29.9.2016 Ohrid - Makedonie

Dnešek věnujeme prohlídce starého města Ohrid, které je spolu s jezerem Ohrid zapsané jako městský celek do Seznamu světového dědictví UNESCO. 

Naše momentální parkoviště je sice v pohodě, máme tu internet, ale je to na prašném parkovišti, kde když projede auto, zvíří se oblaka prachu. Nic moc a naší další povinností je, najít vhodnější stání. Rádi bychom se tu pár dnů zdrželi, ale tady, na tomto místě to rozhodně nebude. Odpoledne vezmeme kola a projedeme si město podél jezera, jestli se nám nepodaří nalézt vhodnější místo.

Město Ohrid je v nadmořské výšce 700 m a má okolo 43 tisíc obyvatel. První zmínky o osadě zvané původně Lychnidos pocházejí ze 4. století př. n. l., kdy byla dobyta Filipem II. Makedonským. Ve 2. století př. n. l. byla osada dobyta pro změnu Římany a stala se součástí obchodní cesty Via Egnatia mezi Jaderským a Egejským mořem. V 6. století n. l., se v okolí Lychnidu, náležejícího k Byzantské říši, začal usazovat slovanský kmen Brsajců. Z 9. století pak pochází nynější slovanský název města vzniklý z výrazu „vo hrid“ neboli „na kopci“. No a na kopci máme velkou pevnost, kterou koncem 10. století vystavěl car Samuel I., která dodnes tvoří dominantu města. Car nebyl Rus, jak jsme zvyklí, ale Bulhar a učinil z Ohridu hlavní město Bulharské říše. V roce 1014 však byl car Samuel poražen Byzantinci, čímž se významně snížil politický význam města a město pomaličku upadalo a pak nastoupila osmanská nadvláda. Zkrátka, já osobně si myslím, že dneska v Ohridu nidko nemůže ani tušit, odkud pochází jejich předek.

Ohrid, nad nímž se vystřídala nadvláda byzantská, bulharská, srbská i osmanská, zůstal do počátku 18. století významným církevním centrem a sídlem patriarchátu Ohridu. Krásné domy, pokroucené uličky a kromě trosek již zmíněné pevnosti se zde máme spoustu dalších významných památek.

Amfiteátr pocházející ještě z římského období, dodnes užívaný k divadelním a hudebním představením má skvělé skleněné zastřešení podia. Opět je sklo ve spojení s dávnou historií s dávnou stavbou a opět je to spojení velmi vkusné.

Samuelova pevnost s více než 3 kilometry hradeb rozkládající se na kopci nad městem, je monumentální a zdálky už je vidět. No a pak tu máme spoustu kostelů. Ani už nevím, jak se který jmenuje, tak uděláme jenom přehlídku na fotkách.

Kostel sv. Sofie vyzdobený unikátními freskami světců mj. sv. Cyrila, sv. Metoděje a raných křesťanských papežů z 11. století.

Kostel sv. Jovan Kaneo rozkládající se na romantickém útesu nad jezerem ze 13. století, se nám líbil ze všech navštívených kostelů nejvíce. Údajně jeho architektura kombinuje byzantské a arménské prvky.  Budiž, ale má překrásný výhled a naprosto jedinečné místo. Ke kostelu jsme šli ze Samuelovy pevnosti tedy z kopce a zase se od jezera šplháme nahoru, do kopce.

Kostel sv. Bohorodičky s velmi zachovalými freskami světců a byzantských císařů z 12. století.

Katedrální kostel sv. Klimenta a sv. Pantelejmona postavený na základech staveb z 9. -15. století, za osmanské nadvlády přestavěný na mešitu, nedávno kompletně zrekonstruovaný a znovu vysvěcený. Jsou v něm uloženy ostatky sv. Klimenta Ochridského.

Ale není všechno zlato, co se blyští a pár domů zoufale volá po rekonstrukci.

Nicméně překrásné domy, které jsou typické pro místní architekturu, jsou většinou ubytovacího charakteru. Uličky jsou překrásné a potulovat se starým městem, je zážitek.  Jdeme se Zdendou tu doprava, tam doleva a bezcílně se plahočíme do kopce anebo klesáme až k jezeru. Je to skvostný zážitek. Uličky jsou mnohdy tak úzké, že neprojede ani auto. Krása, kouzlo, pohádka.

V křivolakých uličkách starého města rozkládajícího se na kopcích nad jezerem se nachází řada ukázek typické místní architektury charakteristické přesahem horních pater domu do ulice.

Na jeden den nám to bohatě stačilo. Jdeme k autu a na kolech chceme projet kus pobřeží jezera, jestli bychom nenašli někde lepší místo. Hned kousek je moc hezky upravené nábřeží jako promenáda.

Spousta laviček, květin, kavárniček a pítek. Neuvěřitelně čisto a upraveno. Jedeme dál od centra podél nábřeží a jen koukáme, jak pilně protahují promenádu až za město. Paráda, budou to tady mí opravdu naprosto úžasné. Škoda, že už neuvidíme, jak se jim to povedlo.

Objevujeme velmi příjemné místo na kraji města, kam také přejíždíme. Je to vyasfaltované hřiště, hned u vody. Zítra bude velký úklid a vrhnu se na prádlo. Zdenda má v plánu nějaké drobné opravy a pak pojedeme zase na kola. Moc se nám tu líbí a pár dnů tu vydržíme.

Den se s námi loučí krásným západem slunce.