25.9.2016 Niš - Srbsko

Klášter Studenica nám dobře posloužil a ráno, jedeme dál. Tak, ráno to zrovna není, ale řekněme časné dopoledne, nebo by se dalo říct pozdní ráno, zkrátka je deset hodin a my odjíždíme. Máme to tak skoro každý den. Když se hodně snažíme, tak vyjíždíme okolo deváté, ale většinou je to jako dneska. V deset. Ono je to i tím, že já vstávám mnohem dříve než Zdenda. Zatopím, zapnu počítač a začínám sepisovat, co se včera událo. Projdu si fotky, které poctivě každý večer stáhnu z aparátu do počítače a na kartu. Zdenda zase každý večer udělá za domácí úkol parkovací kartu, fotku místa a výstřižek z navigace právě ujeté trasy. To je jeho pravidelná práce každý večer. Připraví si svoje povinnosti do stránek na kartu do příslušné kolonky a já zase musím stáhnout a probrat, vymazat nepodařené fotky a taky to připravit pro Zdendu do jeho fotogalerie, to je jeho část práce na stránkách, a ještě vyberu fotky do textu. Ty ukládám jako kopie zvlášť. Pak když jsme připojený na internet, je vkládání jednodušší. I tak to zabere spoustu času. Takže já sedím v obýváku a v klidu píšu, zatímco Zdenda dospává ranní ještěchvíli. Pak když už je čas, nastává buzení a snídaně. 

Slavnostní mazanec - Turecko

Snesu na stůl vše, co mám v lednici a v klidu a v pohodě snídáme, co kdo má rád. Já jsem si na cestách oblíbila chleba nebo suchary s máslem a medem. Zdenda má rád měkký sýr na chleba a naučili jsme se jíst mysli s mlékem nebo jogurtem, anebo když je jogurt, tak jogurt s marmeládou. Toho jsme si užívali v Turecku. 

Kréta

Koukám, že bych se zase zamotala do Turecku a pěla bych chválu na ten jejich vynikající jogurt a kilové marmelády s celými jahodami ale to teď nechci, protože mluvíme o dnešní snídani. Takže, snídáme a plánujeme, co bude dnešní den, co nás čeká a asi i nemine.  Zdenda si pak začne plánovat dnešní trasu v počítači v té své navigaci a já zase všechno sklidím ze stolu, uklidím do lednice a umyju nádobí. Nelze jet s rachtajícím nádobím ve dřezu. Všechno poklidit, ustlat a zabezpečit. To je zase moje část předodjezdových příprav.

Borůvkové orgie - Estonsko - Nova

Umýt přední okno, aby byly fotky jakš takš ke koukání a je najednou deset hodin a my můžeme vyrazit.  Nově jsme se naučila, že za jízdy díky boostru mohu upéct koláč, nebo si připravím oběd do Remosky a mohu za jízdy upéct cokoliv, co by se jinak peklo v troubě.

Francouzské brambory - Srbsko, ale to už je dnešní oběd. Ingredience - vynikající domácí brambory Chmelná - Česko, rajčata a párky Chorvatsko, pariky a okurka Srbsko, vejce Maďarsko. Upekla Remoska za mého drobného přispění - Česko. 

Booster je silný a tu mojí velkou remosku v pohodě utáhne. Nečerpám proud z baterií, a když je sluníčka méně, nemusíme vyndávat centrálu, abychom měli koláček k odpolednímu kafíčku.

Jedeme už směrem k Makedonii a k Ochridskému jezeru na hranici mezi Albánií, Makedonií a Řeckem. Hned vedle Ochridského jezera je Prespanské Jezero, které je přírodní památkou UNESCO, pro svou jedinečnou krásu, floru a faunu.  Prespanské jezero jsme si nechali na teď, protože jsme věděli, že se sem musíme vrátit, abychom jeli dál podél moře, tak jak máme v plánu. Objet Evropu podél moře. Na jaře jsme se museli vrátit zase Rumunskem a Bulharskem, protože jsme neměli pasy a Albánie se na občanky jet nedá.

Nyní jsme stále ještě v hornatém Srbsku, které nás uchvátilo svojí krásou.  Kdyby tady mylo moře a fjordy a jezera, hodně by nám to připomínalo Norsko. Je tu opravdu nesmírně krásně a vřele doporučuji si tento kout Evropy projet. Chce to jet hezky pomalu, nikam nespěchat a dívat se. Tak jsme se dostali do oblasti malin, kde snad všichni pěstují maliny. Obrovské plantáže se střídají s několika řádky malin u domu. Maliny se tady pěstují úplně všude a na těch nejnemožnějších místech. V prudkém svahu i v dolíku. Jsme stále okolo tisíce metrů nad mořem a malinám se tady asi skvěle daří, protože jsou všude a všichni je tu pěstují ve velkém. Jen si říkám, že když je čas sklizně, tak maliny to berou hopem. Rychle dozrávají a hned měknou, takže si vůbec nedovedu představit armádu česáčů, kteří musí maliny otrhávat z keříků. Jenže, malina je pekelně křehká a velmi rychle podléhá zkáze, takže se musí ihned, ještě ten den, dostat ke zpracovatelům a právě to si moc neumím tady představit. Když vidíme ty obrovské plantáže plné malin a teď hned to začne najednou dozrávat, musí to být opravdu armáda brigádníků a rodinných příslušníků, která od rána do večera jen jde řádky a sbírá dozrálé plody a hlavně se jich musí hned zbavit.

Další zajímavá místní obživa je sbírání kamene z rozpadajících se skla okolo silnice. Skály se tu pěkně drolí a odlamují a spousta rodin se živí sbíráním kamene. Ten pak skládají do správného tvaru na palety a prodávají na dlažby, jako obklad fasád a podobně. Hodně jsem už tento kámen viděla použitý v interiéru. Kámen je to krásný a vytváří úžasné vzory a jako dekorační prvek se používá i u nás. Všude je spousta palet buď už připravených na prodej anebo okolo silnice rozdělaný štos a jen se čeká, až se ze skály odloupnou další vrstvy. 

Další obživou tu je, kromě chovu dobytka, pálení dřevěného uhlí. Bohužel se mi nepodařilo včas vyfotit místní milíře a cestou vzpomínáme na Pyšnou princeznu. Tady je jich, milířů, hodně. Jakési včelí úly vyzděné z cihel, dole je díra a vlez a nahoře poklop, kudy se vyleze, když se uvnitř milíř zaplní. Pak se zapálí a jak to funguje dál, to nevím, každopádně, tady se tím živí spousta rodin.

Dřevo se tu nijak neřeší. Nevím, komu patří hluboké a ohromné lesy všude okolo, ale spousta dříví kolem domů, veliké hromady kmenů a špalků před každým domem, ale se dřevem si tu zcela evidentně nikdo hlavu neláme. Permanentně vidíme traktůrek, traktor či jakýkoliv nákladní povoz tažený koněm jak veze z lesa dříví. Koně se tu hodně používají na stahování spadaných kmenu z lesa. Musím ještě říct, že koně jsou to ohromný, krásný, čistě vyhřebelcovaný a výborně živený. Žádný chůďata.

Krajina se nám pomaličku začíná měnit. Jakoby se narovnává, kopce už nejsou tak vysoké a spousta zoraných políček nám dává jasně najevo, že už je podzim.

Dojíždíme do města Niš, kde je hrad a tam někde přespíme. Ráno bychom se rádi podívali na hrad a pojedeme dál.

Dnešní trasa je 160 km