. Těch mají také neskutečné množství druhů, a pokud člověk není opravdu znalec vychovaný na italských těstovinách, nemá šanci.

Dokonce jsem se dočetla, že v Itálii dávají maličkým dětem lžičku parmezánu a lžičku olivového oleje do jídla. Je to kvůli ohromné nutriční hodnotě, kterou tyto dvě potraviny v sobě skrývají. Ale o parmezánu jsem hodně a obšírně psala na začátku našeho putování po Itálii.

Jedeme do maličkého městečka, které nám bylo doporučeno kolegyní, velkou milovnicí Itálie a této oblasti. Montelupone je městečko, které se rozkládá na kopci a už z dálky vypadá pěkně.

Máme doporučené místo, které je pro bydlíky a kde by měla téct voda. Skutečně, máme moc hezké parkování, hned pod branami starého města. Vedle nás jsou dva prastarý bydlíci, které si sem jejich majitelé odložili na dobu budoucí.

Město Montelupone je ve volném překladu Hora vlků. Městečko je maličké, ale krásné. Jdeme na prohlídku křivolakými uličkami, kde to vypadá, jako by se tu zastavil čas. 

Malé domečky se střídají s velkými domy bohatých a vážených rodin.

Do města vedou čtyři městské brány, která se v dávných dobách na noc zavíraly a ráno, za svítání, je zase strážní služba otevřela.

V mnohých uličkách je původní, velmi stará kamenná dlažba, a protože je město na kopci a při dešti by lidi klouzali, opět tu máme velmi praktické řešení, se kterým jsme se už setkali. Buď je to tak, že jen některé kostky jsou jakoby vystrčené ostrou hranou nahoru anebo, jako tady, zvednuté pásy kostek, které perfektně zabrání uklouznutí.

Krásné a malé hlavní náměstí s vysokou hodinovou věží. Ta je v Itálii nezbytná. Snad každé hlavní náměstí má svojí velmi starou a většinou, velmi krásnou, honosnou a působivou, hodinovou věž.

Palazetto del Podesta  je náměstí, kterému vévodí jednak již zmiňovaná hodinová věž, ale úžasné podloubí místní radnice, kde je pánský kroužek, místních staříků, kteří řeší nejdůležitější záležitosti světa.

Nechtěně jsem vnikla do jejich teritoria a přerušila tok jejich dohadů, pozdravila jsem obligátním buon giorno. Všichni mi odpověděli. Zkrátka Italové umí odpovědět na pozdrav a umí být nesmírně milý a usměvavý. Obejít celé opevněné město netrvá dlouho, ale užíváme si krásného dne. Panoramata jsou úchvatná.

V dáli dokonce vidíme první zasněžené vrcholky masivu Sibillini, na druhé straně ještě moře a hlavně, už se začíná vše zelenat. Jako první tady kvete v ohromném množství žlutých květů překrásný keř mimóza.

Ten se mi líbil už na Krétě, ale tam touto dobou už bylo květů strašně moc a tak kvetoucí mimóza docela zapadla v daleko exotičtější konkurenci. Tady to je jedna z prvních kvetoucích krás, které si stejně jako doma první šeříky, užíváme.

Dnešní tarasa je 20 km