23.9.2016 Nova Varos - Srbsko

Ranní teploty nevěští nic pěkného. Je sice krásně, sem tam mráček obláček, ale teplota 7°C není nic moc. Zkrátka, je pěkná zima.

V klídku snídáme a jdeme do jeskyně Stopiča.  Je to druhá největší jeskyně v Srbsku a je dlouhá 1961 metrů.

Pro nás je zpřístupněných jen nějakých 700 m, ale i ty stačí a jsou velmi pěkně upravené. Už cesta k jeskyni je moc pěkně upravená. U vchodu jsme oškubaný o 500 Srbských dinárů, což jsou 4 Eur za oba dva.

Není na co si stěžovat. Takto nízké vstupné jsme snad nikde jinde neplatili. Vcházíme a jen jsme v úžasu nad velikostí a rozlehlostí vstupního dómu.

Jeskyně je uváděna jako Přírodní monument první kategorie.

Všude je krásné, parádní osvětlení.

Jdeme dál a kromě maličké skupinky místních, jsme v celém podzemí sami.

Krásný Trnavský potok se vine celým podzemím. Stropy v jednotlivých sálech jsou vskutku úchvatné. Srbové umějí nasvítit jeskyně, to se jim musí nechat.  Máme dost času na prohlídku, a když už jsme opět osiřeli, tak je to paráda.

Celé podzemí máme jen pro sebe.  Tufové bazény jsou nyní prázdné. Zaplňují se pouze, když na jaře taje sníh. Tak to je veliká škoda, protože plné křišťálové vody, musí být naprosto úžasné.

Jdeme zpět a všichni se s námi loučí. Asi se roznesla naše pohostinnost a pán, co má na starosti parkoviště, ještě k nám přišel a podal každému velmi obřadně ruku. Však taky dostal po ránu další kus koláče, aby měl co k čaji. Milý pán a rádi jsme se podělili. Je nám také doporučena další místní zajímavost a to Zlatá cesta. 

Kousek od nás je na ní ukazatel a nájezd a jak se ukazuje, bude vše, jen ne zlatá. Šplháme do kopců a vlastně se pořád motáme na hřebenech místních hor.

Je to síla a chvílemi to vypadá, že skončíme u někoho na statku.

Pár stavení je rozházených po úbočí a průjezdy jsou opravdu velmi adrenalinové. Pozvolna se silnice změnila na silničku a pak už jen na úzkou cestu někde mezi kopci.

Nakonec to vzdáváme a u posledního statku, teda spíše stavení, kde mají několik krav, auto otáčíme.  Zdendova navigace se už dávno ztratila někde v horách a jede si pěkně svojí vzdušnou trasu a navigace v autě je sice statečná, ale my už nechceme čekat na další možnost k případnému otočení a jak správně Zdenda podotkl, ono by už taky nemuselo žádné vhodné místo přijít a bez cizí pomoci bychom to nevycouvali.

Cesta je opravdu příšerná a já, jako spolujezdec, ani nedutám. Tak nějak mi došla řeč.

Vracíme se a je klika, že máme překrásné počasí. Jelikož a protože jsme pořád někde nahoře v kopcích, vidíme pěkně do dáli. Srbsko je překrásné. Takové čisťounké, plné luk a pasoucích se krav a ovcí, spousta hlubokých lesů a vládne tady takový klid a mír, že si ani neumíme představit, jak to tu muselo vypadat, když se tu střílelo a bombardovalo.  To bylo taky pěkné, na tom parkovišti před jeskyní, jak jsme stáli, ráno přijel pán s malým minibusem a dal se se Zdendou do řeči. Když se dozvěděl, že jsme přijeli z Bosny a Hercegoviny, zcela upřímně se vyděsil a prohlásil, že by tam v žádném případě nejel. A víte proč? Protože se tam střílí. Tak jsem si tak říkala, jestli tomu pánovi už někdo řekl, že válka už dávno skončila. Ale to je přesně to, co pak dokáže zmást. Jeden takový pomatenec, který šíří bludy.

My jedeme dál směrem k veliké přehradě Zlatarsko jezero. Voda je vidět z dáli a z výšky je to krásný pohled. To co jsme několikrát velmi pracně vystoupali, opět sjíždíme, ale jak říká Zdenda, na silnici máme uprostřed bílou čáru a to je důležité. Jak je bílá čára, jsme v pohodě.

Vodní dílo Zlatarska je monumentální. Pohled z hráze dolů na miniaturní domečky kdesi v hloubce bere dech.

Nechtěla bych pod tou horou vody bydlet. Ani náhodou. Tak tam by mě nikdo nedostal. Přejíždíme po přehradní hrázi a jedeme dál nádhernou krajinou. Opakuji se, ale Srbsko je fakt překrásné.

Na noc zastavujeme poněkud dříve, než bylo v plánu, v areálu Adrenalinový park Nova Varos, kde je adrenalinová stezka, několik hotelů a lanovka kamsi vzhůru. Je to tu klasické zimní středisko, které je i teď na konci léta plné místních turistů.

 Jen žádného kolegáčka jsme už dlouho nepotkali. Faktem je, že jakmile zajde sluníčko, okamžitě se pekelně ochlazuje. Zastavujeme, protože se velmi rychle smráká a po tmě nechceme jezdit. Je to veliká škoda. Nic není vidět.  Je to tu hodně studené, ale stále jsme docela dost vysoko. Celý den jsme se na kopcích pohybovali okolo 1500m a teď jsme v 1200m. Jak říkám, topná sezona nám začala.

Dnešní trasa je  65 km