20.9.2016 Sarajevo - Bosna a Hercegovina

Prší a pekelně se ochladilo. Po ránu máme krásných 13°C a regulérně nám začala topná sezona.

Nevím, jak to bude s koupáním v moři, ale velmi se obávám, že už bude hodně studené. Jedeme směr Sarajevo a celou cestu prší. Brrrr. Stále jsme na boční silnici M18 a projíždíme spoustou zapadlých vesnic a vesniček.

Všude jsou vidět hromady dříví ať už naštípané nebo připravené na zpracování.

Přípravy na zimu jsou v plném proudu a to je pro nás jasný signál, musíme se hnout k pobřeží, abychom tu nezapadali sněhem.

Jsme ve výšce okolo tisíce metrů a to by mohl být problém.

Tak, ještě stále jsme lehce za polovinou září a sníh snad tak rychle nepřijde.

Sarajevo se nám hlásí zácpou na naší příjezdové silnici.

Našli jsme si parkoviště kus od centra a jedeme směrem, který včera Zdenda vybral.

Míjíme několik pěkných míst na stání, ale nakonec parkujeme u Olympijského plaveckého bazénu a mešity. Tak nějak jsme přesvědčení, že u kostela, jakéhokoliv, nám hrozí minimální nebezpečí.

Alespoň prozatím se nám to vždy osvědčilo. Kousíček od nás jede tramvaj, která by už dávno potřebovala odjet do šrotu, ale nás kupodivu veze do centra města.

Nevíme přesně kde vystoupit, ale tak nějak je nám to jedno.  Máme sebou v termosce čaj, svačinku, na nohou pořádné boty a plánujeme prošlapat z města co nejvíce.

Prvním milým překvapením jsou tržnice, jedna je na maso a druhá na drobnosti pro turisty.

Moc hezké a kousek dál už máme velkou tržnici z osmanského období.

Akademie výtvarných umění 

Sarajevo má dneska kolem 300 tisíc obyvatel a byl to původně shluk několika vesnic. Osmané získali město v roce 1435 a vzápětí zde začali budovat silnice, vodovod a hlavně, jak jinak tržiště.  

V první polovině 16. století se správcem města stal Gazi Husrev-beg. Nechal postavit mešitu, a medresu, což byla muslimská střední škola.

Roku 1697 však rozvoj rychle ustal. Město totiž vyplenila rakouská  vojska a Turci se dali na ústup. Pak se mnoho let o území válčilo, mnoho let se území dobývalo a mnoho let se území plenilo a ničilo. V roce 1878 bylo rozhodnuto, že Bosna a Hercegovina bude obsazena Rakousko-Uherskem a ještě téhož roku do města vstoupily rakouské jednotky. Bosna se stala protektorátem císařství a Sarajevo její metropolí. Místním se to vůbec nelíbilo, uvědomme si, že většina obyvatel byla již islámské víry a pod Tureckým vedení se jim velmi dařilo a veskrze líbilo. Na místě byly obavy z katolického vlivu a k tomu všemu, Rakousko bylo vlastně dlouhodobým nepřítelem Osmanské říše.

Nakonec Rakousko nemělo tak neblahý vliv. Postavily se železnice, továrny a zavedla se  tramvajová doprava po městě. Vznikla spousta škol a nebýt tragické události, se zabitím následníka trůnu, žila by si Evropa a i Bosna a Hercegovina v klidu a v pohodě.

Všichni znají sedm ran v Satŕajevu a atentát na následníka Rakousko-Uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Událost dala bohužel podnět k první světové válce, ve městě začaly první okupační správou řízené násilnosti mezi tamějšími Srby, Bosňáky a Chorvaty.

Ani občanská válka v roce 1992 o nezávislost, která zuřila v celé oblasti, se Sarajevu nevyhnula a krutě jej poznamenala.

Bosna a Hercegovina požadovali nezávislost a chtěli se odtrhnout od ostatních států. Byli tvrdě ztrestáni, hlavně Srby.

Pata kostela sv. Petra

Sarajevo bylo skoro celé tři roky obléháno a bombardováno.

Díky silám OSN a leteckému koridoru se podařilo zabránit humanitární krizi.

Dneska je Sarajevo prosperujícím a moc pěkným městem. Okrajové části ještě stále hyzdí socialistická výstavba neskutečně ošklivých paneláků.

O kus dál je už nová výstavba, hypermoderní, která dělá Sarajevu čest.

Spoust škol, jak vysokého učení, tak středních nás udivuje. Jen na naší tramvajové trase jich je hned několik.

Couráme se hlavně starým městem a tržištěm.

U tohoto pána jsme si koupili vynikající hroznové víno za 2 BIH kilo. Jak měl napsáno, medové víno, tak skutečně je sladké jako med. 

 

Atmosféra nás vrací do Turecka, na které stále vzpomínáme.

Moc se nám tu líbí a procházíme všemožná zákoutí a ztraceni v uličkách je nám moc hezky.

Vracíme se zpět k autu a z plaveckého bazénu máme skvělý signál. Došli jsme si na recepci a požádali v místní kavárně o kode. Není problém, slečna nám napsala na papír kode a signál chytáme na anténu v autě.

Slíbila jsem pojednání o Bosně a Hercegovině, nezapomněla jsem, ale dneska by toho bylo až dost. Zítra bude nejspíše klidný den a tak to bude přímo ideální čas na zamyšlení nad historií vzniku Bosny a Hercegoviny.

Dnešní trasa je 78 km