27.9.2016 Skopje - Makedonie

Dneska už bychom se měli dostat do Makedonie. Jsem docela zvědavá, jak to bude vypadat na hranicích.

Dostáváme se do takzvané Balkánské trasy a ta by podle mého měla být plná uprchlíků. Zatím jsme měli takříkajíc smůlu, nebo spíše štěstí, ale žádné migranty jsme ještě neviděli.

Jedeme dál krásnou krajinou a před Vranje, což je nějakých 20 km od hranic se napojujeme na dálnici, která už snad placená nebude.

Ale jak tak koukáme, platidla jsou ve výstavbě, takže docela určitě se tu příští sezonu platit už bude. Zatím to vypadá, že jsme celé Srbsko projeli, jak já říkám, bez ztráty květinky.

Na hranicích s Makedonií je akorát kolona kamionů, která čeká na odbavení a hloučky řidičů, kteří si u svodidel povídají.

Za chvíli jsme odbavený a můžeme pokračovat dál. Na internetu jsme si zjistili, kolik je oficiální kurz, abychom měli vůbec představu, kolik a jaký kurz by nám měli ve směnárně dát. 

Většinou jsou směnárny na hranicích, tady je akorát spousta budníků pro kamiony. Musí zde vypsat celní dokumenty a proclít náklad. 

Jediná spedice, kde by nám vyměnili eura je nevýhodná, a sám majitel nás odkazuje na město, že tam by měl být kurz lepší.

Jedeme směr Skopje. Je to druhé největší město a údajně má být velmi pěkné.

 

Zdenda našel v navigaci několik možných parkovišť. Veliký sportovní stadion, tam je jich jistě spousta, parkoviště u zoologické zahrady a tak podobně.

Chceme parkovat hlavně poblíž starého města a zároveň centra.  Okraje Skopje jsou opět, jak jinak plné obrovských rozdílů.

Přepychové megadomy, plné skla a chromu a hned vedle je čoudící megaskládka plná havranů.

To se střídá s pěknou příměstskou vesnicí a polorozpadlými opuštěnými domy.

Zase tu máme divokou skládku a hned vedle je mnohamilionový dům, kde se majitel pokouší o anglický trávník.

Tak nějak nám to rozum nebere. Jsme tady v době sklizně a všude všichni prodávají svojí úrodu. Okolo silnic je spousta prodejců hlavně paprik a nejvíce, červené kapie.

Dále hromady hroznového vína, které tu právě dozrává. Makedonské víno si našlo cestu do světa a z vlastní zkušenosti vím, jak je výborné, ale je to většinou těžké víno. Pokud si nekoupíme cíleně lehčí stolní víno, je to většinou velmi kvalitní, spíše dezertní víno. Tudíž, velmi, velmi těžké víno, po kterém velmi, velmi bolí hlava. Samozřejmě při požití množství většího, než je zdrávo.

Počasí se drží, máme krásných 18°C a sluníčko, což je na procházku po městě parádní teplota. Nakonec parkujeme u zoologické zahrady, kde je ohromné, poloprázdné parkoviště a hned kousek od nás je směnárna, která má kurz totožný s oficielním kurzem ČNB, a mění bez provize.  

Jdeme do města pěšky, máme to nějaký dva kilometry a cestou potkáváme jeden krásný, moderní kostel zasvěcený svatému Klimentu z Ochridu.

Jdeme dovnitř a jen tiše sledujeme a koukáme na tu krásu kolem.  Je to úžasná stavba a s příjemnou zahradou, přepečlivě upravenou, zve celé okolí k návštěvě a posezení.

Spousta laviček a pítek je rozházená po areálu kostela. Za chvilku jsme na centrálním náměstí, které je zkrátka úžasné a ohromující.

Přicházíme od překrásného hotelu Marriott, který má, jak vidíme taky nový kabátek, jako spousta ostatních budov. 

Obrovská socha, která se jmenuje Vojna na koni, nám připomíná Alexandra Velikého. 

Socha je na monumentálním podstavci a pod kterým je několik soch vojáků a to vše je obklíčeno lvi, kteří chrlí vodu. Nádhera. Jen je škoda, že i tady jsou místní debilové, kteří se vyžívají v házení, asi plechovek barvy na sochy a budovy. Jsou to idioti.

Tolik zohyzděných, krásných soch. Nevím, proč to dělají a proč se takto zviditelňují. Stejně nikdo neví, kdo to udělal a podle mne je to takový pubertální výkřik do tmy.

Nad námi se tyčí trosky Skopské pevnosti, tam také míříme. Musím říct, že v Skopje je obrovská rozestavěnost, spousta nových domů spěje k dokončení nebo je ve fázi velké rozestavěnosti, všude jsou různá lešení a vehementně se opravují fasády a nebo rovnou celé domy.

Už jen cesta městem k parkovišti byla parádní. Bělostná budova Makedonské vlády je krásná. Za náměstím přes příšerně zaneřáděnou řeku je další krásná budova Makedonského muzea.

Hned vedle sochy Vojny je další monumentální socha dalšího makedonského vojevůdce. Zkrátka celé náměstí je plné soch.  

Přecházíme přes prastarý Kamenný most, který je také nově zrekonstruován.

Máme překrásné náměstí plné překrásných soch. Máme nově zrekonstruovaný starý most a hned vedle je úplně nový most opět překrásně postavený plný krásných soch odkazujících na historii Makedonie a pak tu máme pod sebou řeku, která je plná krásného bordelu.  

To moc nechápu. Vše je upravené, čisté a moc pěkné, ale řeka, která je poměrně mělká je příšerně zaneřáděná. Ale, snad i na ní jednou přijde řada. Celé nábřeží je ještě nedodělané a neupravené. 

Přitom přímo vybízí k odpočinku a k vybudování pěší zóny plné laviček a kavárniček a vůbec. V dálce za mostem na vodě nesedí rackové, ale plavou tam plastové flašky, které jsou úplně všude. Občas si říkáme, že bychom se rádi jednou podívali na takováto místa, jak budou vypadat za pár let.

 Kousek dál je zase sousoší Cyrila a Metoděje a my se začínáme nořit do starého města pod pevností.

Na tržišti si kupujeme dvě kila slaďoučkého hroznového vína na cestu a jdeme stoupat do vrchu. 

Veliký park u pevnosti je hezky upravený a poměrně čistý. Koukáme, že největším místním problémem jsou straky a havrani. Velmi dovedně dokážou vyházet z odpadkového koše vše, co tam lidé odhodí a pak na zemi přímo mistrovsky rozcupují všechny sáčky a obaly ve snaze najít nějaké zbytky jídla. Bohužel, udělají okolo sebe obrovský nepořádek, a pokud nebudou mít všechny koše puklice, bude stále neuklizeno. A když bude vítr, tak vše co bylo v koši a díky ptákům je na zemi, je v tu ránu po okolí. Není to tím, že by tady lidi byli nějací enormní bordeláři, není to tím, že by tady měli málo uklízečů a zametačů, viděli jsme jich opravdu hodně, ale mají tady velmi čilé ptáky, kteří jsou jednoduše rychlejší, než úklidová služba, než se stihnou odpadkové koše vysypat do sběrných vozů.

Hradby opevnění jsou také nově zrekonstruované a musela to být obrovská a velmi nákladná práce.

Kolem celých hradeb nad městem vede uvnitř ochoz, kterým se dá pěkně jít kolem dokola a několik věžiček, které jsou přístupné a s parádním rozhledem na celé město.

Vše je nově vystavěné. Na rekonstrukci ještě čeká vnitřek pevnosti.

Procaprtali jsme celé město a vracíme se k auta až večer. Ještě vidíme, jak se rozsvěcí repliky historických lamp a jak je krásně nasvícená ohromná socha Alexandra na náměstí.

Už máme podzim a dost prudce a rychle se ochládá. Auto máme v pořádku, nikde nikdo a na parkovišti jsme opět zcela osiřeli. Když dal Zdenda do navigace naší trasu po městě, tak to hodilo víc jak 12 km.

Jednoznačně mohu říct, velmi vřele doporučujeme návštěvu Skopje. Je to překrásné město, v klidu a v pohodě, plné historických budov, plné krásných soch a sousoší, plné kavárniček, restaurací a bifátek, plné příjemných lidí se spoustou možností zaparkování a nočního stání.

Dnešní trasa   114 km