28.9.2016 Ohrid - Makedonie

Ráno odjíždíme z našeho skvělého parkoviště ve Skopje u místní ZOO. Noc byla v poklidu, na parkovišti jsme byli zcela osamocený, ale ráno se místní lvi asi hlásili o potravu, protože pekelně řvali, a když skončili, tak začali výt snad všichni psi v okolí. Ale bylo ráno a my už skoro před odjezdem. Takže pohoda. Jen jsem si říkala, že lidi naproti v obytných domech mají asi o ranní každodenní budíček postaráno.

Jedeme směrem na Ohrid a napojujeme se na vedlejší silnici, hned vedle dálnice.

Projíždíme opět úžasnými vesnicemi, kde nám někdy zůstává rozum stát. Všichni si myslí, jak je Makedonie chuďoučká, ale většina vesnic je v mohutné výstavbě, nebo se přistavuje anebo už je postaveno, ale ještě nenahozeno. Některé vesnice působí, jako by byly celé z gruntu nově postavené.

U silnice, úplně všude prodávají neskutečné množství zeleniny a hromady hroznového vína a jablek, ale bohužel, málokde mají vyvěšenou cenu. Všichni ji znají, tak proč to psát.

Ovšem všichni kromě nás, ale to je problém. Nerada zastavuji tam, kde není napsaná cena, protože pak, když se mi zdá hodně přemrštěná a kupovat nechci, si připadám hodně hloupě. Pak je totiž veliké riziko, že budeme zaživa oškubaný. Zastavujeme jedině tam, kde mají cenu napsanou na krabici nebo na kusu papíru.

Jak jsem se před chviličkou zmiňovala o nově vystavěných vesnických domech, tak tady je jedna z gruntu postavená.  Nevím, jestli je to místní umanutost, ale žádný nově postavený dům nemá omítku. Jakoby se celá vesnice dohodla, najednou všichni nakoupili cihly a začalo se stavět. Většina domů je hotová, ale bez omítky. Je vidět, že to jsou veliké domy a jak tak pozorujeme, bydlí tu několik generací pod jednou střechou.  Hodně staří lidi a pak důchodový věk, který vidíme na záhonech, a mladý jsou asi v práci. Každopádně, často je vidět hodně, hodně starý muž, jak hlídá pasoucí se krávu, nebo kozy anebo ovce. Je to takové zajímavé a pro nás dost nepochopitelné. Vůbec si nedovedu představit, jak u veliké nové vily za mnoho set tisíc korun, mám někde u domu kravín s jednou krávou, nebo několik ovcí a koz. Pro nás je to takové zvláštní. Stařečkové mají ještě jeden úkol, kromě hlídání vnoučat, prodávají u silnice, co se vypěstuje na záhonech. Oni toho sice asi moc neprodají, ale alespoň ví, že jsou ještě užiteční. To je si myslím, nejdůležitější. Jsou potřebný, užitečný a vědí, že nejsou na obtíž a ještě něco trochu málo přispějí.  Pamatuji se, jak byl můj dědoušek velmi nešťastný, že už je k ničemu, nechápe moderní svět, technologie, je nepotřebný. Marně jsme mu říkali, jak je pro nás důležité jen to, že je. Tady jak vidíme, hodně stařečkové mají na starost vnoučata a pravnoučata.

Je skvělé, že jedeme mimo dálnici, protože všude ve vsích musíme jet velmi pomalu, někde mají dokonce 30 km rychlost a tak máme čas vše pozorovat. Vidíme, co se pěstuje na záhonech vidíme, jakou mají úrodu a pomalu bychom mohli spočítat, kolikže mají vlastně těch slepic.

Kousek před Ohridem jsme se napojili na místní dálnici, hlavní silnici a hned platíme. Není to nijak závratná částka, 1 Eur, ale platíme hned dvakrát. Ohrid, stará část bude asi parkovací oříšek. Všude jsou parkovací zóny a hbitý výběrčí. Kde je volno, pohov, rozchod, tak tam je totálně plno. Je už skoro tma a tak nakonec parkujeme na velkém parkovišti pro autobusy, kde je i pizzerie. Okamžitě přiběhl mužík, který se dožaduje parkovného. Zdenda ho umluvil na 3 Eura za noc a celý den s tím, že zaplatí, jen pokud přinese kode na internet z Pizzerie. Přinesl a my máme i díky anténě, výborné připojení.

Jen bych doplnila, že město a jezero Ohrid je mnohdy psáno jako Ochrid, ale oficiálně je to Ohrid. Všude v oficiálních podkladech je Ohrid. Jsem z toho drobet zmatená, protože v některých cestopisech je psáno Ochrid a dokonce i na internetu, když jsem lovila informace, si mohu vybrat. Ale vycházím z dokumentů UNESCO a tam je Ohrid.

Dnešní trasa je  178 km