26.9.2016 Vladicin Han - Srbsko

Spíme na parkovišti hned pod hradbami bývalého obranného hradu v Niš. V pohodě a s ohledem na náš tvrdý spánek nám ani auta nevadila.

Hned naproti nám je veřejné, veliké parkoviště, ale placené. Město Niš, je tak, středně velké a poplatné všem větším městům.

Parádní pěší zóna ve staré části a pak už je ošklivá socialistická výstavba, příšerné paneláky a kulturní domy, které se prolínají s mega moderními obchoďáky.

Taková klasická všehochuť, nic moc. My se jdeme raději podívat do areálu bývalého hradu za hradby.

Jako pozůstatek po Turcích tu zůstala krásná vstupní brána.

Veliký a přepečlivě udržovaný park s minimem historických budov.

Tato je jediná, je to dům velitele posádky. Mě zaujal čtenářský altánek. Je libo posedět a přečíst si kousek knížky?

Žádný problém. Hezké. To se hned tak někde nevidí.

Jdeme po mostě směrem zpět, k autu a koukáme, před námi si to hrnou tři ženy s taškami na kolečkách.

Klasický úkaz v Turecku, někde tady bude trh se zeleninou. Možná to podobně funguje i tady. Jdeme za nimi a opravdu, před námi se otevírá veliká tržnice plná trhovců.

Jsem v sedmém nebi. To mám ráda. Máme vyměněno na Srbsko 20 EUR, abychom měli na vstupy a případně na parkování a dálnici. Zbyla nám necelá polovina, utratili jsme za vstupy do jeskyně a k vodopádům a Zdenda si myslí, že cestu na hranici objedeme a na dálnice peníze potřebovat nebudeme, tak jdeme utratit to co máme, protože do Srbska se už nedostaneme. Vážení, v přepočtu za 220,- Kč jsem nakoupila, jedno velké kuře, domácí, žádnou bleduli z Lidlu a ¾ kila vepřové plece. K tomu u této paní kupujeme hlávku zelí.

Uchvátila mě váha, na které vše váží. Krásný historický kousek. Ještě pořádně přepočítat peníze a máme zelí.

Koupili jsme ještě 1 kg nádherného vína, 1 kg švestek na koláč, 1 kg paprik, velký svazek celerové natě do polívky a na brambory a jeden květák. Vše, prvotřídní kvality.

Odjíždíme z Niš směrem na hranice a opět jedeme hned vedle dálnice, ale po neplacené silnici skrze všechny možná městečka a vesnice. Všude jsou přípravy na zimu v plném proudu.

Ohromné hromady naštípaného dřeva jsou u každého domu. Zdenda naplánoval úhybný manévr a zkrátíme si cestu skrz hory. Obě dvě navigace shodně ukazují průjezdnou komunikaci. Sice bílou, ale průjezdnou.

Tvrdím, že když je nudná cesta, není problém si jí drobet zpestřit a vylepšit a udělat zajímavější. Všude je něco hezkého. Jeskyně, vodopády, hrady, jezera, městečka, kláštery.

Když jsem hledala informace o Albánii na známém Karavanu 24 jistý chytrák, který všude byl a všechno zná, tam napsal, že cesta přes Srbsko je nuda a je to o ničem. Buď v Srbsku vůbec nebyl, nebo nevím. Jednak je překrásné a v každém městě se dá něco nového objevit a to nemluvím o přírodních krásách a druhak, když je nuda, není důvod si tu cestu nezpestřit.

Stačí se vydat po bílé silnici a zážitek je na cestě. Stoupáme do hor, které jsou před námi, a zatím to vypadá velmi slibně. Ušetříme spoustu kilometrů a ještě se podíváme, zase jinam, mimo klasický tah.

Máme uprostřed bílou čáru a tak je vše v pořádku. Jak říká Zdenda, dokud je na silnici bílá středová čára, je to dobré. Všude se stahuje dříví k silnici a potkáváme nejen traktůrky místních, ale i mega auta na obrovské kmeny stromů.

Tady je to dost těsné. Ani nedutám. Kus pod vrcholem ne nám bílá čára ztrácí a silnice se poněkud zužuje.

Je sice obdivuhodné, jak si příroda bere zpět, co jí bylo vzato, ale silnice se nám pomaličku ztrácí pod zelenou vegetací.

No a pak už je konečná. Dál to je pro tréňáky a pro traktory. Zdenda jde obhlídnout cestu dál, ale vrací se zklamaný.

Zkrátka, my už se dál nedostaneme.  Shora přijíždí pán v děsně omláceném autě a na dotaz, jestli projedeme, si může ukroutit hlavu. Silnice tam není, ještě doplnil mezinárodním, zero silnica. Kus couváme a otáčíme. Naštěstí to je kus pod námi místo, kde se můžeme otočit a vracíme se do civilizace. Po chvíli jsme zpět a mě osobně už je lépe.

 Dokonce už máme i svodidla. Sice děsně pokroucený, ale když už jsou svodidla, máme vyhráno.

Jedeme dál směrem na hranice a tak si říkám, nudné Srbsko?

Ani náhodou.

Dnešní trasa je 90 km